21 Cdo 2341/2019 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2341/2019-242 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. M., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495, proti žalovanému B. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Martinem Šmukem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Vítkovická č. 3276/2, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 3/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. ledna 2019 č. j. 16 Co 199/2018-209, takto: I. Dovolání žalovaného se v části směřující proti výrokům rozsudku krajského soudu o náhradě nákladů řízení, o soudním poplatku a o odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalobce odmítá; v dalším se dovolání žalovaného zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 41 291 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Marie Piekarzové, advokátky se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Karviné dne 9. 1. 2015 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 17. 12. 2011 do 8. 11. 2012 částku 2 448 Kč, na bolestném 6 000 Kč, na náhradě účelně vynaložených nákladů spojených s léčením 633 Kč a na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti 616 263 Kč, vše „s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od následujícího dne po doručení žaloby do zaplacení“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy jako horník, že dne 17. 12. 2011 utrpěl pracovní úraz, kdy na něj znenadání spadla „hydraulická pístnice sekce“, že mu v důsledku pracovního úrazu vznikla škoda „představovaná“ ztrátou na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, bolestným a účelně vynaloženými náklady spojenými s léčením a že tato škoda byla žalobci již uhrazena „pojišťovnou Kooperativa, Vienna Insurance Group“, „její výše však byla krácena o 5 %“, neboť žalovaný sice uznal odpovědnost za pracovní úraz, avšak „s poukazem na spoluzavinění žalobce“ ji krátil o 5 %. „Krácení náhrady škody“ považuje žalobce „za zcela nedůvodné a protizákonné“, neboť z jeho strany „nedošlo k prokazatelnému porušení právních ani bezpečnostních předpisů“, a proto se domáhá zaplacení rozdílu „mezi plnou a zkrácenou náhradou škody za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti“, náhradou bolestného a účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. Náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobce uplatňuje od 9. 11. 2012, odkdy je evidován jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce, jako „novou škodu“, jejíž výše činí „rozdíl mezi výdělkem, kterého by žalobce mohl dosáhnout jako horník v VI. kvalifikační třídě u společnosti XY.“, a minimální mzdou spolu s invalidním důchodem přiznaným žalobci. Žalovaný namítal, že žalobce „spoluzavinil pracovní úraz“, neboť si v rozporu s § 17 odst. 1 vyhlášky č. 22/1989 Sb. „neověřil bezpečný stav na pracovišti“, že „uskutečněné krácení náhrad vyplacených žalobci v rozsahu 5 %“ bylo důvodné a že proto „žalobci nevznikl nárok na nezkrácenou částku náhrady škody na ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náhrady bolestného a účelně vynaložených výdajů“. Dále žalovaný uvedl, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti žalobci nevznikl, neboť „průměrný měsíční výdělek žalobce před vznikem pracovního úrazu neumožňuje žalobci dovolávat se tohoto nároku“, a že žalobce neprokázal, že nebýt pracovního úrazu, byl by zaměstnán u XY, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje práce v dole a ani to, že „vyvíjí přiměřenou snahu dosahovat jakéhokoliv výdělku na trhu práce“, když je „veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce“; současně vznesl námitku promlčení. Okresní soud v Karviné částečným rozsudkem ze dne 15. 11. 2016 č. j. 25 C 3/2015-105 rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9 081 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 28. 2. 2015 do zaplacení. Vycházel mimo jiné ze zjištění, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán jako horník, že dne 17. 12. 2011 utrpěl pracovní úraz, kdy při odchodu od sekce „XY“, kterou předtím rozebíral, ho zasáhla levá stojka sekce, u které došlo z nezjištěných příčin k pohybu a následnému pádu stojky na žalobce, že v příčinné souvislosti s tímto pracovním úrazem byl v pracovní neschopnosti od 17. 12. 2011 do 8. 11. 2012, že mu byl rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 10. 2012 přiznán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně a od 1. 8. 2014 (správně od 11. 8. 2014) invalidní důchod pro invaliditu II. stupně, že od 9. 11. 2012 je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a že Kooperativa pojišťovna, a. s. zaplatila žalobci dne 25. 1. 2013, dne 20. 2. 2013, dne 6. 9. 2013 a dne 3. 1. 2014 náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, účelně vynaložené náklady spojené s léčením a bolestné, „přičemž bylo provedeno krácení o 5 %“, což činí celkem 9 081 Kč. Soud prvního stupně dále zjistil, že „v době vzniku úrazu žalobce již nebyla prováděna žádná manipulace s mechanizovanou výztuží“, ale že žalobce byl zraněn, když „došlo k neočekávanému a náhlému pádu hydraulické stojky sekce mechanizované výztuže“, a dovodil, že „žalobce v době úrazového děje neporušil právní nebo ostatní právní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“ a že proto má „nárok na odškodnění předmětného pracovního úrazu v plném rozsahu“. Námitku promlčení soud prvního stupně posoudil jako nedůvodnou, neboť nároky se promlčují v dvouleté subjektivní lhůtě podle § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, přičemž žalobce se o výši náhrady škody za předmětný pracovní úraz dozvěděl, „když mu žalovaný zaplatil krácenou náhradu“, a pokud jde o „náhrady zaplacené žalobci dne 3. 1. 2014“, promlčuje se nárok ve tříleté promlčecí lhůtě podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Uzavřel proto, že „žalovaný je povinen zaplatit žalobci krácené náhrady za odškodnění pracovního úrazu“, a uvedl, že „o zbývající části nároku týkající se náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti u jiného zaměstnavatele od 9. 11. 2012 do 31. 12. 2014 ve výši 616 263 Kč a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 5. 2017 č. j. 16 Co 39/2017-133 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že „žalovaný neprokázal splnění podmínek ani pro částečné zproštění odpovědnosti za škodu“, neboť „žalobce v souvislosti s pracovním úrazem neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“, a to ani ustanovení § 17 odst. 1 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 22/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, neboť žalobce utrpěl úraz na konci směny, kdy se „vrátil do komory“ pro zapomenutý sekáč, kde na něj „spadla stojka, na které předtím nepracovali“ a k jejímuž pádu došlo kvůli chybějícímu čepu, přičemž „žalobci nelze důvodně vytýkat, že při návratu na pracoviště nezkontroloval, zda jsou stojky zajištěny čepy, neboť to bylo povinností předáka“. Okresní soud v Karviné poté rozsudkem ze dne 15. 8. 2018 č. j. 25 C 3/2015-186 připustil změnu žaloby učiněnou podáním žalobce ze dne 15. 11. 2017, kterou se domáhal náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 1. 2015 do 31. 10. 2017 ve výši „831 313 Kč se zákonným úrokem z prodlení od následujícího dne po doručení rozšířené žaloby žalovanému do zaplacení“, a podáním žalobce ze dne 22. 6. 2018, kterou se domáhal náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 11. 2017 do 31. 5. 2018 ve výši „187 409 Kč se zákonným úrokem z prodlení od následujícího dne po doručení rozšířené žaloby žalovanému do zaplacení“, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 1 592 468 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 2. 4. 2015 do zaplacení z částky 573 746 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 1. 12. 2017 do zaplacení z částky 831 313 Kč a s 9% úrokem z prodlení ročně od 15. 8. 2018 do zaplacení z částky 187 409 Kč a zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení 42 517 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 2. 4. 2015 do zaplacení; současně rozhodl, že ve vztahu žalobce a žalovaného nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné náklady řízení 99 539 Kč a soudní poplatek 80 077,50 Kč a rozhodl, že „soud po právní moci rozsudku zaplatí ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Marii Piekarzové, advokátce se sídlem Těšínská 1495, Šenov, odměnu a hotové výdaje 96 077 Kč z ú