21 Cdo 2511/2012 – Nejvyšší soud

21 Cdo 2511/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobců a) V. G. a b) M. G., zastoupených JUDr. Vlastou Dohnalovou, advokátkou se sídlem v Sokolově, nábřeží Petra Bezruče č. 598, proti žalovaným 1) Obci Bublava se sídlem obecního úřadu v Bublavě č. 389, IČO 00259268, zastoupené JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem v Horšovském Týně, náměstí Republiky č. 108, 2) RE-EM-FORM s. r. o. se sídlem v Praze 6 - Suchdole, Internacionální č. 1231/8, IČO 25215183, a 3) ELEKTRO UNIT, spol. s r. o. se sídlem v Sokolově, Tovární č. 621, IČO 25238604, žalovaní 2. a 3. zastoupeni JUDr. Pavlem Šímou, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 237/38, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 16 C 36/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. března 2012, č. j. 18 Co 36/2003-437, takto: I. Dovolání žalobců se zamítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným 2) a 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Pavla Šímy, advokáta se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 237/38. III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že „nemovitosti - budova č. p. na pozemku p. č. st., pozemek p. č. st., pozemek p. č., pozemek p. č., pozemek p. č., katastrální území a obec Bublava, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov na LV č., nejsou zatíženy zástavním právem ze Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. ze dne 19. 10. 2004 s právními účinky vkladu do katastru nemovitosti k témuž dni uzavřené mezi Velkomoravskou bankou, a. s. se sídlem v Hodoníně, IČO 46974229 a Vo. G., a M. G., nyní ve prospěch žalovaných č. 1 – 3“. Žalobu odůvodnili zejména tím, že správce konkursní podstaty Velkomoravské banky, a. s. (zástavního věřitele), smlouvou ze dne 24. 9. 1999 převedl pohledávku za M. K. v celkové hodnotě 2.425.501,30 Kč, jež byla zajištěna zástavou na označených nemovitostech žalobců, na společnost „Interzacom ltd., se sídlem Cyprus“; podle dodatku k této smlouvě ze dne 11. 10. 1999 byla pohledávka za M. K. převáděna včetně zajišťovacích institutů, „tedy nemovitostí na LV, LV a směnek“. Další smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 1999 postoupila společnost Interzacom tuto pohledávku na společnost Víno Urban, s. r. o. se sídlem v Brně, a ta ji smlouvou ze dne 1. 12. 1999 postoupila na žalované 1) – 3). Dlužníci ze zajištěné pohledávky manželé M. a R. K. kupní smlouvou ze dne 1. 12. 1999 prodali žalovaným „prodejnu potravin a stavbu č. p. spolu s příslušnými pozemky ,,vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Sokolově na LV č. v k. ú. Bublava“ za kupní cenu 800.000,- Kč, která jim však žalovanými nebyla uhrazena. Manželé M. a R. K. jsou přesvědčeni, že celý dluh vůči původnímu věřiteli Velkomoravské bance, a. s., byl uhrazen, a to „převodem zastavených nemovitostí na LV č. a směnkami“. Zanikl-li závazek dlužníka, zaniklo i jeho zajištění zástavou. Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne ze dne 20. 5. 2005, č. j. 16 C 36/2003 - 143, určil, že „nemovitosti - budova čp. na pozemku parc. č. st., pozemek parc. č. st., pozemek p. č., pozemek p. č., pozemek p. č., katastrální území a obec Bublava, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov na LV, nejsou zatíženy zástavním právem ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. 0394-12 ze dne 19. 10. 1994, uzavřené mezi Velkomoravskou bankou, a. s. se sídlem v Hodoníně, IČO 46974229, a V. G., a M. G., nyní ve prospěch žalovaných č. 1,2,3“; zároveň rozhodl, že každý ze žalovaných je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 6.205,-Kč, k rukám advokátky JUDr. Vlasty Dohnalové. Dovodil, že, byly-li dlužníkům vráceny směnky, které zajišťovaly pohledávku zástavního věřitele, „úvěr včetně příslušenství byl uhrazen“ a v souladu s ustanovením § 151g obč. zák. došlo i k zániku zástavního práva, které pohledávku (úvěr) zajišťovalo. K odvolání žalovaných 2) a 3) Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. 1. 2006, č. j. 18 Co 443/2005-174, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyšel z toho, že směnka není typickým zajišťovacím institutem podle příslušných ustanovení občanského a obchodního zákoníku; i kdyby směnka daný dluh zajišťovala, pouze ze skutečnosti, že následně směnka byla dlužníku vrácena, nelze jednoznačně uzavřít, že dluh byl uhrazen. Z potvrzení společnosti Víno Urban, s. r. o., pouze vyplývá, že v souvislosti se smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 12. 1999 a následné dohody s M. K. byly M. K. předány směnky na celkovou směnečnou sumu 2.360.000,- Kč. Z tohoto potvrzení však nevyplývá, že k vrácení směnek došlo v souvislosti s uhrazením dluhu. Nelze přitom přehlédnout, že uvedenou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 12. 1999 společnost Víno Urban, s. r. o., na žalované postoupila celkovou pohledávku ve výši 2.425.501,76 Kč s tím, že pohledávka je zajištěna pouze zástavním právem na nemovitostech M. K. Skutečnost, že kupní cena za postoupení pohledávky byla sjednána na 800.000,- Kč, není pro výši postoupené pohledávky podstatná. V řízení bylo prokázáno, že na pohledávku byla započtena částka 800.000,- Kč z kupní smlouvy ze dne 1. 12. 1999, kterou manželé K. prodali žalovaným nemovitosti zapsané na LV č. v k. ú. Bublava, zaplacení zbytku postoupené pohledávky však z důkazního řízení před soudem prvního stupně nevyplývá. Soud prvního stupně vycházeje z jiného právního názoru (že vrácení směnek potvrzuje splnění dluhu a zánik hlavního závazku) se tak dalšími skutečnostmi podstatnými pro rozhodnutí ve věci již nezabýval. Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne ze dne 4. 10. 2011, č. j. 16 C 36/2003 - 400, znovu určil, že „nemovitosti - budova čp. na pozemku parc. č. st., pozemek parc. č. st., pozemek p. č., pozemek p. č., pozemek p. č., katastrální území a obec Bublava, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov na LV 111, nejsou zatíženy zástavním právem ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. 0394-12 ze dne 19. 10. 1994, uzavřené mezi Velkomoravskou bankou, a. s. se sídlem v Hodoníně, IČO 46974229, a V. G., a M. G., nyní ve prospěch žalovaných č. 1,2,3“; zároveň rozhodl, že každý ze žalovaných je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 19.768,-Kč k rukám advokátky JUDr. Vlasty Dohnalové. K námitce žalobců se zabýval platností dodatku č. 1 ze dne 11. 10 1999 ke smlouvě o postoupení pohledávky za M. K. v celkové hodnotě 2.425.501,30 Kč, uzavřené dne 24. 9. 1999 mezi správcem konkursní podstaty Velkomoravské banky, a. s. (zástavního věřitele), a společností „Interzacom ltd., se sídlem Cyprus“. Dovodil, že správce konkursní podstaty Velkomoravské banky, a. s. (zástavního věřitele), postupoval v rozporu se zákonem o konkursu a vyrovnání, když do soupisu majetku konkursní podstaty nebyly zahrnuty zajišťovací instituty pohledávky za M. K., ale pouze samotná pohledávka ve výši 2.425.501,30 Kč („tím byla zkrácena konkursní podstata“); jeho povinností rovněž bylo oznámit příslušnému katastrálnímu úřadu zapsání nemovitosti do konkursu a oznámit zástavním dlužníkům zapsání nemovitosti do soupisu. Protože konkursní soud udělil správci konkursní podstaty generální souhlas s prodejem pohledávek úpadce Velkomoravské banky, a. s. za situace, kdy si správce před realizací postoupení pohledávek zajistí kladné vyjádření, eventuelně souhlas s postoupením pohledávek od věřitelského výboru a dne 22. 9. 1999 dal věřitelský výbor souhlas s prodejem pohledávky za dlužníkem M. K. (dlužná jistina 2.000.000,-- Kč, prodat pohledávku za 1 - 5 % jistiny), mohl správce konkursní podstaty postoupit toliko tuto pohledávku (což učinil smlouvou ze dne 24. 9. 1999), nikoli též její zajištění zástavou na nemovitostech žalobců dodatkem ze dne 11. 10. 1999, zejména, když „Interzacom ltd., se sídlem Cyprus“ tuto pohledávku již dne 25. 9. 1999 postoupil na Víno Urban, s. r. o. K postoupení zástavy na nemovitostech žalobců tak nedošlo ani na „Interzacom ltd., se sídlem Cyprus“, natož na žalované. K odvolání žalovaných 2) a 3) Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. 3. 2012, č. j. 18 Co 64/2012 – 437, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobci a žalovaný 1) nemají proti sobě právo na náhradu nákladů řízení a že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovaným 2) a 3) na nákladech řízení před soudem prvního stupně 71.474,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 31.920,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Šímy. Vyšel z toho, že „mezi účastníky již nebylo sp