21 Cdo 372/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 372/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 12. 2006 Spisová značka:21 Cdo 372/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.372.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 3 předpisu č. 221/1999Sb. § 2 odst. 2 předpisu č. 221/1999Sb. § 5 odst. 1 předpisu č. 221/1999Sb. § 5 odst. 2 předpisu č. 221/1999Sb. § 60 odst. 2 předpisu č. 221/1999Sb. § 144 odst. 2 předpisu č. 221/1999Sb. § 5 odst. 2 předpisu č. 150/2000Sb. § 7 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 7 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 80 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 104 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 372/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva obrany (Vojenského úřadu pro právní zastupování) v Praze 6, nám. Svobody č. 471, proti žalovanému N. Š., o 62.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 209/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. listopadu 2005 č.j. 16 Co 223/2005-57, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 12.2.2004, aby jí žalovaný zaplatil 62.700,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že uzavřela se žalovaným dne 31.8.2001 písemnou Dohodu o náhradě nákladů při propuštění ze služebního poměru před stanovenou dobou setrvání ve služebním poměru, v níž uznal svou povinnost k náhradě nákladů vynaložených na jeho výcvik a kterou se zavázal, že svůj dluh určený co do důvodu i výše žalobkyni uhradí do 31.8.2003; přes výzvu však žalobkyni dosud nic nezaplatil. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 1.3.2005 č.j. 61 C 209/2004-38 řízení zastavil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 37,- Kč, že znalkyni MUDr. Z. N. se přiznává znalečné v celkové výši 4.756,- Kč, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice \"na účet Okresního soudu v Ostravě\" na náhradě nákladů řízení 4.756,- Kč a že po právní moci usnesení bude věc postoupena \"Ministerstvu obrany České republiky jako služebnímu orgánu pravomocnému věc projednat a rozhodnout\". Soud prvního stupně dospěl k závěru, že \"§ 60 ve spojení s § 144 a násl. zákona č. 221/1999 Sb. stanoví pro právní vztahy náhrady nákladů vynaložených na výcvik vojáka z povolání založených dohodami uzavřenými s účinností od 1.12.1999 pravomoc k projednání a rozhodnutí věci služebním orgánům\" a že vzhledem k tomu \"nejsou soudy dle § 7 odst. 1 o.s.ř. pravomocné tuto věc projednat a rozhodnout\". K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2.11.2005 č.j. 16 Co 223/2005-57 usnesení soudu prvního stupně (s výjimkou odvoláním nenapadeného výroku o přiznání znalečného MUDr. Z. N.) potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že žalovaný dne 31.8.2001 podepsal Dohodu o náhradě nákladů při propuštění ze služebního poměru před stanovenou dobou setrvání ve služebním poměru a o jejich úhradě, v níž se zavázal - v souladu s ustanovením § 60 zákona č. 221/1999 Sb.- zaplatit žalobkyni částku 62.700,- Kč. Protože žalovaný nesplnil \"náhradovou povinnost\", a to \"za účinnosti zákona č. 221/1999 Sb.\", odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, jestliže řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil a \"rozhodl o postoupení věci pravomocnému služebnímu orgánu\". Ze zákona č. 221/1999 Sb. podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že upravuje \"komplexně vznik, změnu, zánik a obsah služebních poměrů vojáků z povolání\". Ustanovení § 144 a následující tohoto zákona upravují zásady řízení ve věcech služebního poměru; v žádném případě však nestanoví, \"že služební orgány vydávají rozhodnutí pouze v případech, kdy to výslovně stanoví zákon\", a proto s poukazem na § 1 citovaného zákona lze dojít k závěru, že \"je v pravomoci služebního orgánu vydávat rozhodnutí ve věcech náhrady nákladů za studium\". S ohledem na rozhodnutí, která služební orgány vydávají \"v tak zásadních věcech jako je zánik, propuštění, zrušení služebního poměru\" a v dalších případech odvolací soud uzavřel, že \"vzhledem k ustanovení § 1 a § 144 zákona č. 221/1999 Sb. vyplývá pravomoc služebních orgánů rovněž rozhodnout o náhradě nákladů za zvýšení kvalifikace, neboť nepochybně smyslem a účelem zákona č. 221/1999 Sb. je komplexní úprava vzniku, změny, zániku a obsahu služebních poměrů vojáků z povolání\". Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že odvolací soud \"pochybil v nesprávné aplikaci\" ustanovení § 60 a § 144 a následujících zákona č. 221/1999 Sb. Podle názoru dovolatelky žádné ustanovení tohoto zákona \"nehovoří o pravomoci služebních orgánů vydávat rozhodnutí ve věcech náhrady nákladů spojených s rozšířením vzdělání vojáků z povolání\". V ustanoveních § 144 a násl. zákona č. 221/1999 Sb., je dána pravomoc služebních orgánů řešit věci týkající se služebního poměru, ovšem není jim zde svěřena pravomoc vydávat rozhodnutí ve věci náhrady nákladů za studium. Podle názoru dovolatelky \"žádné ustanovení zákona č. 221/1999 Sb. nezmocňuje služební orgán k vydání rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady spojené s rozšířením vzdělání vojáka z povolání\". Žalobkyně jako věřitelka se svého práva na plnění z uzavřené dohody a řádné zaplacení dluhu dlužníkem domáhá v souvislosti s ustanoveními § 60 zákona č. 221/1999 Sb. a tvrdí, že na základě této dohody vzniká mezi jejími účastníky závazkový vztah, který \"je založen na základě smluvní volnosti a rovnosti obou smluvních stran\". Náhrada nákladů vzniklých v důsledku rozšíření vzdělání - jak dovolatelka zdůrazňuje - \"je pak logickým vyústěním tohoto závazkového vztahu\" a jeho porušení \"nelze řešit autoritativně jedním z jeho účastníků\". V opačném případě, kdy by došlo k \"autoritativnímu rozhodnutí příslušného služebního orgánu o náhradě nákladů spojených s rozšířením vzdělání, by nebyla druhému účastníku závazkového vztahu dána možnost svému závazku dostát dobrovolně a současně by tím byla i narušena rovnost práv účastníků dohody o rozšíření vzdělání\". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. V posuzované věci žalobkyně uplatnila nárok na náhradu nákladů při propuštění ze služebního poměru před stanovenou dobou setrvání ve služebním poměru. Protože ze žaloby a z obsahu spisu nepochybně vyplývá, že žalobkyně nepodává žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, je pro posouzení věci především významné, zda je pro rozhodnutí o tomto nároku uplatněném žalobou na peněžité plnění podle ustanovení § 80 písm. b) o.s.ř. dána pravomoc soudu. Dovolatelka - vycházejíc z ustanovení § 60 a § 144 zákona č. 221/1999 Sb. - v podstatě namítá, že žádné z výše uvedených ustanovení nehovoří o pravomoci služebních orgánů vydávat rozhodnutí ve věcech náhrady nákladů spojených s rozšířením vzdělání vojáků z povolání a že je dána pravomoc služebních orgánů řešit věci týkající se služebního poměru, ovšem není jim svěřena pravomoc vydávat rozhodnutí ve věci náhrady nákladů za studium. Z uvedeného podle dovolatelky vyplývá, že žádné z ustanovení zákona 221/1999 Sb. nezmocňuje služební orgán k rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady spojené s rozšířením vzdělání vojáka z povolání. Na základě dohody vzniká podle názoru dovolatelky mezi účastníky závazkový vztah, který je založen \"na smluvní volnosti a rovnosti obou smluvních stran\"; nemůže být proto v pří