21 Cdo 1491/2025 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1491/2025-53 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce ČESKÁ TELEVIZE se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech č. 1132/4, IČO 00027383, proti žalované A. H., o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost podané žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2024, č. j. 5 Co 20/2024-109, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 57/2024, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2025, č. j. 4 Cmo 9/2025-21, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 2. 10. 2024, č. j. 16 C 57/2024-11, odmítl pro vady podání žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení podané žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, č. j. 5 Co 20/2024-109, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2024, č. j. 16 C 47/2023-98, kterým soud prvního stupně zastavil řízení vedené o žalobě pro zmatečnost a obnovu řízení, podanou žalovanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2023, č. j. 3 Co 50/2022-58, pro nezaplacení soudního poplatku. 2. Usnesením ze dne 23. 1. 2025, č. j. 4 Cmo 9/2025-21, Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání. Podáním dovolání jí vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. 4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 6. 2025, č. j. 21 Cdo 1491/2025-36, které bylo žalované doručeno dne 3. 7. 2025, vyzval žalovanou, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, č. j. 4 Cmo 9/2025-21, a zároveň žalovanou poučil, že nebude-li soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. 5. Žalovaná podáním ze 18. 7. 2025 a ze dne 25. 6. 2025 požádala o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Zároveň vznesla námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Marka Cigánka, Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého. 6. Žalovaná nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudního poplatku a pro ustanovení zástupce pro dovolací řízení stanovené v § 138 odst. 1 o. s. ř., neboť v projednávané věci jde z její strany o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (k otázce, kdy jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč.). 7. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst.1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (srov. například odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013). 8. V projednávané věci žalovaná podala dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byly podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuty žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení, podané žalovanou proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení vedené o žalobě pro zmatečnost a obnovu řízení. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost, však žaloba pro zmatečnost není přípustná (srov. § 230 odst. 3 o. s. ř., podle něhož žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost), a – vzhledem k tomu, že nejde o rozhodnutí ve věci samé (srov. § 228 odst. 1 o. s. ř.), ani o žádné z rozhodnutí uvedených v § 228 odst. 2 o. s. ř. – nelze je napadnout ani žalobou na obnovu řízení. Podání nepřípustné žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a takovým uplatňováním práva je proto i podání dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž této žalobě nebylo vyhověno; okolnost, že žaloba nebyla zamítnuta pro nepřípustnost, nýbrž odmítnuta pro vady podání, není podstatná. 9. Dovolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků, včetně opravných prostředků nepřípustných, opakovaně podává neodůvodněné námitky podjatosti soudců a žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Zmíněné dlouhodobé a cílené jednání tak lze označit za obstrukční (srov. mimo jiné například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1105/2022, anebo – konkrétně ve vztahu k žalované – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 310/2022, ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 312/2022, ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3072/2022, ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 845/2023, ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 20 Cdo 1462/2023, ze dne 31. 7. 2023, sp. zn. 29 Cdo 1777/2023, ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3/2024, a ze dne 12. 7. 2024, sp. zn. 29 Cdo 1851/2024). 10. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalovaná procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Její postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020) 11. Žalovaná spolu s dovoláním opětovně vznesla námitku podjatosti soudců, tentokrát soudců senátu 4 Cmo Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jejím odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýká jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označuje za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod č. 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSČR 104/2017, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018). 12. Námitku podjatosti soudců senátu 21 Cdo Nejvyššího soudu obsaženou v podáních ze dne 25. 6. 2025 a ze dne 18. 7. 2025 pak žalovaná odůvodnila tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly a jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny“. Dovolatelka v těchto svých podáních jen cituje text zákona, aniž by jakkoliv specifikovala (či alespoň naznačila) důvody, pro které by měli být tito soudci vyloučeni z projednávání věci. Takto nekonkretizované námitky podjatosti přitom podávají v řízení opakovaně. Nejvyšší soud proto i tuto vznesenou námitku podjat