21 Cdo 3322/2016 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3322/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Mgr. V. H., zastoupené JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. č. 1321/1, proti žalovaným 1) městu Milevsko se sídlem městského úřadu v Milevsku, nám. E. Beneše č. 420, IČO 00249831, a 2) 2. základní škole J. A. Komenského Milevsko, J. A. Komenského 1023, okres Písek, příspěvkové organizaci se sídlem v Milevsku, J. A. Komenského č. 1023, IČO 71000364, oběma zastoupeným JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem se sídlem v Táboře, 9. května č. 1282/6, o určení neplatnosti odvolání z vedoucího pracovního místa, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 154/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. března 2016 č. j. 19 Co 320/2016-110, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ladislava Novotného, advokáta se sídlem v Táboře, 9. května č. 1282/6. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 20. 4. 2015 žalovaný 1) sdělil žalobkyni, že ji „Rada města Milevska na návrh Školské rady 2. základní školy J. A. Komenského Milevsko, J. A. Komenského 1023, okres Písek, ze dne 5. 3. 2015 odvolává ke dni 30. 6. 2015 v souladu s ustanovením § 166 odst. 5 písm. b) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, z vedoucího pracovního místa ředitelky 2. základní školy J. A. Komenského Milevsko, J. A. Komenského 1023, okres Písek“. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Písku dne 18. 5. 2015 domáhala, aby bylo určeno, že uvedené odvolání žalobkyně z vedoucího pracovního místa ředitelky žalovaného 2) je neplatné. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že od 1. 8. 2002 „působí ve funkci ředitelky“ žalovaného 2) s tím, že naposled byla do této „funkce“ jmenována žalovaným 1) na období 6 let s účinností od 1. 8. 2012, že pracovní poměr žalobkyně byl založen pracovní smlouvou ze dne 24. 6. 1980 uzavřenou s bývalým Okresním národním výborem v Písku „na místo učitelky ZDŠ v Kovářově“ na dobu neurčitou, že následně (s účinností od 1. 2. 1986) bylo vzájemnou dohodou změněno pouze místo výkonu práce na „místo učitelky II. st. Základní školy II. v Milevsku“, že s účinností od 1. 8. 2002 byl změněn i druh práce na „místo ředitelky školy“, že „trvání pracovního poměru na dobu neurčitou zůstalo nezměněno“, že časově omezena byla následně v souladu se školským zákonem pouze doba trvání výkonu vedoucího pracovního místa ředitele školy, a to na období 6 let (naposledy na dobu do 31. 7. 2018), a že tedy v případě odvolání žalobkyně „z funkce“ ředitelky žalovaného 2) nebyla naplněna podmínka vymezená v ustanovení § 166 odst. 5 školského zákona a spočívající v tom, že zřizovatel může ředitele odvolat „v průběhu trvání pracovního poměru na dobu určitou“. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 30. 7. 2015 č. j. 9 C 154/2015-72 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 14 844 Kč k rukám advokáta JUDr. Václava Kasky. Dovodil, že na základě pracovní smlouvy ze dne 24. 6. 1980 vznikl žalobkyni pracovní poměr na dobu neurčitou, že vzhledem k tomu, že ani jedna z následných dohod o změně pracovního poměru se netýkala doby trvání pracovního poměru, „zůstalo trvání pracovního poměru na dobu neurčitou nezměněno“, že jmenováním do funkce ředitelky žalovaného 2) s účinností od 1. 1. 2003 ani jmenováním na pracovní místo ředitelky žalovaného 2) s účinností od 1. 8. 2012 do 31. 7. 2018 nebyla změněna doba trvání pracovního poměru původně založeného pracovní smlouvou ze dne 24. 6. 1980, že ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 zákoníku práce ani bez konkrétního ujednání smluvních stran ke změně doby trvání pracovního poměru dojít nemohlo, že k odvolání žalobkyně z vedoucího pracovního místa ředitelky žalovaného 2) tak došlo v průběhu trvání pracovního poměru uzavřeného na dobu neurčitou, a proto nebyla splněna podmínka § 166 odst. 5 písm. b) zákona č. 561/2004 Sb. „v rozhodném znění“, neboť toto ustanovení umožňuje zřizovateli odvolat ředitele školské právnické osoby pouze „v průběhu doby trvání pracovního poměru na dobu určitou“, a že už jen z tohoto důvodu odvolání žalobkyně z vedoucího pracovního místa ředitelky žalovaného 2) usnesením Rady města Milevsko ze dne 20. 