21 Cdo 2197/2004 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2197/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 3. 2005 Spisová značka:21 Cdo 2197/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2197.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 107 předpisu č. 99/1963Sb. § 5 odst. 1 předpisu č. 564/1990Sb. § 1 odst. 3 předpisu č. 131/2000Sb. § 31 odst. 1 předpisu č. 131/2000Sb. § 31 odst. 2 předpisu č. 131/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2197/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. V., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Hlavnímu městu Praze se sídlem Praha 1, Mariánské nám. č. 2, zastoupenému advokátem, o neplatnost zrušení funkce vedoucí vychovatelky, neplatnost rozhodnutí ředitelky základní školy, náhradu mzdy a nemocenské, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 27 C 358/91, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2003, č.j. 55 Co 281/2003-213, takto : Dovolání žalobkyně se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou ze dne 9.10.1991 (podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 11.10.1991 a změněnou se souhlasem soudu) domáhala, aby bylo určeno, že „zrušení funkce vedoucí vychovatelky na Základní škole P. v P. ke dni 1.4.1991 je neplatné“, že „rozhodnutí, kterým ředitelka školy P. ukončila práci s žalobkyní dne 26.11.1990, je neplatné“, a aby jí žalovaný [původně v době podání žaloby označený jako „Školský úřad P.“ a poté Školský úřad P.] zaplatil na náhradě mzdy částku 16.146,- Kč a na „nemocenské“ částku 4.930,- Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že u žalovaného pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 25.9.1986 jako vedoucí vychovatelka školní družiny na Základní škole P. 760, že dne 26.11.1990, kdy nastoupila do práce po pracovní neschopnosti, jí ředitelka školy odmítla přidělovat práci podle pracovní smlouvy a že žalovaný jí dopisem ze dne 26.3.1991 oznámil, že rozhodl o zrušení funkce vedoucí vychovatelky na této škole k 1.4.1991 z důvodů snížení počtu oddělení ve školní družině, a od 28.3.1991 jí přestal vyplácet mzdu; doplatek na nemocenských dávkách požaduje za období od 30.11.1990 do 8.2.1991. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 17.9.1997, č.j. 27 C 358/91-79, ve znění „doplňujícího usnesení“ ze dne 7.10.1998, č.j. 27 C 358/91-97, a ve znění „opravného usnesení“ ze dne 15.10.1999, č.j. 27 C 358/91-109, zamítl žalobu na určení, že jsou neplatné „zrušení funkce vedoucí vychovatelky na Základní škole P. v P. ke dni 1.4.1991“ (výrok I.) a „rozhodnutí, kterým ředitelka školy P. v P. ukončila práci s žalobkyní dne 26.11.1990“ (výrok II.), žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni 8.549,- Kč (výrok III.), zamítl žalobu co do částky 7.597,- Kč (výrok IV.) a ohledně doplatku na nemocenském 4.930,- Kč (výrok V.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.), že žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 500,- Kč „na účet zdejšího soudu“ (výrok VII.) a na náhradě nákladů státu částku 90,- Kč „na účet“ Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok VIII.) a že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů státu 180,- Kč „na účet“ Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok IX.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k přezkoumání rozhodnutí o zrušení funkce vedoucí vychovatelky ke dni 1.4.1991 není dána jeho pravomoc, že v případě požadovaného určení neplatnosti rozhodnutí ředitelky školy ze dne 26.11.1990 je „návrh poněkud nejasný a nepřesný“, že „není dána ani aktivní legitimace žalobkyně k domáhání se takového rozhodnutí“, neboť „se nejednalo o žádné ukončení práce na této škole pro žalobkyni“. Ve vztahu k nároku na náhradu mzdy za dobu od 8.2.1991 do 30.6.1991 považoval žalobu za důvodnou ohledně částky 8.549,- Kč (v rozdílu částky 13.074,- Kč, na kterou žalobkyni vznikl nárok, a částky 4.525,- Kč, která jí byla žalovaným vyplacena), co do částky 7.597,- Kč žalobu zamítl; vycházel přitom z průměrného výdělku žalobkyně za rok 1990 vypočteného znalcem Drlíkem podle § 17 zákona č. „1/1991“ (správně 1/1992 Sb.), o mzdě. Ohledně nároku na zaplacení 4.930,- Kč dovodil, že k rozhodování o dávkách nemocenského pojištění není dána pravomoc soudu. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 16.6.2000, č.j. 51 Co 6, 7, 9/2000-128, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, IV, V, VI, VII, VIII a IX, tj. v zamítavých výrocích ve věci samé a ve výrocích souvisejících, zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že odepřel žalobkyni jednat před soudem, že se ve vztahu k určovacím výrokům nezabýval otázkou, zda na určení právního vztahu nebo práva je či není dán naléhavý právní zájem, a zda a do jaké míry dopadá na posuzovanou věc ustálená judikatura, a že při rozhodování o mzdových nárocích vycházel z průměrného výdělku zjištěného podle zákona č. 1/1992 Sb., který nabyl účinnosti dne 16.1.1992, ačkoli žalobkyně uplatnila mzdové nároky za období od 8.2.1991 do 20.6.1991; upozornil, že částku 4.930,- Kč na nemocenském požaduje žalobkyně (dle jejího tvrzení v odvolání) z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. V průběhu dalšího řízení Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 26.3.2003, č.j. 27 C 358/91-199, ve znění usnesení ze dne 8.7.2003, č.j. 27 C 358/91-206, rozhodl, že v řízení bude nadále pokračováno s právním nástupcem žalovaného, kterým je „Hlavní město Praha, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. č. 2“. Usnesení odůvodnil tím, že dne 1.1.2001 nabyl účinnosti zákon č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků k majetku (správně z majetku) České republiky do majetku krajů, ve znění pozdějších předpisů, na základě kterého přešla veškerá práva a závazky žalovaného na kraj, jímž je v tomto případě Hlavní město Praha; soud proto rozhodl podle ustanovení § 107 o.s.ř. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 23.9.2003, č.j. 55 Co 281/2003-213, usnesení soudu prvního stupně ve znění „opravného“ usnesení ze dne 8.7.2003 potvrdil. Vycházeje z toho, že původně žalovaný subjekt ztratil způsobilost být účastníkem řízení, odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně rozhodl o právním nástupci žalovaného v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 a 3 o.s.ř. a že správně postupoval podle zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, který nabyl účinnosti dne 1.1.2001. Za procesního nástupce považoval shodně se soudem prvního stupně Hlavní město Prahu, neboť podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) a b) citovaného zákona „na jednotlivé kraje přešla veškerá práva a závazky, s kterými byly oprávněny hospodařit předškolní zařízení, školy a školská zařízení, zařazená v síti předškolních zařízení, škol a školských zařízení, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů“; Základní škola P. – M., P. 769 (správně 760), není v příloze č. 2 k zákonu uvedena. Skutečnost namítanou žalobkyní, že příslušné spisy byly předány Ministerstvu školství ČR, nepovažoval pro posouzení právního nástupnictví za rozhodující. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Vytýká soudům, že odůvodnily své rozhodnutí zákonem č. 157/2000 Sb. Poukazuje na proces, v němž jednotlivé školy a školská zařízení získávaly postupně právní subjektivitu a na zákony, které předcházely zákonu č. 157/2000 Sb. a které tento postup upravovaly, zejména na ustanovení § 7 zákona č. 132/2000 Sb., podle něhož orgán kraje v přenesené působnosti plní úkoly organizace vyplývající z pracovněprávních vztahů pro předškolní zařízení, školy a školská zařízení, pokud nemají právní subjektivitu. Z toho dovozuje, že Hlavní město Praha ve vztahu k ZŠ P. 760, která má právní subjektivitu, plní veškeré úkoly, které na něho přešly v přenesené působnosti zákonem, kromě úkolů organizace vyplývající z pracovněprávních vztahů; jestliže ZŠ P. 760 má právní subjektivitu, nemůže být uvedena v příloze č. 2 k zákonu č. 157/2000 Sb. Podle jejího názoru pro posouzení právního nástupnictví na straně žalovaného bylo rozhodující zjistit stanovisko Ministerstva školství ČR a vyslechnout bývalou ředitelku ŠÚ paní M. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Uvedl, že Hlavní město Praha je v řízení procesním nástupcem žalovaného Školského úřadu P. a že žalobkyně nikdy netvrdila, že by na straně žalovaného měla být Základní škola, P., P. č.