21 Cdo 2911/2012 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2911/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 11. 2013 Spisová značka:21 Cdo 2911/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2911.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovněprávní vztahy Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Dotčené předpisy:§ 338 odst. 1 a 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.06.2008 § 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 11. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2911/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. Č., zastoupeného JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Na vyhlídce č. 53, proti žalovanému BRISTOL a. s., se sídlem v Karlových Varech, Sadová č. 19, IČO 497 90 749, zastoupenému Mgr. Ladislavem Pavlů, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 13, o 159.451,- Kč s úroky z prodlení, za účasti České pojišťovny, a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 452 72 956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 97/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. května 2012 č.j. 13 Co 257/2011-137, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 17.3.2010, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku za dobu od 9.7.2007 do 30.6.2008 částku 91.291,- Kč a na náhradě za bolest a za ztížení společenského uplatnění částku 68. 160,- Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 8.7.2007 utrpěl pracovní úraz, když „v místě výkonu práce a během pracovní směny“ v důsledku pádu na schodech utrpěl tříštivou zlomeninu patní kosti vpravo. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 12.1.2011 č.j. 9 C 97/2010-94 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 44.887,- Kč a že „účastníci a vedlejší účastník nemají proti sobě nárok na náhradu nákladu řízení“. Ve věci samé dospěl k závěru, že ke dni 8.7.2007, kdy mělo dojít k pracovnímu úrazu, nebyl žalovaný zaměstnavatelem žalobce. Žalobce rovněž neprokázal, že by povinnosti z pracovněprávních vztahů ze společnosti OTAVA-PATRIA, a. s., u níž byl do 30.6.2008 zaměstnán, přešly „kdykoli po tomto dni“ na žalovaného. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24.5.2012 č.j. 13 Co 257/2011-137 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 43.092,- Kč na náhradě nákladu odvolacího řízení, a že žalobce a vedlejší účastník na straně žalovaného nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že z provedených důkazů je možné jen zjistit, že se společnost OTAVA-PATRIA, a.s., a žalovaný „dohodli na spolupráci kooperaci, leč v žádném případě nelze dovodit naplnění podmínek vyplývající z ustanovení § 338 odst. 2 zák. práce, tedy že by z původního zaměstnavatele žalobce OTAVA-PATRIA, a. s., přešla na žalovaného dosavadní činnost, resp. část této činnosti původního zaměstnavatele“, popřípadě, že by takto přešly jeho úkoly, „a to v tom duchu, že by se takovými úkoly či činnostmi dosavadní zaměstnavatel přestal zabývat.“ „Původní zaměstnavatel nejenže nadále existuje ale i provozuje ty úkoly a činnosti, jak tomu bylo před uzavřením smlouvy o sdružení“. Odvolací soud zdůraznil, že „u žalobce navíc dochází k uzavření nového pracovního poměru“, a že „přechod práv a povinností se nevztahuje na zaměstnance, jejichž pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly (pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak), nýbrž že se vztahuje pouze na pracovněprávní vztahy trvající ke dni převodu, nikoliv na pracovněprávní vztahy, které před uskutečněním převodu skončily, anebo na pracovněprávní vztahy, které u převádějícího zaměstnavatele vzniknou po uskutečnění převodu“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že mezi žalovaným a společností OTAVA-PATRIA, a.s., byla uzavřena smlouva o sdružení ze dne 29.12.2007, na základě níž, a ve spojení s rozhodnutím učiněným v rámci koncernu, byli zaměstnanci společnosti OTAVA-PATRIA, a.s., převedeni na žalovaného. „Dohoda o rozvázání pracovního poměru mezi žalobcem a společností OTAVA-PATRIA, a.s., ze dne 30.6.2008, a též pracovní smlouva mezi žalobcem a žalovaným, jsou ryze formálními úkony, které nemění nic na objektivní skutečnosti, že někteří zaměstnanci OTAVA-PATRIA, a.s., včetně žalobce, byli dohodou a rozhodnutím subjektů v koncernu převedeni na žalovaného a došlo tak k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na nového zaměstnavatele žalobce“. Formální ukončení dosavadního pracovního poměru a formální sjednání nového pracovního poměru podle názoru žalobce nejsou bez dalšího důvodem pro přijetí závěru, že dané věci nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu ve smyslu ustanovení § 338 zák. práce. Mimo to bylo řízení před soudy obou stupňů zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, neboť zjištění soudu prvního stupně byla naprosto nedostatečná, odůvodnění jeho rozsudku nesrozumitelné a nepřesvědčivé, a jeho rozsudek nepřezkoumatelný. Odvolací soud pak provedením důkazů navržených žalobcem v řízení před soudem I. stupně postupoval nesprávně na úkor zásady dvojinstančnosti. Posouzení otázky přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu je v daném případě otázkou zásadního právního významu. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce si způsobil údajný pracovní úraz u jiného zaměstnavatele – OTAVA-PATRIA, a.s., avšak „z neznámých důvodů zažaloval své nároky u svého současného zaměstnavatele“, společnosti BRISTOL, a.s., která nemá s pracovním úrazem u bývalého zaměstnání žalobce nic společného. „Svá tvrzení o jakémsi přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů žalobce neprokázal a ani prokázat nemohl, protože k takovému přechodu práv a povinností nikdy nedošlo“. Vedlejší účastník uvedl, že žalobce nebyl převeden v rámci organizačních změn, žalovaná společnost BRISTOL, a.s., v případě žalobce nepřevzala žádné závazky od jeho dosavadního zaměstnavatele OTAVA-PATRIA, a.s., a jestliže si žalobce „sjednal sám a nezávisle od 1.7.2008 místo u žalované, jednalo se o situaci čistě náhodnou“, neboť „stejným způsobem si sám takto mohl sjednat zaměstnání u kteréhokoliv jiného subjektu, který je v té době nabízel“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále též jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval tím, zda v posuzovaném případě je dovolání přípustné. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle us