21 Cdo 1369/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1369/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 8. 2017 Spisová značka:21 Cdo 1369/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1369.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Popření otcovství Opatrovník Dotčené předpisy:čl. 62 odst. 1 předpisu č. 94/1963Sb. ve znění od 20.03.2012 do 31.12.2013 čl. 62 odst. 2 předpisu č. 94/1963Sb. ve znění od 20.03.2012 do 31.12.2013 čl. 62 odst. 3 předpisu č. 94/1963Sb. ve znění od 20.03.2012 do 31.12.2013 čl. 29 o. s. ř. čl. 3 odst. 1 předpisu č. 104/1991Sb. čl. 7 odst. 1 předpisu č. 104/1991Sb. čl. 859 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 11. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1369/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Nejvyššího státního zástupce, se sídlem v Brně, Jezuitská č. 4, proti žalovaným 1) nezletilému V. R., zastoupeného městem B., se sídlem Městského úřadu v Berouně, Husovo náměstí č. 68, jako kolizním opatrovníkem, a 2) Ing. M. R., zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská č. 742/6, o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 18 C 77/2012, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2014, č. j. 23 Co 303/2014-423, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Návrhem ze dne 18. 12. 2012 se žalobce, Nejvyšší státní zástupce, domáhal popření otcovství, bratrance žalované 2), J. K., zemřelého dne 10. 8. 2012 (dále též „matrikový otec“), k žalovanému 1), nezletilému V. R. Žalobce uvedl, že matrikový otec není biologickým otcem dítěte, v době rozhodné pro početí dítěte (tj. v období od 1. 9. 2007 do 30. 12. 2007) se s žalovanou 2) pravděpodobně vůbec intimně nestýkal, žalovaná 2) žila v rozhodné době v partnerském vztahu a intimně se stýkala s R. P., (dále též jen „domnělý“ nebo „putativní otec“). Žalobce dále uvedl, že putativní otec podal dne 16. 11. 2010 návrh na určení otcovství k nezletilému žalovanému 1), avšak následně vyšlo najevo, že dne 10. 11. 2010 učinili žalovaná 2) a J. K. prohlášení o určení otcovství před matričním úřadem v B. Žalobce se domnívá, že takové určení otcovství neodpovídá biologické ani sociální realitě a je pouhou snahou žalované 2) odepřít výkon rodičovských práv skutečnému biologickému otci dítěte. Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 9. 4. 2014 č. j. 18 C 77/2012-299, s odkazem na ustanovení § 62 odst. 1 zákona o rodině žalobě vyhověl a určil, že J. K., narozený dne 14. 6. 1960, zemřelý dne 10. 8. 2012, není otcem žalovaného 1), nezletilého V. R., narozeného v P. z matky, žalované 2), M. R., v B. Soud prvního stupně dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a uložil druhé žalované nahradit státu náklady řízení ve výši 25 591 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně uzavřel, že biologické otcovství matrikového otce J. K. je na základě znaleckého posudku vypracovaného dne 4. 3. 2014 MUDr. Radovanem Haluzou, Ph.D. vyloučeno, nikdy navíc s nezletilým nežil ve společné domácnosti. Na druhou stranu měl soud prvního stupně (z téhož znaleckého posudku) za prokázané, že biologickým otcem dítěte je R. P., který se o nezletilého do věku dvou let staral, podílel se na jeho výchově a výživě a měl zájem se o nezletilého starat i nadále, avšak ve styku s dítětem mu bylo bráněno matkou dítěte, žalovanou 2) M. R. Biologický otec má zájem na obnovení vztahů s nezletilým a na uvedení biologické reality do souladu s realitou právní. Za této situace soud uzavřel, že je zde dán zájem dítěte na popření otcovství k matrikovému otci. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2014, č. j. 23 Co 303/2014-423, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve věci uzavřel, že matrikový otec s nezletilým nikdy nežil, osobně o něj nepečoval, nebylo prokázáno, že by k nezletilému měl blízký vztah ani silné citové pouto a jejich kontakt se omezoval jen na několik hodin týdně. Odvolací soud se dále neztotožnil s tím, že by pro řízení ve věci bylo relevantní, že matka dítěte nemá dobré vztahy s biologickým otcem dítěte a dále též že ekonomický zájem dítěte na získání dědictví po zemřelém matrikovém otci nemůže převážit nad jeho zájmem znát svého biologického otce. Soud dále uvedl, že námitka žalované, že zemřelému matrikovému otci měl být v řízení ustanoven opatrovník, není důvodná, neboť zákon v ustanovení § 62 odst. 3 zákona o rodině se zemřelým rodičem jako s účastníkem řízení o popření otcovství nepočítá. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání, v němž soudům obou stupňů vytýká, že nezohlednily její nepřátelské vztahy s biologickým otcem dítěte R. P. a dále též že nesprávně zohlednily skutečnost, že matrikový otec zemřel a v řízení o popření otcovství nebyl zastoupen soudem ustanoveným opatrovníkem. Podle dovolatelky není v zájmu nezletilého, aby bylo popřeno otcovství k jeho matrikovému, byť zemřelému, otci, ke kterému má blízký vztah a bylo určeno otcovství k biologickému otci, který k dítěti žádný vztah nemá. Dovolatelka proto uzavírá, že soudy nedostatečně – i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012 sp. zn. 30 Cdo 3430/2011- posoudily nejlepší zájem dítěte. Dovolatelka posléze doplnila dovolání tak, že o nezájmu domnělého otce o nezletilého svědčí i skutečnost, že i když bylo napadeným rozsudkem domnělému otci vyměřené výživné, tento je dosud nehradí. Nadto měl domnělý otec o svých příjmech a finanční situaci uvádět nepravdivé údaje. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že popření otcovství je jediným způsobem, jak narovnat a stabilizovat vztahy, do nichž svým jednání záměrně vnesla nestabilitu matka nezletilého a zemřelý matrikový otce J. K. Má za to, že soudy při posouzení nejlepšího zájmu dítěte dostatečně zohlednily veškeré okolnosti případu a správně vyhodnotily, že popření otcovství matrikového otce je v zájmu dítěte. V neposlední řadě žalobce uvádí, že názor matky, že matrikovému otci měl být ustanoven opatrovník, nemá oporu v platném právu. Jelikož řízení bylo zahájeno dne 18. 12. 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.). Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými, zastoupenými podle § 241 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání v této věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť dovolatelka vymezila právní otázky, které dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, a to otázku vážení konfliktních vztahů mezi biologickými rodiči a nejlepšího zájmu dítěte, otázku významu smrti matrikového otce a dále též procesní otázku, zda je nezbytné v řízení o popření otcovství ustanovit opatrovníka zesnulému matrikovému otci. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ustanovení § 3028 odst. 2 obč. zák. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Zpětná působnost (retroaktivita) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vyjádřená v ustanoveních § 3028 až 3079 o. z., spočívá na principech nepravé retroaktivity. Z