Nejvyšší soud 21 Cdo 1488/2026 – Zastavení řízení

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 12. 2025, č. j. 16 C 20/2025-17, odmítl žalobu pro zmatečnost podanou rozvedenou manželkou povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 4 Cmo 39/2024-19, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2023, č. j. 16 C 73/2023-10, kterým soud prvního stupně odmítl žalobu pro zmatečnost podanou rozvedenou manželkou povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 2 Co 84/2022-37.

K odvolání rozvedené manželky povinného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 2. 2026, č. j. 11 Cmo 8/2026-24, usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 12. 2025, č. j. 16 C 20/2025-17, potvrdil, neboť „v žalobě nebyl uveden důvod zmatečnosti a ani návrh, jak má být o žalobě rozhodnuto, a proto odmítnutí žaloby bylo učiněno zcela po právu“.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Podáním dovolání mu vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].

Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 7. 2026, č. j. 21 Cdo 1488/2026-39, které bylo povinnému doručeno dne 3. 8. 2026, vyzval povinného, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2026, č. j. 11 Cmo 8/2026-24, ve výši 4 000 Kč, a zároveň povinného poučil, že nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.

Povinný podáním ze dne 18. 8. 2026 požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Povinný nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení stanovené v § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť v projednávané věci jde z jeho strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.).1.

Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (srov. například odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013).

V projednávané věci povinný podal dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla odmítnuta žaloba pro zmatečnost podaná rozvedenou manželkou povinného proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla odmítnuta žaloba pro zmatečnost. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby pro zmatečnost, však žaloba pro zmatečnost není přípustná (srov. § 230 odst. 3 o. s. ř., podle něhož žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost). Podání nepřípustné žaloby pro zmatečnost je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a takovým uplatňováním práva je proto i podání dovolání povinného proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž této žalobě nebylo vyhověno; okolnost, že žaloba nebyla zamítnuta pro nepřípustnost, nýbrž odmítnuta pro vady podání, není podstatná.

Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že povinný po zahájení řízení podává množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných (dokladem toho je i žaloba pro zmatečnost podaná povinným proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2026, č. j. 11 Cmo 8/2026-24 proti němuž podal dovolání v nyní projednávané věci, jež je součástí spisu na čl. 37, v rozporu s § 230 odst. 3 o. s. ř.), a opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k povinnému – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1918/2019, ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 20 Cdo 481/2022, ze dne 26. 1. 2026, sp. zn. 21 Cdo 2913/2025, nebo ze dne 12. 5. 2026, sp. zn. 20 Cdo 1067/2026).

Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že povinný procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jeho postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).1.

Protože dovolatel nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2026, č. j. 21 Cdo 1488/2026-39, Nejvyšší soud řízení o dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2026, č. j. 11 Cmo 8/2026-24, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].