4. 2015 nemůže být platné. Soud prvního stupně uvedl, že pouze ze skutečnosti, že došlo nejprve podle čl. II bodu 5 písm. a) zákona č. 472/2011 Sb. ke skončení původního výkonu práce žalobkyně na pracovním místě vedoucího zaměstnance (ředitelky školy) ke dni 31. 7. 2012 a následně hned na základě konkursu k jejímu novému jmenování „do této funkce“ pro následující šestileté období (od 1. 8. 2012 do 31. 7. 2015), nelze dovodit, že by se současně s tím automaticky – bez jakékoli dohody účastníků pracovního poměru o délce trvání pracovního poměru – změnil její pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou na pracovní poměr na dobu určitou, a že na těchto závěrech nemůže nic změnit ani námitka žalovaného 1), že v důsledku znění § 166 zákona č. 561/2004 Sb. ve znění novely č. 472/2011 Sb. (tj. ve znění platném od 1. 1. 2012 do 30. 4. 2015) by byli ředitelé škol vykonávající funkci ředitele na základě jmenování provedeného v průběhu pracovního poměru na dobu neurčitou (tzv. vnější jmenování) „prakticky neodvolatelní“. K odvolání žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 3. 2016 č. j. 19 Co 320/2016-110 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů žalovanému 1) 11 550 Kč a žalovanému 2) 5 950 Kč, vše k rukám advokáta JUDr. Ladislava Novotného. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání „z funkce“ ředitelky základní školy provedené žalovaným 1) jako zřizovatelem žalovaného 2) písemnou listinou ze dne 20. 4. 2015 podle § 166 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb. je platné, neboť bylo provedeno v průběhu doby trvání pracovního poměru žalobkyně na dobu určitou na návrh školské rady. Protože občan může být „do funkce“ jmenován jen se svým souhlasem, dochází podle názoru odvolacího soudu jmenováním ke změně původního pracovního poměru „v podstatě“ dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, neboť zaměstnanec souhlasil se jmenováním „do funkce“. Odvolací soud dovodil, že žalobkyně poté, co „ve funkci ředitelky základní školy ze zákona skončila ke dni 31. 7. 2012“, souhlasila se jmenováním „do funkce ředitelky základní školy“ od 1. 8. 2012 na dobu do 31. 7. 2018, neboť jinak by nemohla být „do této funkce“ jmenována, že s ohledem na to, že právní postavení zaměstnance, který byl „do funkce“ jmenován v době, kdy již u zaměstnavatele pracoval, se po provedeném jmenování nemůže lišit od postavení těch, jejichž pracovní poměr u zaměstnavatele jmenováním teprve vzniká, je třeba vyjít z toho, že jmenováním žalobkyně „do funkce ředitelky školy“ od 1. 8. 2012 na dobu do 31. 7. 2018 došlo ke změně původního pracovního poměru žalobkyně u žalovaného 2), a to nejen pokud jde o druh vykonávané práce, ale i pokud jde o délku pracovního poměru, který se změnil z pracovního poměru na dobu neurčitou na pracovní poměr na dobu určitou do 31. 7. 2018, a že původní pracovní poměr žalobkyně na dobu neurčitou se po odvolání „z funkce“ ředitelky neobnovuje. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že s časově omezeným „výkonem funkce“ ředitelky školy sice souhlasila, neboť jinak by nemohla být do této „funkce“ jmenována, avšak že její akceptace zahrnovala výhradně jen časové omezení „výkonu funkce“ ředitelky školy, nikoli však změnu dosavadního pracovního poměru na dobu neurčitou na pracovní poměr na dobu určitou. Dovolatelka má za to, že ke změně doby trvání pracovního poměru je nutný výslovný souhlas zaměstnance zaměřený právě k této změně, který není možné nahradit souhlasem s jiným významovým obsahem. Právní názor odvolacího soudu, že novým jmenováním žalobkyně „do funkce“ ředitelky školy na šestileté období došlo současně i ke změně pracovního poměru z doby neurčité na dobu určitou, nemá podle mínění dovolatelky oporu ve školském zákoně, ani v zákoníku práce. Dovolatelka uvádí, že přechodná ustanovení zákona č. 472/2011 Sb. omezila pouze funkční období ředitelů škol, ale v žádném dalším směru se obsahu jejich pracovního poměru nedotkla, že po skončení výkonu dosavadní „ředitelské funkce“ na základě těchto přechodných ustanovení pracovní poměr ředitele školy neskončil, že zaměstnavatel byl povinen navrhnout jeho další zařazení u zaměstnavatele a že tato povinnost byla splněna formou nového jmenování žalobkyně „do funkce“ ředit