21 Cdo 2536/2011 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2536/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 8. 2012 Spisová značka:21 Cdo 2536/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2536.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2010 § 16 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2010 § 17 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2010 předpisu č. 198/2009Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 8. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2536/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem se sídlem v Praze - Novém Městě, Dřevná č. 382/2, proti žalovanému STROJÍRNA TÁBOR, spol. s r. o. se sídlem v Táboře, Chýnovská č. 2420, IČO 43833381, zastoupenému JUDr. Zbyňkem Dvořákem, advokátem se sídlem v Táboře, Jeronýmova č. 1894, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 198/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. února 2011, č. j. 15 Co 863/2010-94, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 20. 4. 2010 je neplatná a že pracovní poměr žalobce u žalovaného, založený pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2009, nadále trvá. Žalobu odůvodňoval zejména tím, že výpověď z pracovního poměru z „tzv. důvodů nadbytečnosti“ je neoprávněná a účelová, protože neexistuje jakékoliv rozhodnutí o organizační změně či její realizace a nemohla proto také „existovat požadovaná příčinná souvislost mezi takovou organizační změnou a nadbytečností žalobce“. Protože „obdobnou výpověď z pracovního poměru“ žalovaný zaslal také otci žalobce, je zřejmé, že se v posuzovaném případě nejedná o výpověď z pracovního poměru danou zaměstnavatelem pro jeden ze zákonem předvídaných důvodů, „ale o osobní odvetu Ing. R. B. za právní kroky otce žalobce, Ing. J. S., směřující k ochraně jeho oprávněných zájmů jako druhého společníka žalované společnosti“. Žalovaný se tak „vůči žalobci dopouští nedovolené diskriminace v rozporu se zásadou rovného zacházení zaměstnavatele se zaměstnanci“. Podstata diskriminace spočívá v tom, že „žalovaný s ním zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodů rozdílných názorů otce žalobce na vedení a správu majetku žalované společnosti“; v jednání žalovaného „lze spatřovat diskriminaci z důvodu rozdílného světového názoru“. Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 26. 11. 2010, č. j. 7 C 198/2010-64, určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 20. 4. 2010 daná žalovaným žalobci je neplatná a že pracovní poměr žalobce u žalovaného založený pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2009 nadále trvá; zároveň rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15.665,- Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Heřmánka. Vyšel z toho, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že předtím, než dal žalobci výpověď z pracovního poměru, přijal rozhodnutí o organizačních změnách. Listinu datovanou dnem 15. 4. 2010, jíž žalovaný toto své tvrzení dokládal, posoudil jako nevěrohodnou s tím, že byla podle jeho názoru vyhotovena až dodatečně, a navíc není ani rozhodnutím o organizační změně; „obsahově jde o určitou písemně zachycenou úvahu žalovaného, jak bude řešit ekonomickou situaci v roce 2010“. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 25. 2. 2011, č. j. 15 Co 863/2010-94, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobci dne 20. 4. 2010, je neplatná a že pracovní poměr žalobce u žalované založený pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 2009 nadále trvá, zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 28.564,- Kč k rukám advokáta JUDr. Zbyňka Dvořáka. Vytknul soudu prvního stupně, že se soustředil na listinu ze dne 15. 4. 2010 a že „s ohledem na její nevěrohodnost“ uzavřel, že přijetí rozhodnutí o organizační změně, jež by předcházelo podání výpovědi, nebylo prokázáno. Odvolací soud dospěl k závěru, že od 8. 7. 2009 byl jediným jednatelem žalované společnosti oprávněným za ni jednat (jak vyplynulo z výpisu z obchodního rejstříku) Ing. R. B., který také rozhodl, že ke dni 30. 4. 2010 je pracovní místo žalobce zrušeno (to je zřejmé i ze znění výpovědi z pracovního poměru). V důsledku tohoto rozhodnutí se stal žalobce nadbytečným. Tvrzení žalobce o diskriminačním charakteru výpovědi podle jeho skutkového vylíčení shledal odvolací soud neopodstatněným, protože k naplnění ustanovení § 16 a § 17 zák. práce ani zákona č. 198/2009 Sb., v nichž je diskriminace definována, ze strany žalovaného nedošlo. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce vytýká, že „v rámci zjišťování skutkového stavu a okolností, k nimž vedlo podání výpovědi z pracovního poměru žalobce“, soud opominul fakt, že „žalovaný (resp. jeho stávající jednatel Ing. R. B.) zneužil práva proti žalobci a svůj úmysl zbavit se osoby žalobce z důvodu osobní odvety zastřel za zákonnou právní úpravu výpovědi z pracovního poměru z organizačních důvodů“. Je přesvědčen, že, ač výpověď byla formálně zdůvodněna organizačními důvody, ve skutečnosti byla důvodem „osobní odveta Ing. R. B. vůči Ing. J. S. a jeho rodinným příslušníkům“. Odvolací soud ani soud prvního stupně, se nezabýval tím, že výpověď nebyla řádně odůvodněna a že její odůvodnění nebylo v souladu se skutečným stavem. Vyjadřuje názor, že „žalobce (správně žalovaný) o organizační změně vůbec nerozhodl a navíc vůbec neexistuje příčinná souvislost mezi organizačními změnami a nadbytečností žalobce tvrzenou žalovaným ve výpovědi z pracovního poměru“. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Projednávanou věc je třeba posuzovat – vzhledem k tomu, že žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru dopisem ze dne 20. 4. 2010, který byl žalobci doručen dne 3. 5. 2010 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění do 31. 12. 2010, tedy do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, vyhláška č. 377/2010 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot, a zákon č. 427/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – dále jen „zák. práce“. Podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce patří to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že je tu příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj., že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle us