21 Cdo 2511/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2511/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2013 Spisová značka:21 Cdo 2511/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2511.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zástavní právo Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 152 obč. zák. § 164 obč. zák. § 170 obč. zák. § 524 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 7. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2511/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobců a) V. G. a b) M. G., zastoupených JUDr. Vlastou Dohnalovou, advokátkou se sídlem v Sokolově, nábřeží Petra Bezruče č. 598, proti žalovaným 1) Obci Bublava se sídlem obecního úřadu v Bublavě č. 389, IČO 00259268, zastoupené JUDr. Františkem Grznárem, advokátem se sídlem v Horšovském Týně, náměstí Republiky č. 108, 2) RE-EM-FORM s. r. o. se sídlem v Praze 6 - Suchdole, Internacionální č. 1231/8, IČO 25215183, a 3) ELEKTRO UNIT, spol. s r. o. se sídlem v Sokolově, Tovární č. 621, IČO 25238604, žalovaní 2. a 3. zastoupeni JUDr. Pavlem Šímou, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 237/38, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 16 C 36/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. března 2012, č. j. 18 Co 36/2003-437, takto: I. Dovolání žalobců se zamítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným 2) a 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Pavla Šímy, advokáta se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 237/38. III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že „nemovitosti - budova č. p. na pozemku p. č. st., pozemek p. č. st., pozemek p. č., pozemek p. č., pozemek p. č., katastrální území a obec Bublava, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov na LV č., nejsou zatíženy zástavním právem ze Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. ze dne 19. 10. 2004 s právními účinky vkladu do katastru nemovitosti k témuž dni uzavřené mezi Velkomoravskou bankou, a. s. se sídlem v Hodoníně, IČO 46974229 a Vo. G., a M. G., nyní ve prospěch žalovaných č. 1 – 3“. Žalobu odůvodnili zejména tím, že správce konkursní podstaty Velkomoravské banky, a. s. (zástavního věřitele), smlouvou ze dne 24. 9. 1999 převedl pohledávku za M. K. v celkové hodnotě 2.425.501,30 Kč, jež byla zajištěna zástavou na označených nemovitostech žalobců, na společnost „Interzacom ltd., se sídlem Cyprus“; podle dodatku k této smlouvě ze dne 11. 10. 1999 byla pohledávka za M. K. převáděna včetně zajišťovacích institutů, „tedy nemovitostí na LV, LV a směnek“. Další smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 1999 postoupila společnost Interzacom tuto pohledávku na společnost Víno Urban, s. r. o. se sídlem v Brně, a ta ji smlouvou ze dne 1. 12. 1999 postoupila na žalované 1) – 3). Dlužníci ze zajištěné pohledávky manželé M. a R. K. kupní smlouvou ze dne 1. 12. 1999 prodali žalovaným „prodejnu potravin a stavbu č. p. spolu s příslušnými pozemky ,,vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Sokolově na LV č. v k. ú. Bublava“ za kupní cenu 800.000,- Kč, která jim však žalovanými nebyla uhrazena. Manželé M. a R. K. jsou přesvědčeni, že celý dluh vůči původnímu věřiteli Velkomoravské bance, a. s., byl uhrazen, a to „převodem zastavených nemovitostí na LV č. a směnkami“. Zanikl-li závazek dlužníka, zaniklo i jeho zajištění zástavou. Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne ze dne 20. 5. 2005, č. j. 16 C 36/2003 - 143, určil, že „nemovitosti - budova čp. na pozemku parc. č. st., pozemek parc. č. st., pozemek p. č., pozemek p. č., pozemek p. č., katastrální území a obec Bublava, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov na LV, nejsou zatíženy zástavním právem ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. 0394-12 ze dne 19. 10. 1994, uzavřené mezi Velkomoravskou bankou, a. s. se sídlem v Hodoníně, IČO 46974229, a V. G., a M. G., nyní ve prospěch žalovaných č. 1,2,3“; zároveň rozhodl, že každý ze žalovaných je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 6.205,-Kč, k rukám advokátky JUDr. Vlasty Dohnalové. Dovodil, že, byly-li dlužníkům vráceny směnky, které zajišťovaly pohledávku zástavního věřitele, „úvěr včetně příslušenství byl uhrazen“ a v souladu s ustanovením § 151g obč. zák. došlo i k zániku zástavního práva, které pohledávku (úvěr) zajišťovalo. K odvolání žalovaných 2) a 3) Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. 1. 2006, č. j. 18 Co 443/2005-174, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyšel z toho, že směnka není typickým zajišťovacím institutem podle příslušných ustanovení občanského a obchodního zákoníku; i kdyby směnka daný dluh zajišťovala, pouze ze skutečnosti, že následně směnka byla dlužníku vrácena, nelze jednoznačně uzavřít, že dluh byl uhrazen. Z potvrzení společnosti Víno Urban, s. r. o., pouze vyplývá, že v souvislosti se smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 12. 1999 a následné dohody s M. K. byly M. K. předány směnky na celkovou směnečnou sumu 2.360.000,- Kč. Z tohoto potvrzení však nevyplývá, že k vrácení směnek došlo v souvislosti s uhrazením dluhu. Nelze přitom přehlédnout, že uvedenou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 12. 1999 společnost Víno Urban, s. r. o., na žalované postoupila celkovou pohledávku ve výši 2.425.501,76 Kč s tím, že pohledávka je zajištěna pouze zástavním právem na nemovitostech M. K. Skutečnost, že kupní cena za postoupení pohledávky byla sjednána na 800.000,- Kč, není pro výši postoupené pohledávky podstatná. V řízení bylo prokázáno, že na pohledávku byla započtena částka 800.000,- Kč z kupní smlouvy ze dne 1. 12. 1999, kterou manželé K. prodali žalovaným nemovitosti zapsané na LV č. v k. ú. Bublava, zaplacení zbytku postoupené pohledávky však z důkazního řízení před soudem prvního stupně nevyplývá. Soud prvního stupně vycházeje z jiného právního názoru (že vrácení směnek potvrzuje splnění dluhu a zánik hlavního závazku) se tak dalšími skutečnostmi podstatnými pro rozhodnutí ve věci již nezabýval. Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne ze dne 4. 10. 2011, č. j. 16 C 36/2003 - 400, znovu určil, že „nemovitosti - budova čp. na pozemku parc. č. st., pozemek parc. č. st., pozemek p. č., pozemek p. č., pozemek p. č., katastrální území a obec Bublava, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov na LV 111, nejsou zatíženy zástavním právem ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. 0394-12 ze dne 19. 10. 1994, uzavřené mezi Velkomoravskou bankou, a. s. se sídlem v Hodoníně, IČO 46974229, a V. G., a M. G., nyní ve prospěch žalovaných č. 1,2,3“; zároveň rozhodl, že každý ze žalovaných je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 19.768,-Kč k rukám advokátky JUDr. Vlasty Dohnalové. K námitce žalobců se zabýval platností dodatku č. 1 ze dne 11. 10 1999 ke smlouvě o postoupení pohledávky za M. K. v celkové hodnotě 2.425.501,30 Kč, uzavřené dne 24. 9. 1999 mezi správcem konkursní podstaty Velkomoravské banky, a. s. (zástavního věřitele), a společností „Interzacom ltd., se sídlem Cyprus“. Dovodil, že správce konkursní podstaty Velkomoravské banky, a. s. (zástavního věřitele), postupoval v rozporu se zákonem o konkursu a vyrovnání, když do soupisu majetku konkursní podstaty nebyly zahrnuty zajišťovací instituty pohledávky za M. K., ale pouze samotná pohledávka ve výši 2.425.501,30 Kč („tím byla zkrácena konkursní podstata“); jeho povinností rovněž bylo oznámit příslušnému katastrálnímu úřadu zapsání nemovitosti do konkursu a oznámit zástavním dlužníkům zapsání nemovitosti do soupisu. Protože konkursní soud udělil správci konkursní podstaty generální souhlas s prodejem pohledávek úpadce Velkomoravské banky, a. s. za situace, kdy si správce před realizací postoupení pohledávek zajistí kladné vyjádření, eventuelně souhlas s postoupením pohledávek od věřitelského výboru a dne 22. 9. 1999 dal věřitelský výbor souhlas s prodejem pohledávky za dlužníkem M. K. (dlužná jistina 2.000.000,-- Kč, prodat pohledávku za 1 - 5 % jistiny), mohl správce konkursní podstaty postoupit toliko tuto pohledávku (což učinil smlouvou ze dne 24. 9. 1999), nikoli též její zajištění zástavou na nemovitostech žalobců dodatkem ze dne 11