21 Cdo 2162/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2162/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 5. 2017 Spisová značka:21 Cdo 2162/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2162.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní úraz Územní samosprávné celky Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 393 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění od 31.12.2010 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 7. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2162/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce J. T., zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem v Mohelnici, Nádražní č. 9, proti žalované Obci Obyčtov, se sídlem obecního úřadu v Obyčtově čp. 80, IČO 00546739, zastoupené Mgr. Jakubem Kratochvílem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří č. 46, o náhradu škody, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 11 C 23/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. prosince 2015 č.j. 15 Co 296/2015-142, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.789,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jakuba Kratochvíla, advokáta se sídlem v Brně, Veveří č. 46. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na náhradě škody na zdraví 393.859,- Kč se „zákonným“ úrokem z prodlení z částky 123.859,- Kč od 1.4.2012 do zaplacení a z částky 270.000,- Kč od 31.1.2013 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě dohody o provedení práce uzavřené se žalovanou prováděl dne 23.11.2010 demontáž halogenového osvětlení z dřevěného obecního sloupu na sportovišti nacházejícím se na pozemku žalované. Poté, co vylezl na žebřík, který opřel o sloup a pan P. Ch. ho „zespodu jistil“, „pravděpodobně již shnilý“ sloup se pod váhou žalobce u paty zlomil a spadl. Žalobce sice stihl uskočit, avšak při doskoku si roztříštil patu. Úraz si vyžádal operaci a následnou dlouhodobou rehabilitaci s trvalými následky. Na léčení úrazu a následnou rehabilitaci žalobce vynaložil „nejméně“ 4.408,- Kč. Podle lékařských posudků MUDr. Dobroslava Nováka bylo bolestné ohodnoceno 270 body a ztížení společenského uplatnění 2.250 body, čemuž odpovídá při hodnotě jednoho bodu á 120,- Kč náhrada ve výši 32.400,- Kč a 270.000,- Kč. Za dobu pracovní neschopností trvající od 24.1.2010 do 8.12.2011 žalobci ušel výdělek ve výši 87.051,- Kč. Žalovaná (resp. vedlejší účastník) však nárok žalobce neuznává a odmítá žalobci požadovanou škodu nahradit. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou mezitímním rozsudkem ze dne 6.11.2013 č.j. 11 C 23/2012-76 rozhodl, že „základ žalobního nároku je dán zcela“ a že „o výši žalobního nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci“. Z provedených důkazů zjistil, že v žalované obci fungoval neregistrovaný hokejový oddíl, který hrál „vesnickou ligu“, a že nejen hokejisté, ale všichni, kdo měli o sport zájem, zbudovali v obci na obecním pozemku svépomocí ledovou plochu, k níž postupně přibyly i dřevěné sloupy s osvětlením, a několik let se o toto volně přístupné kluziště, na kterém mohl bruslit kdokoliv, dobrovolně bez nároku na odměnu pro potřeby celé obce starali a udržovali ho. Žalovaná neměla proti zřízení kluziště žádné námitky, přispívala hokejistům na sportovní činnost, osvětlení bylo napájeno elektřinou z obecního veřejného osvětlení a sloupy, na kterých bylo osvětlení instalováno, byly pořízeny z obecního lesa. Poté, co o bruslení v obci přestal být zájem, žalobce spolu s panem Ch. se z vlastní iniciativy rozhodli světla ze sloupů sundat a při této činnosti žalobce utrpěl předmětný úraz. Za situace, kdy „sportoviště bylo uvedeným způsobem využíváno s vědomím obce“ a kdy „dobrovolníci nespravovali sportoviště pouze pro své potřeby“, má soud prvního stupně za to, že „žalovaná prostřednictvím těchto občanů – dobrovolníků, kterým byl i žalobce, organizovala provoz sportoviště (kluziště) na pozemku žalované, jehož součástí bylo i předmětné osvětlení“. Jestliže tedy žalobce „při provozování sportoviště uvedeným způsobem organizovaným žalovanou utrpěl úraz, je zde ve smyslu § 380 odst. 1, 2, § 393 odst. 3 zák. práce dána pracovněprávní odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobci pracovním úrazem“. K odvolání žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1.7.2014 č.j. 15 Co 69/2014-92 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že se nevypořádal s tvrzením žalobce, že mezi účastníky existoval pracovněprávní vztah na základě dohody o provedení práce, kterou doložil listinou ze dne 21.9.2011 nazvanou „Potvrzení o ústním uzavření Dohody o provedení práce“. Kdyby tomu tak bylo, „předcházela by odpovědnosti za úraz žalobce podle § 393 odst. 3 zák. práce, odpovědnost žalované na základě ustanovení § 366 odst. 1 zák. práce“. Soudu prvního stupně proto uložil, aby v naznačeném směru zjednal nápravu. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou poté mezitímním rozsudkem ze dne 29.5.2015 č.j. 11 C 23/2012-126 znovu rozhodl, že „základ žalobního nároku je dán zcela“ a že „o výši žalobního nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci“. Po doplnění řízení dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o provedení práce ve smyslu ustanovení § 75 zák. práce (potvrzení o uzavření této dohody bylo sepsáno pouze pro účely likvidace pojistné události související s předmětným úrazem žalobce), a že proto mezi nimi „nemůže být dán ani pracovněprávní odpovědností vztah ve smyslu § 366 zák. práce“. Podle názoru soudu prvního stupně však byly „kumulativně“ splněny předpoklady odpovědnosti žalované podle ustanovení § 393 odst. 3 zák. práce, neboť bylo prokázáno, že žalobce jako fyzická osoba trpěl úraz, když „dobrovolně vypomáhal při správě sportoviště žalované (sloupy i osvětlení byly ve vlastnictví žalované)“, jehož zajištění „je pro občany malé obce (včetně dětí) nepochybně důležitým úkolem v zájmu společnosti“, a jednalo se o „akci organizovanou územně samosprávným celkem (žalovanou) prostřednictvím občanů dobrovolníků, kdy sám žalobce byl členem obecního zastupitelstva žalované a zároveň žalovaná obec měla možnost reálně ovlivnit okamžik i výběr osoby, která odinstalaci osvětlení provede, kdyby v rozporu se svými povinnostmi řádného hospodáře a vlastníka pozemku nerezignovala na řádnou správu sportoviště na svém pozemku“. I kdyby nebyla dána odpovědnost žalované za škodu podle ustanovení § 393 odst. 3 zák. práce, odpovídala by žalovaná podle mínění soudu prvního stupně „na základě § 420 odst. 1 obč. zák., neboť porušila svoji právní povinnost vyplývající z ustanovení § 415 obč. zák.“ tím, že „v minulosti přenechala provoz sportoviště na svém pozemku sportovcům (tedy neuzavřenému okruhu osob, které dobrovolně bez nároku na odměnu pro potřeby celé obce sportoviště provozovaly) a sama rezignovala na údržbu tohoto sportoviště, jeho provoz a kontrolu technického zařízení (včetně sloupů s osvětlením)“; kdyby tuto prevenční povinnost řádně plnila, „musela by zjistit, že jeden ze sloupů, na kterých bylo instalováno osvětlení, byl nahnilý“, a mohla tak předejít úrazu žalobce. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1.12.2015 č.j. 15 Co 296/2015-142 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalované částku 159.391,53 Kč k rukám zástupce žalované a vedlejšímu účastníku částku 888,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky neexistoval pracovněprávní vztah, a že proto „nemůže být dána odpovědnost dle ust. § 366 zák. práce“. Vyslovil však nesouhlas s jeho názorem, že v daném případě jsou splněny předpoklady odpovědnosti podle ustanovení § 393 odst. 3 zák. práce, neboť žalobce sice prováděl demontáž osvětlení dobrovolně, avšak nejednalo se o činnost v rámci akce organizované územně samosprávným celkem (žalovanou obcí). Aby tomu tak bylo, musela by mít obec „možnost ovlivnit a mít pod kontrolou, co bude v rámci takové akce realizováno, kdo ji bude realizovat, jak bude taková akce realizována, případně za jakých podmínek“, přičemž „tyto podstatné okolnosti realizace takové akce (činnosti) musí obec sama vymezit a též k