21 Cdo 1407/2022 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1407/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2023 Spisová značka:21 Cdo 1407/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1407.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Prekluze Dotčené předpisy:§ 58 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 52 písm. g) předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 11. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3199/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1407/2022-755 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně I. J., zastoupené Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na strži č. 2102/61a, proti žalované MAKRO Cash & Carry ČR s. r. o. se sídlem v Praze 5, Jeremiášova č. 1249/7, IČO 26450691, zastoupené JUDr. Davidem Borovcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 288/17, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 35 C 67/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2021, č. j. 30 Co 336/2021-693, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odmítá; jinak se dovolání zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Davida Borovce, advokáta se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 288/17. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 23. 12. 2016, doručeným 30. 12. 2016, dala žalovaná žalobkyni výpověď z pracovního poměru pro závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, které spočívalo v tom, že žalobkyně v průběhu pracovní doby i mimo ni bez souhlasu zaměstnavatele a na úkor plnění pracovních povinností užívala pro svou osobní potřebu pracovní prostředky zaměstnavatele (počítač) k činnostem nesouvisejícím s výkonem práce, a to návštěvou internetových stránek (v 73 vypočtených případech) v období od 20. 9. 2016 do 24. 10. 2016, s tím, že uvedenými jednáními, která zasahovala do její pracovní doby v rozsahu minimálně 1 217 minut, tj. 20,28 hodin, závažně porušila povinnost využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, uloženou v § 301 písm. b) zákoníku práce, a zákaz užívání výrobních a pracovních prostředků zaměstnavatele, včetně výpočetní techniky, pro svou osobní potřebu, stanovený v § 316 odst. 1 zákoníku práce. 2. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 13. 4. 2017 se žalobkyně domáhala určení, že uvedená výpověď je neplatná. Poukázala v prvé řadě na to, že jde již o druhou výpověď, neboť předchozí výpověď, s níž rovněž nesouhlasila, jí byla dána 24. 10. 2016. Tvrdila, že náplní její práce byla mj. tvorba marketingové strategie k udržení stávajících zákazníků, získání zákazníků nových a rozvíjení schopnosti oslovit nové zákazníky, a to prostřednictvím rozvoje webové aplikace napojené na webové stránky žalované. V rámci své pracovní náplně sledovala ostatní společnosti na trhu zabývající se i prodejem pomocí tzv. e-shopů, jaká data sbírají o svých zákaznících, jaké věrnostní podmínky nabízejí. Výpověď byla podle jejího názoru dána opožděně, neboť všechna údajná porušení pracovních povinností se odehrála více jak dva měsíce před předáním výpovědi. Rovněž je nutné posoudit, zda i v případě jiných zaměstnanců došlo ke stejným sankcím. Všem zaměstnancům byl dán konkludentní souhlas s užíváním internetu a počítačů pro osobní aktivity v případě, že tak nebudou činit na úkor plnění pracovních povinností. Webové stránky konkurenčních subjektů na trhu studovala žalobkyně v rámci své náplně práce. Žádným vnitřním předpisem nebylo zakázáno nejen v pracovní době, ale zejména mimo pracovní dobu využívat žalobkyni přidělený notebook, internet. Vysvětlovala, že navštívené stránky se týkaly buď plánovaných služebních cest, spuštění EET, vytváření věrnostního programu, na dalších si ověřovala efektivitu sběru dat o uživatelích, jiné byly odbornými portály pro marketingové nebo CRM pracovníky. Dále žalobkyně hledala kontakty na jiné manažery, ověřovala možnost týmové večeře nebo stránky navštívila v době konání interního jednání. Žalované vytýkala, že výpověď dala s přímým úmyslem způsobit jí škodu, že k monitorování nedošlo v souladu s § 316 zákoníku práce a že výpověď nebyla projednána předem s odborovou organizací. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. 6. 2021, č. j. 35 C 67/2017-632, žalobu zamítl a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 101 640 Kč k rukám zástupce žalované. V prvé řadě považoval výpověď z pracovního poměru za „včasnou“. Monitoring pohybu na internetu na počítači žalobkyně proběhl 19. 12. 2016 na základě souhlasu pověřence pro ochranu osobních údajů ze dne 6. 12. 2016. Před provedením monitoringu mohl mít zaměstnavatel pouhé podezření o existenci důvodu výpovědi, nikoliv však vědomost o tomto důvodu. Za projev nerovného zacházení nepovažoval soud prvního stupně namítanou skutečnost, že žalovaná z porušování povinností žalobkyně vyvodila jiné důsledky vůči žalobkyni než vůči ostatním zaměstnancům. Kromě toho učinil závěr, že nadřízená žalobkyně přistupovala ke všem podřízeným stejně; ve vztahu k žalobkyni se nejednalo o nerovný, šikanózní přístup s úmyslem jí poškodit. Soud prvního stupně následně uzavřel, že všechny webové stránky specifikované ve výpovědi v rozhodném období byly navštíveny z počítače žalobkyně. Dále vymezil, u jakých stránek lze připustit potřebu návštěvy v souvislosti s pracovními úkoly žalobkyně (viz bod 28 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Za účelové považoval tvrzení žalobkyně, že specifikované internetové stránky nemohla navštívit, protože v té době nemohla používat internet, nebo že určité stránky byly načteny pouze z důvodu nahrávání předchozí činnosti při otevření počítače nebo v důsledku „najetí“ na reklamy, které se samy otevřely. Zdůraznil, že návštěva stránek v rozsahu minimálně 92 minut v pracovní době nebyla žalobkyní ani zpochybňována, a upozornil na skutečnost, že celkem 10,5 hodin bylo věnováno návštěvě „seznamek badoo.com a štěstí.cz“. Své poznatky shrnul soud prvního stupně v závěru, že z vytýkaných 1217 minut pracovní doby souviselo s pracovní činností žalobkyně 71 minut a s její pozicí CRM manager 20 minut, naopak nesouvisejících bylo 1126 minut. V tomto rozsahu tak žalobkyně užívala svěřený pracovní prostředek pro osobní účely, přičemž převážná většina internetových stránek byla navštívena v pracovní době žalobkyně. Při hodnocení intenzity porušení „pracovní kázně“ přihlédl soud prvního stupně k osobě žalobkyně, k funkci, kterou zastávala, jakož i k dosavadnímu postoji při plnění pracovních úkolů. Dále uzavřel, že nelze usuzovat na časovou nebo věcnou souvislost mezi prvou výpovědí z pracovního poměru a provedeným monitoringem. Zhodnotil intenzitu porušení konkrétních povinností žalobkyně s ohledem na celkové množství času, kdy svěřený pracovní prostředek byl využit pro její osobní účely, a zdůraznil i množství času stráveného na seznamovacích portálech. Vzal v úvahu, že se jednalo o vědomé jednání žalobkyně, byť nevyšlo najevo, že by bylo činěno v úmyslu poškodit zaměstnavatele. Zhodnocením těchto hledisek dospěl k závěru, že vytýkané porušení pracovních povinností bylo závažné a naplnilo výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce. 4. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 11. 2021, č. j. 30 Co 336/2021-693, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 018 Kč k rukám zástupce žalované. Odvolací soud vyšel jednak ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, jednak zopakoval dokazování znaleckým posudkem Ing. Fialy. Uzavřel, že na těchto skutkových závěrech nemůže změnit nic ani předložený znalecký posudek Ing. Jelínka, a souhlasil s tím, že soud prvního stupně výslech tohoto znalce již neprováděl. Doplnění znaleckého posudku tohoto znalce považoval za nepřípustnou novotu v odvolacím řízení. Dále odvolací soud vysvětlil, že za počátek subjektivní lhůty pro výpověď není možné považovat okamžik, kdy se nadřízená žalobkyně dozvěděla o prvních indiciích svědčících o tom, že žalobkyně v pracovní době využívá pracovní počítač k soukromým aktivitám. Důvod pro výpověď by nebyl naplněn pouhým jednorázovým soukromým využitím pracovního počítače.