21 Cdo 3924/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3924/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2015 Spisová značka:21 Cdo 3924/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3924.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Skončení pracovního poměru Školství Výpověď z pracovního poměru Zaměstnanci Pracovní poměr Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 písm. b) předpisu č. 563/2004Sb. ve znění do 31.12.2014 § 10 předpisu č. 563/2004Sb. ve znění do 31.12.2014 § 32 odst. 1 písm. a) předpisu č. 563/2004Sb. ve znění do 31.12.2014 § 52 písm. f) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 2. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3924/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně J. C., zastoupené Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova č. 16, proti žalované Základní umělecké škole J. S. Bacha Dobřany, okres Plzeň - jih, příspěvkové organizaci se sídlem v Dobřanech, Stromořadí č. 439, IČO 70834903, zastoupené Mgr. Barbarou Mercovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Solní č. 274/12, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 9 C 285/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. dubna 2015 č.j. 61 Co 114/2015-88, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 12. prosince 2014 č.j. 9 C 285/2014 - 66 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň - jih k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem doručeným žalobkyni dne 30. 6. 2014 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce. Důvod výpovědi spatřovala v tom, že žalobkyně nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, spočívající v požadavku odborné kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Plzni - jih dne 17. 10. 2014 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že byla zaměstnána u žalované jako učitelka od 17. 8. 1989, že žalovaná při podání výpovědi nepostupovala v souladu se zákonem č. 563/2004 Sb., neboť u žalobkyně "přicházela v úvahu výjimka uvedená v ustanovení § 32 písm. a) tohoto zákona", když ke dni nabytí účinnosti zákona (ke dni 1. 1. 2005) "splnila podmínku věku", a že "skutečné důvody ukončení pracovního poměru žalobkyně byly jiné", spočívající ve "snaze zbavit se odpovědnosti za případný vznik nemoci z povolání". Okresní soud Plzeň - jih rozsudkem ze dne 12. 12. 2014 č.j. 9 C 285/2014-66 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 8.400,- Kč k rukám advokátky Mgr. Barbary Mercové. Soud prvního stupně dospěl na základě ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, důvodové zprávy k návrhu zákona o pedagogických pracovnících a výkladu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále též jen "MŠMT") k závěru, že naplněním podmínek uvedených v ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 563/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nedochází k prominutí zákonného předpokladu odborné kvalifikace. Smyslem tohoto ustanovení je poskytnout vedoucím škol a školských zařízení určitý čas k zajištění potřebného počtu kvalifikovaných zaměstnanců. Zaměstnanec, i když splňuje kritéria ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 563/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), může v případě, že nesplňuje kvalifikační podmínky uvedené v ustanoveních § 3 odst. 1 písm. b) a § 10 zákona č. 563/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), dostat výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce. Námitkou žalobkyně o tom, že skutečným důvodem výpovědi byl její nepříznivý zdravotní stav, se soud prvního stupně nezabýval, neboť takový důvod nebyl ve výpovědi uveden, a výpověď z pracovního poměru je právní úkon, jehož "výklad v rozporu s jazykovým vyjádřením" je nepřípustný. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem dne 15.4.2015 č.j. 61 Co 114/2015-88 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.800,- Kč k rukám advokátky Mgr. Barbary Mercové. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem, podle kterého ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 563/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) představuje pouze možnost pro vedoucí školských zařízení zaměstnávat za splnění daných podmínek nekvalifikované zaměstnance, nicméně mu nelze rozumět tak, že by se na jeho základě mohl považovat předpoklad odborné kvalifikace za splněný. Zaměstnanec totiž i nadále kvalifikační předpoklad nesplňuje, a může mu proto být dána výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že soudy nesprávně vyložily ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 563/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Dovolací soud se k "výjimce dle § 32 odst. 1 písm. a) zákona" vyjádřil v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1598/2011, v němž dospěl k závěru, že splněním podmínky dosažení věku nejméně 50 let a dlouhodobým výkonem přímé pedagogické činnosti na příslušném druhu nebo typu školy nejméně po dobu 15 let je prokázána schopnost fyzické osoby k přímé pedagogické činnosti, přičemž "z ničeho" nelze dovodit oprávnění ředitele hodnotit navíc, zda tato osoba je k činnosti způsobilá, když bez podstatných námitek vykonávala přímou pedagogickou činnost po dobu delší než 15 let. Soudy zastávaný názor by podle žalobkyně mohl vést k "nežádoucím důsledkům", neboť by umožňoval, aby byla dána výpověď pedagogickému pracovníkovi, na nějž se vztahuje výjimka podle ustanovení § 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 563/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), i když v ochranné lhůtě zahájil studium na vysoké škole a i když studium v poskytnuté lhůtě dokončil, navíc by představoval diskriminaci starších oproti mladším pracovníkům. Žalobkyně současně poukazuje na důvodovou zprávu k návrhu zákona č. 563/2004 Sb. a uzavírá, že výjimka podle ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 563/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) byla do zákona zařazena právě proto, že u starších pedagogických pracovníků lze s ohledem na věk a dosaženou praxi upustit od získání potřebného vzdělání. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl. Uvedla, že závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1598/2011 nejsou v projednávané věci přiléhavé a že již "existuje ustálená judikatura týkající se obdobné věci", a zdůraznila, že předmětem sporu není, zda byla žalobkyně k výkonu funkce způsobilá a ani naplnění podmínek uvedených v ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 563/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), ale to, zda žalobkyně splňovala předpoklad odborné kvalifikace. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání; protože řízení ve věci bylo zahájeno dnem 17. 10. 2014, postupoval přitom podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1. 1. 2014 (dále jen "o.s.ř."). Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující vyřešení právní otázky, zda naplnění výjimky obsažené v ustanovení § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 563/2004 Sb. (ve zně