21 Cdo 3100/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3100/2023 citace  Název judikátu:Povinnost zaměstnance podrobit se testování zvolenému zaměstnavatelem Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2024 Spisová značka:21 Cdo 3100/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.3100.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Okamžité zrušení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. § 69 odst. 1 písm. i) předpisu č. 258/2000 Sb. § 2 odst. 2 písm. m) předpisu č. 94/2021 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 7. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.09.2024I.ÚS 2644/24 Jan Wintr odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost9. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3100/2023-176 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně D. O., zastoupené Mgr. Šárkou Oharkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Slezská č. 949/32, proti žalované Sociální služby města Přerova, p. o. se sídlem v Přerově, Kabelíkova č. 3217/14a, IČO 49558854, zastoupené Mgr. Markem Roubalem, advokátem se sídlem v Přerově, Žerotínovo nám. č. 641/15, o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a o náhradu platu ve výši 51 584 Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 217/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. dubna 2023, č. j. 16 Co 198/2022-148, takto: I. Dovolání žalobkyně proti výroku II rozsudku krajského soudu se odmítá; jinak se dovolání zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 585 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Marka Roubala, advokáta se sídlem v Přerově, Žerotínovo nám. č. 641/15. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 17. 5. 2021, doručeným žalobkyni dne 18. 5. 2021, žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě zrušuje pracovní poměr podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v neomluvené absenci žalobkyně v délce trvání 15 pracovních dnů (od 28. 4. 2021 do 17. 5. 2021). 2. Žalobou podanou u Okresního soudu v Přerově dne 16. 7. 2021 se žalobkyně domáhala určení, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné a její pracovní poměr nadále trvá, a současně požadovala zaplacení náhrady platu za období od 19. 5. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 51 584 Kč a dále za období ode dne 1. 7. 2021 do doby, kdy jí žalovaná umožní pokračovat v práci nebo kdy bude pravomocně rozhodnuto o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, ve výši vycházející z jejího průměrného hodinového výdělku; podáním ze dne 25. 10. 2021 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v rozsahu požadavku na náhradu mzdy za dobu ode dne 1. 7. 2021 a soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 2. 2022 řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil. Žalobkyně uvedla, že pracovní poměr u žalované jí vznikl dne 14. 5. 2014, podle náplně práce z 15. 5. 2017 pracovala u žalované jako pracovník v sociálních službách, dne 9. 3. 2021 nabylo účinnosti mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 47828/2020-20/MIN/KAN ze dne 5. 3. 2021, v němž bylo adresátům tohoto opatření mimo jiné uloženo s frekvencí jedenkrát za pět dnů provést preventivní vyšetření na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 způsobem tam určeným u všech svých zaměstnanců, kteří přicházejí do přímého kontaktu s pacienty nebo uživateli sociálních služeb. Žalobkyně se v období od 26. 1. 2021 do 29. 3. 2021 vždy při vstupu na pracoviště podrobovala testování stanovenou metodou, tj. formou POC antigenních testů, od 8. 4. 2021 začala tyto testy odmítat ze zdravotních důvodů souvisejících s nadcházejícím alergickým obdobím a skutečnost, že je alergička a má slabé astma, doložila potvrzením o zdravotním stavu ze dne 14. 4. 2021. Že jí prováděný způsob testování ze zdravotních důvodů nevyhovuje, začala řešit bezprostředně po zjištění problému, a to nejprve se zástupci žalované J. Ž. a I. V., následně písemnou žádostí ze dne 6. 4. 2021 o zaslání písemného příkazu zaměstnanci, kde mimo jiné zrekapitulovala, proč jí testy poskytnuté žalovanou nevyhovují. V reakci na tento dopis jí žalovaná dne 12. 4. 