21 Cdo 1774/2013 – Nejvyšší soud

21 Cdo 1774/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Mojmíra Putny v exekuční věci oprávněného Impex Brecka & Co. se sídlem v Curychu, Kreutzplatz č. 20, CH-8008, Švýcarská konfederace, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 60, proti povinné České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 6 v Praze 6, V.P.Čkalova č. 478/18, pro 320.040,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 520/2012 a u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 6, pod sp. zn. 67 Ex 4564/11, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2012 č.j. 72 Co 405/2012-76, takto: Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. června 2012 č.j. 48 EXE 520/2012-50 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 21.4.2005 sp. zn. 5 C 199/97 rozhodl (ve výroku III.), že "do tří dnů od právní moci tohoto usnesení" bude oprávněnému vrácen podle ustanovení § 10 odst.1 zákona o soudních poplatcích "přeplatek soudního poplatku zaplaceného za žalobu ve výši 320.040,50 Kč, a to z účtu Obvodního soudu pro Prahu 6", neboť oprávněný na soudním poplatku zaplatil více, než kolik činila jeho poplatková povinnost. Na návrh oprávněného podaný u soudu dne 31.10.2011 Obvodní soud pro Prahu 1 - poté, co Městský soud v Praze usnesením ze dne 17.1.2012 č.j. 1 Nc 1314/2012-22 mu věc "přikázal" k projednání a rozhodnutí podle ustanovení § 14 odst.1 občanského soudního řádu - usnesením ze dne 19.3.2012 č.j. 48 EXE 520/2012-28 nařídil podle uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 k vymožení pohledávky ve výši 320.040,50 Kč, pro náklady oprávněného v exekučním řízení a pro náklady exekuce na majetek povinné exekuci a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D. Povinná návrhem podaným dne 10.5.2012 u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D. se domáhala, aby exekuce byla zastavena podle ustanovení § 55 odst.1 exekučního řádu a § 268 odst.1 písm.h) občanského soudního řádu. Za důvod, pro který exekuční titul nelze vykonat, považovala to, že rozhodnutí soudu o vrácení části soudního poplatku v občanském soudním řízení není exekučním titulem ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 exekučního řádu. Povinná současně navrhla, aby bylo provedení exekuce odloženo, neboť "lze očekávat, že exekuce bude zastavena". Soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D. návrhu povinné na zastavení exekuce a na odklad jejího provedení nevyhověl a věc postoupil k rozhodnutí soudu. Obvodní soud pro Prahu 1 nejprve usnesením ze dne 28.5.2012 č.j. 48 EXE 520/2012-38 odložil "exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19.3.2012 č.j. 48 EXE 520/2012-28 do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného ze dne 10.5.2012 na zastavení exekuce" a poté usnesením ze dne 29.6.2012 č.j. 48 EXE 520/2012-50 zastavil exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19.3.2012 č.j. 48 EXE 520/2012-28 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D. se "vyzývá, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení tohoto usnesení soudu sdělil, zda požaduje náklady exekuce a v jaké výši, jinak soud bude mít za to, že náklady exekuce nepožaduje a nebude o nich rozhodnuto". Při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce soud prvního stupně dospěl k závěru, že povinná (Česká republika - Obvodní soud pro Prahu 6) rozhodla o vrácení přeplatku na soudním poplatku oprávněnému v "postavení správce poplatku, resp. správce daně" podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "zákona o správě daní a poplatků"), tj. "vrchnostensky". Protože právo na vrácení soudního poplatku není právem soukromým (jedná se o nárok vyplývající z veřejného práva), nemůže být rozhodnutí o vrácení soudního poplatku exekučním titulem ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 exekučního řádu a exekuce nařízená podle takového rozhodnutí není přípustná. Požadovaný soudní poplatek navíc nelze vrátit, protože uplynula - vzhledem k tomu, že oprávněný poplatek uhradil již v roce 1997 - lhůta deseti let od konce kalendářního roku, v němž byl poplatek zaplacen (§ 10 odst. 8 zákona o soudních poplatcích). K odvolání oprávněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 5.12.2012 č.j. 72 Co 405/2012-76 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D. nemá "právo na náhradu nákladů exekuce"; ve výrocích o zastavení exekuce a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení je potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že při vrácení soudního poplatku je soud v postavení "správce daně" podle zákona o správě daní a poplatků a že zákon o správě daní a poplatků - na "rozdíl od daňových nedoplatků, jejichž vymáhání řešilo ustanovení § 73 zákona o správě daní a poplatků, a to tak, že je prováděl správce daně, u něhož byl daňový dlužník evidován, daňovou exekucí, přičemž správce daně mohl o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora" - vymáhání "daňových přeplatků" v exekuci vedené proti správci daně neumožňoval. Uvedený "stav", který se nezměnil ani po 1.1.2011, kdy nabyl účinnosti zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, podle odvolacího soudu odůvodňuje závěr soudu prvního stupně, podle něhož "usnesení soudu o vrácení přeplatku na soudním poplatku není vykonatelné rozhodnutí, na jehož základě by bylo možné nařídit exekuci, tj. exekuční titul ve smyslu § 40 odst. 1 exekučního řádu, nepředstavuje". Odvolací soud souhlasil rovněž s názorem soudu prvního stupně v tom, že oprávněnému nelze vrátit přeplatek na soudním poplatku rovněž z důvodu uplynutí desetileté lhůty, která počala běžet od konce kalendářního roku, ve kterém byl zaplacen (od prosince 1997), a skončila na konci roku 2007; tato lhůta, uvedená v ustanovení § 10 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, je lhůtou prekluzivní. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně zastavil exekuci v souladu se zákonem. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21.4.2005 sp. zn. 5 C 199/97 o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 320.040,50 Kč je exekučním titulem podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu, protože ukládá Obvodnímu soudu pro Prahu 6 jako "organizační složce státu povinnost vrátit poplatek". Soud tímto způsobem uložil sám sobě povinnost vrátit přeplatek na soudním poplatku; i když o této povinnosti rozhoduje "vrchnostensky", zakládá tím soukromoprávní nárok oprávněné osoby, který na základě rozhodnutí o jeho vrácení lze vymáhat, neboť "soud - organizační složka státu svoji soukromoprávní povinnost dobrovolně nesplnil". To, že zákon o soudních poplatcích "neupravuje způsob vymáhání nevráceného soudního poplatku", podle oprávněného neznamená, že by nebylo možné vymáhat "nevrácené soudní poplatky či nevrácené přeplatky"; úvaha, že ve skutečnosti nelze nevrácené přeplatky na soudním poplatku či soudní poplatky vůbec vymáhat, resp. soudem přiznané jejich vrácení vynucovat, je zcela neakceptovatelná". Ve vztahu k běhu desetileté lhůty podle ustanovení § 10 odst. 8 zákona o soudních poplatcích má oprávněný za to, že lhůta nemohla uplynout, jestliže soud o vrácení přeplatku rozhodl usnesením ze dne 21.4.2005 sp. zn. 5 C 199/97 "nově" a jestliže až od právní moci tohoto (nového) rozhodnutí mohla začít běžet nová desetiletá lhůta ve smyslu ustanovení § 110 občanského zákoníku. Oprávněný navrhl, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení, resp. aby zrušil i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním oprávněného je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno v době před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení exekuce [§ 238a odst. 1 pí