21 Cdo 1925/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1925/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 5. 2007 Spisová značka:21 Cdo 1925/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.1925.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1925/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci úschovy částky 13.183.135,20 Kč za účasti složitele C. K. D. a.s. v likvidaci, zastoupeného  advokátem, o přijetí peněz do úschovy, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 26 Sd 54/2005, o dovolání složitele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2006 č.j. 21 Co 523/2005-51 takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 15. listopadu 2005 č.j. 26 Sd 54/2005-27 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Rakovníku k dalšímu řízení. Odůvodnění: Složitel se návrhem podaným u Okresního soudu v Rakovníku dne 7.9.2005 domáhal, aby soud přijal do úschovy částku 13.183.135,20 Kč \"ve prospěch neznámého příjemce, který předloží akcie uvedené v seznamu listinných akcií, které nebyly vráceny a byly prohlášeny za neplatné, uvedeném v příloze tohoto návrhu\", s tím, že \"za každou vrácenou akcii o jmenovité hodnotě 100,- Kč bude příjemci vyplacena částka 569,22 Kč\". Návrh zdůvodnil zejména tím, že valná hromada složitele konaná dne 16.4.2003 rozhodla o zrušení obchodní společnosti s likvidací od 1.5.2003, že valná hromada složitele konaná dne 18.3.2005 rozhodla o rozdělení likvidačního zůstatku tak, že na jednu akcii o jmenovité hodnotě 100,- Kč připadá podíl na likvidačním zůstatku ve výši 691,50 Kč \"hrubého\", a že akcionáři byli oznámením uveřejněným v deníku P. dne 30.6.2005 vyzváni k vrácení akcií do 30 dnů a upozorněni na \"postup dle § 214 obchodního zákoníku\", nevrátí-li svoje akcie. Dalším oznámením uveřejněným v deníku P. dne 2.8.2005 a v Obchodním věstníku dne 3.8.2005 byli znovu vyzváni k vrácení akcií ti, kteří tak dosud neučinili, a opět byli upozorněni, že \"bude postupováno podle ustanovení § 214 obchodního zákoníku a nevrácené akcie budou prohlášeny za neplatné\". Dosud se složiteli nevrátilo celkem 23.160 akcií, které byly dne 6.9.2005 prohlášeny za neplatné; jde o akcie \"emitované pouze v listinné podobě a formě na majitele\", složitel proto zná jen \"čísla akcií, které nebyly vráceny\", a nikoliv také jejich vlastníky, neboť \"vlastnictví těchto akcií se prokazuje pouze jejich předložením\". Podle ustanovení § 214 odst.5 obchodního zákoníku je složitel povinen \"proti předloženým akciím\" vyplatit \"čistý podíl na likvidačním zůstatku snížený o náklady, které vznikly v souvislosti s prohlášením akcií za neplatné\"; na jednu akcii o jmenovité hodnotě 100,- Kč proto připadá výplata ve výši 569,22 Kč čistého. Složitel se domáhá, aby celkovou částku 13.183.135,20 Kč soud přijal do úschovy \"ve prospěch všech 23.160 nevrácených akcií\". Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 15.11.2005 č.j. 26 Sd 54/2005-27 návrh \"na přijetí částky Kč 13.183.135,20 do úschovy soudu\" zamítl a rozhodl, že \"žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení\" a že \"po právní moci tohoto usnesení vrátí Česká republika prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku částku Kč 13.183.135,20, která byla složena na depozitní účet soudu dne 27.9.2005 na účet složitele\". Dospěl k závěru, že sice \"cenné papíry mohou být předmětem úschovy\", avšak nelze souhlasit \"s důvodem úschovy uvedeným v návrhu, neboť nelze soudně realizovat výdej úschovy\"; protože \"úschova má být vydána neurčitému počtu příjemců\" a protože je třeba \"zkoumat platnost předložených listinných akcií o různé jmenovité hodnotě a tyto přepočítávat na konečnou čistou částku\", jedná se \"o jakési rozvrhové řízení značného rozsahu (výplata 23.160 akcií), kterým by měl soud suplovat činnost za složitele, resp. likvidátora\", čímž by byla nepřípustně \"likvidace společnosti přenesena na soud\". Soud prvního stupně se současně \"obává\", že složitel zanikne výmazem z obchodního rejstříku dříve, než \"by byla soudem vydána úschova\", a že by tím \"nastala absence souhlasu složitele s vydáním předmětu úschovy\". K odvolání složitele Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.1.2006 č.j. 21 Co 523/2005-51 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že složitel nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. I když jsou splněny \"až do určité fáze podmínky, které stanoví zákon pro řízení o úschovách ve smyslu ustanovení § 185a a násl. o.s.ř.\" (jedná \"se o peníze, které lze složit do soudní úschovy, a složitel prohlásil, že věřitele nezná\"), odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně v tom, že \"lze předpokládat, že likvidace složitele bude ukončena, neboť společnost byla ke dni 1.5.2003 zrušena, vstoupila do likvidace a zanikne výmazem z obchodního rejstříku\", a že tedy po zániku složitele by jednak \"nebylo možno získat souhlas složitele s vydáním úschovy\", jednak by \"nebylo možno ve smyslu ustanovení § 185e o.s.ř. vést řízení proti složiteli o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žadateli\". Odvolací soud uzavřel, že \"by závazek složitele podle hmotného práva nemohl zaniknout\" a že proto návrhu na přijetí částky 13.183.135,20 Kč do soudní úschovy nelze vyhovět. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal složitel dovolání. Namítá v první řadě, že ustanovení § 220 odst.3 a § 214 odst.2 obchodního zákoníku mu předepisují \"přesný zákonný postup\" a že \"tento postup končí složením peněz do soudní úschovy\"; jeho návrhu na přijetí částky 13.183.135,20 Kč do soudní úschovy proto mělo být vyhověno. Soudy obou stupňů nastíněný \"problém zániku složitele\" řeší ustanovení § 185g o.s.ř. o starých úschovách, podle něhož při splnění stanovených podmínek předmět úschovy připadne státu. Složitel současně poukazuje na to, že se v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu \"ocitl v neřešitelné situaci, kdy není schopen docílit výmazu společnosti z obchodního rejstříku a ukončení likvidace, přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině [§ 237 odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Složitel dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání složitele proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smys