2021 s odkazem na mimořádné opatření sdělila, že jejímu požadavku na provedení testování podle jejího výběru a následné prokázání testování čestným prohlášením nelze vyhovět. Počínaje dnem 8. 4. 2021 žalobkyně po příchodu do zaměstnání v pracovních dnech nebyla vpuštěna na pracoviště, přestože neodmítala testování jako takové, ale – na základě odůvodnění mimořádného opatření, jež doporučovalo zvážit i jiné způsoby testování – pouze požadovaný druh testu s tím, že se otestuje vlastním neinvazivním testem a výsledek sdělí formou čestného prohlášení. Samotest s následným čestným prohlášením, které pravidelně zasílala žalované, aby mohla být vpuštěna na pracoviště, žalobkyně provedla ve dnech 8. 4. 2021, 14. 4. 2021, 19. 4. 2021, 26. 4. 2021, 3. 5. 2021, 10. 5. 2021, 17. 5. 2021 a 24. 5. 2021. Dne 26. 4. 2021 byla žalobkyni doručena výzva žalované, aby nastoupila do zaměstnání a podrobila se povinnému testování v souladu s mimořádným opatřením, současně jí bylo sděleno, že v pracovních dnech od 8. 4. 2021 do 23. 4. 2021 absentovala v zaměstnání, a protože se jednalo o překážky na straně zaměstnance, nepřísluší jí náhrada mzdy, byla informována, že žalovaná nemůže přistoupit na jinou formu testování, neboť takový postup není právně možný, a byla upozorněna, že nepodrobí-li se předepsanému testování, budou její další absence vyhodnoceny jako neomluvené a dojde k ukončení pracovního poměru. Dne 18. 5. 2021 bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru pro neomluvenou absenci v zaměstnání v období od 28. 4. 2021 do 18. 5. 2021, na to žalobkyně při převzetí reagovala sdělením, že se zrušením pracovního poměru nesouhlasí a důvody své nepřítomnosti na pracovišti považuje za překážku na straně zaměstnavatele, čímž dala současně najevo, že trvá na tom, aby ji žalovaná nadále zaměstnávala, a tuto vůli následně potvrdila e-mailem ze dne 19. 5. 2021 zaslaným na e-mailovou adresu žalované. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že z její strany nemohlo dojít k porušení jakýchkoliv povinností týkajících se jí vykonávané práce. 3. Žalovaná se bránila námitkou, že absence žalobkyně vznikla z důvodu její neochoty nechat se testovat standardním způsobem, jak bylo mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví uloženo všem poskytovatelům sociálních služeb, k nimž náleží i žalovaná. Protože se žalobkyně odmítla podle tohoto opatření testovat, nemohla být vpuštěna na pracoviště. Své tvrzení, že je alergik a že by jí požadované testy mohly způsobit zdravotní potíže, nijak nepodložila a ani z prohlášení lékařky MUDr. Kalabusové, které předložila teprve 14. 5. 2021, nic takového nevyplývá. Žalobkyni bylo opakovaně – i písemně – vysvětleno, že jí prosazovaný přístup k povinnému testování není možno akceptovat. Pokud se žalobkyně opírá o část odůvodnění mimořádného opatření, připouštějící zvážení odběru i jiného biologického materiálu či jiným způsobem, jde pouze o možnost a doporučení, které není závazné, navíc z navazujícího textu vyplývá, že je na místě o něm uvažovat až tehdy, pokud je u daného poskytovatele sociálních služeb nedostatek zdravotnických pracovníků, u žalované však k takovému nedostatku zdravotnických pracovníků nikdy nedošlo, odkaz žalobkyně na tuto nezávaznou část mimořádného opatření je proto nepřiléhavý. Žalovaná se od začátku této situace snažila nalézt kompromisní řešení, nabídla žalobkyni nejprve možnost neplaceného volna, dále řádnou dovolenou a pak od 12. 4. 2021 možnost neinvazivních testů z okraje nosu, možnost projednat celou záležitost osobně za přítomnosti právních zástupců a naposledy dohodu o ukončení pracovního poměru, žalobkyně však ani na jednu z nabízených možností nepřistoupila. Podle názoru žalované byl její postup v souladu s právními předpisy a pracovní poměr žalobkyně byl ke dni 18. 5. 2021 řádně ukončen. 4. Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 28. 4. 2022, č. j. 10 C 217/2021-87, určil, že okamžité rozvázání pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni dne 18. 5. 2021 je neplatné a pracovní poměr žalobkyně trvá (výrok I), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 51 584 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 96 059,63 Kč k rukám její zástupkyně (výrok III). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne