Nejvyšší soud 21 Cdo 2614/2025 – Určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 13. 5. 2025, č. j. 16 Co 32/2025-269, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 11. 2024, č. j. 21 C 130/2023-227, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, „že okamžité rušení pracovního poměru ze dne 13. 3. 2023 dané žalovanou žalobkyni a doručené žalobkyni dne 29. 3. 2023 je neplatné“, a ve výroku o nákladech řízení, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 600 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že „důvod okamžitého zrušení je skutečný a představuje zvlášť hrubé porušení pracovněprávních povinností žalobkyně, konkrétně především povinnosti loajality, projevující se nerespektováním nadřízeného postavení zaměstnavatele systematickým překračováním jeho závazných pokynů – což odpovídá obsahu okamžitého zrušení, a že po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni zaměstnávala do uplynutí výpovědní lhůty“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž pouze uvedla, že jej podává „v zákonem stanovené lhůtě“, „a to do celého jeho rozsahu (do všech jeho výroků)“, že „dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem i soudem prvního stupně, pokud jde o vymezení přípustnosti dovolání a odůvodnění dovolacího důvodu, dovolí si je žalobkyně doplnit ve lhůtě 30 dnů od podání dovolání“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl při projednání věci k závěru, že dovolání žalobkyně trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v § 241 ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví.

Podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání – srov. § 241 o. s. ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b odst. 1, § 209 a § 43 o. s. ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. doplněno, podle ustanovení § 243c odst.1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jež se od v předchozím odstavci citovaného rozhodnutí liší (co do právní úpravy dovolacího řízení, z níž vychází, po změnách občanského soudního řádu, k nimž došlo s účinností od 1. ledna 2013) jen potud, že ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. zahrnuje mezi vady, které činí dovolání nezpůsobilým věcného projednání, též nevymezení přípustnosti dovolání, dále tím, že ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. ozřejmuje, že důvod dovolání (jímž je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. pouze to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, jakož i tím, že odmítnutí takového (vadného) dovolání se opírá o ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. (a nikoli o ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř.); srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sen. zn. 29 NSČR 56/2020.

V posuzovaném případě žalobkyně ve včasném dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nevylíčila okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku odvolacího soudu a které by mohly naplnit dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. K uplatnění dovolacího důvodu nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán, jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují dovolací důvod taxativně uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.).

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyni (jejímu zástupci) byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 2. 6. 2025, že žalobkyně podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu dne 4. 8. 2025 včas a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení § 241 o. s. ř., neboť žalobkyně byla při podání dovolání zastoupena advokátem JUDr. Petrem Ritterem. Dovolání však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že „vymezení přípustnosti dovolání a odůvodnění dovolacího důvodu, žalobkyně doplní ve lhůtě 30 dnů od podání dovolání“; žalobkyně však mohla dovolání o tuto náležitost účinně doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do dne 4. 8. 2025 (srov. § 57 odst. 2 o. s. ř.). Tuto lhůtu nejde prodloužit, neboť jde o lhůtu stanovenou zákonem, která nemůže být (účinně) – na rozdíl od tzv. soudcovských lhůt – prodloužena rozhodnutím soudu. Doplnila-li dovolatelka dovolání teprve podáním ze dne 3. 9. 2025, učinila tak opožděně a dovolací soud k takovému podání nemohl přihlédnout (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.). Žalobkyně tím dovolacímu soudu, který je – jak již výše uvedeno – vázán uplatněnými dovolacími důvody, zabránila, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu přezkoumat po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).