21 Cdo 2455/2004 – Nejvyšší soud

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 21 Cdo 2455/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně G. banka, a.s. (dříve G. C. banka, a.s.), proti žalovaným 1) J. P., 2) Mgr. J. F., 3) L. F., 4) T., spol. s r.o. \"v likvidaci\", o 1.026.207,04 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 147/97, o dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. června 2004 č.j. 7 Cmo 182/2002-99, takto: I. Dovolání žalovaných 2) a 3) se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : K. banka, a.s., podala u soudu žalobu, kterou se (v podobě změněné se souhlasem soudu prvního stupně) domáhala, aby jí žalovaní 1), 2) a 3) zaplatili částku 1.026.207,04 Kč a žalovaný 4) částku 500.000,- Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných a že vůči žalovaným 2) a 3) lze nárok uspokojit \"pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí, a to rekreační chalupy čp. 31 na pozemku parc. č. 34 včetně příslušenství (garáž, stodola, venkovní úpravy) a pozemku parc. č. 31 zastavěná plocha, vše zapsáno na LV č. 41 pro KÚ P., obec B. a okres O. v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v O.\" Žalobu zdůvodnila tím, že podle smlouvy o úvěru ze dne 18.5.1992 reg. čís. SP-746/92-Mo a dodatku ze dne 17.6.1992 poskytla žalované 1) \"střednědobý účelový úvěr na potřeby investičního a provozního charakteru\" ve výši 1.500.000,- Kč s dobou splatnosti do 31.12.1995, že k zajištění této pohledávky uzavřela se žalovanými 2) a 3) dne 18.5.1992 zástavní smlouvu k výše uvedeným nemovitostem (zástavní smlouva byla registrována rozhodnutím býv. Státního notářství v Opavě ze dne 28.5.1992 pod R III 1337/92) a že žalovaný 4) převzal k zajištění této pohledávky ručení do výše 500.000,- Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru ke dni 24.4.1998 činí celkem 1.026.207,04 Kč. Býv. Krajský obchodní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.11.1998 č.j. 32 Cm 147/97-29 ve znění usnesení ze dne 22.2.1999 č.j. 32 Cm 147/97-44, doplněným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.2.2002 č.j. 32 Cm 147/97-60, žalovaným 1), 2) a 3) uložil, aby zaplatili K. bance, a.s. částku 1.026.207,04 Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných a že \"při nesplnění této povinnosti lze tento nárok v rámci výkonu rozhodnutí vůči žalovaným 2) a 3) uspokojit pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí, a to rekreační chalupy čp. 31 stojící na pozemku parcelní č. 34 včetně příslušenství (garáž, stodola, venkovní úpravy) a pozemku parc. č. 34 zastavěná plocha, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 41 na Katastrálním území P., obec B., v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v O.\", žalovanému 4) uložil, aby zaplatil K. bance a.s. částku 500.000,- Kč s tím, že plněním tohoto žalovaného zaniká v rozsahu plnění také povinnost žalovaných 1), 2) a 3) a že \"plněním žalovaného 1) nebo žalovaného 2) anebo žalovaného 3) dle výroku I. tohoto rozsudku zaniká v rozsahu plnění převyšující částku 536.207,04 Kč povinnost žalovaného 4) dle výroku II. tohoto rozsudku\" a rozhodl, že K. bance, a.s. se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 896,- Kč, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit K. bance, a.s. na náhradě nákladů řízení 37.588,- Kč a že \"co do úroku 25% úroku p.a. z částky 936.747,31 Kč za dobu od 1.1.1996 do zaplacení se řízení zastavuje, a to ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3)\". Na základě provedených důkazů dovodil, že K. banka a.s. uzavřela se žalovanou 1) smlouvu o úvěru \"a smluvenou částku jí poskytla, čímž jí vzniklo právo na její vrácení spolu s úroky\", a že k zajištění pohledávky vzniklo zástavní právo k nemovitostem žalovaných 2) a 3). Úvěr je povinna vrátit nejen žalovaná 1), ale i žalovaní 2) a 3), a to za použití ustanovení § 151f občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.8.1998), přičemž \"procesním vyjádřením práva věřitele na uspokojení ze zástavy je žaloba na plnění s omezením možnosti výkonu rozhodnutí, čímž je dosaženo účelu tohoto ustanovení\". Vůči žalovanému 4) je žaloba odůvodněna proto, že se za závazek zaručil do částky 500.000,- Kč. K odvolání žalovaných 2) a 3) Vrchní soud v Olomouci - poté, co usnesením ze dne 14.4.2004 č.j. 7 Cmo 182/2002-75 připustil, aby na místo K. banky, a.s. vstoupila do řízení žalobkyně, které byla vymáhaná pohledávka postoupena - rozsudkem ze dne 22.6.2004 č.j. 7 Cmo 182/2002-99 rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovaným 2) a 3) ve výrocích o věci samé a o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že se zamítá návrh na připuštění dovolání \"k otázce, zda podle §§ 151a odst.1 a 151b odst.4 OZ ve znění zákona č. 509/1991 Sb., účinném do 31.8.1998, lze ve smlouvě o zřízení zástavního práva určit jím zajištěnou, resp. zabezpečenou pohledávku jen nekonkrétním odkazem na závazek a nepřesným označením smlouvy o úvěru bez jakékoliv bližší specifikace pohledávky a k otázce, zda podle § 151f odst.1 OZ ve znění zákona č. 509/1991 Sb., účinném do 31.8.1998, lze v rámci realizace zástavního práva uložit zástavci, který je odlišný od obligačního dlužníka, solidárně s ním splnit zajišťovanou pohledávku jejím zaplacením\". Odvolací soud dovodil, že nárok zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy je třeba posoudit podle právní úpravy účinné od 1.1.1992 do 31.8.1998; podle této právní úpravy právo zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy může být podle ustálené judikatury soudů vyjádřeno jako \"nárok na zaplacení zajištěné pohledávky (popř. též jejího příslušenství) s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy\" a odvolací soud, který se \"s tímto názorem ztotožňuje, nemá důvod se od něho odlišovat\". Námitku odvolatelů o \"nedostatečné identifikaci pohledávky, kterou zástavní smlouva zabezpečuje\", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že \"z jazykového vyjádření obsahu zástavní smlouvy\" ze dne 18.5.1992 vyplývá, že \"pohledávka, kterou zástava zabezpečuje, je řádně a zcela nezaměnitelně identifikována uvedením čísla úvěrové smlouvy, včetně osoby dlužníka a výše poskytnutého úvěru\". I když byla úvěrová smlouva uzavřena až dnem, kdy ji \"podepsala\" žalovaná 1), tj. dnem 1.6.1992, a nikoliv již dnem 18.5.1992, kdy ji podepsala žalobkyně (její právní předchůdce), nevznikají z toho \"žádné pochybnosti o tom, že zástavní smlouva zabezpečuje pohledávku žalobkyně vůči žalované 1) ze smlouvy o úvěru reg. č. SP-746/92-Mo\", když podle ustanovení § 151f (správně § 151b) odst.5 občanského zákoníku lze zástavní právo \"zřídit i k zajištění závazku, který vznikne v budoucnu\". Návrh odvolatelů na připuštění dovolání proti svému rozsudku odvolací soud zamítl proto, že odkaz obsažený v zástavní smlouvě \"na závazek (úvěrovou smlouvu)\" nepovažuje \"za nekonkrétní\" (kdyby mělo jít o \"nekonkrétní odkaz\", musela by být zástavní smlouva \"z důvodu neurčitosti zajišťované pohledávky posouzena odvolacím soudem jako neplatná\") a že \"k otázce způsobu realizace práva ze zástavy\" již dovolací soud \"stanovisko zaujal\". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 2) a 3) dovolání. Namítají, že před odvolacím soudem \"otázku, předloženou k dovolacímu přezkumu\", vymezili tak, že se jedná o \"všechny právní otázky pro řešení sporu, zejména zda podle §§ 151a odst.1 a 151b odst.4 o.z. ve znění zák. č. 509/1991 Sb. účinném do 31.8.1998 lze ve smlouvě o zřízení zástavního práva určit jím zajištěnou, resp. zabezpečenou pohledávku jen nekonkrétním odkazem na závazek a nepřesným označením smlouvy o úvěru bez jakékoli bližší specifikace pohledávky\" a \"zda podle § 151f odst.1 o.z. ve znění zák. č. 509/1991 Sb. účinném do 31.8.1998 lze v rámci realizace zástavního práva uložit zástavci, který je odlišný od obligačního dlužníka, solidárně s ním splnit zajišťovanou pohledávku jejím zaplacením\", a že především první z uvedených otázek dosud nebyla v judikatuře vyšších soudů vyřešena. Dovolatelé dovozují, že ve smyslu ustanovení § 151a odst.1 a § 151b odst.4 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.8.1998) je \"základní náležitostí zástavní smlouvy určení pohledávky, kterou zástava zabezpečuje (zajišťuje)\", přičemž pohledávkou \"obecně je právo požadovat na dlužníkovi určité plnění\" a \"opakem (zrcadlovým protipólem) pohledávky je závazek, tj. povinnost dlužníka poskytnout věřiteli určité plnění\". V zástavní smlouvě ze dne 18.5.1992 není podle názoru dovolatelů určena \"ani pohledávka, ani závazek\", neboť v jejím čl. I je \"toliko konstatována právní skutečnost - smlouva o úvěru s nesprávným datem jejího uzavření bez jakékoli specifikace pohledávky, k jejímuž zajištění má zástavní právo sloužit\" [smlouva o úvěru navíc vznikla až dnem 1.6.1992, kdy návrh na její uzavření přijala žalovaná 1)], a z jejího obsahu není \"zřejmé, jakou pohledávku má vl