21 Cdo 434/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 434/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 1. 2014 Spisová značka:21 Cdo 434/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.434.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědické řízení Neplatnost právního úkonu Výklad projevu vůle Závěť Dotčené předpisy:§ 37 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 35 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 477 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 § 175k odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 2. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.4.2014IV.ÚS 1419/14JUDr. Vlasta Formánkováodmítnuto24.6.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 434/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po V. H., za účasti 1) Ing. H. H., zastoupené JUDr. Markem Pořízkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Gorkého č. 1, 2) V. H., zastoupené Mgr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova č. 8, a 3) P. H., zastoupeného JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem v Brně, Dlážděná č. 12c, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 21 D 1495/2011, o dovolání P. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. srpna 2012, č. j. 18 Co 204/2012-158, takto: Dovolání P. H. se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Řízení o dědictví po V. H., zemřelém dne 20.8.2011 (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením vydaným Okresním soudem Brno - venkov dne 7.10.2011, č.j. 21 D 1495/2011-6. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla pověřena JUDr. Olga Vitásková, notářka v Brně (§ 38 o.s.ř.). Okresní soud Brno - venkov usnesením ze dne 8.3.2012, č.j. 21 D 1495/2011-134, rozhodl, že „v dědickém řízení bude dále jednáno též s pozůstalým synovcem P. H. jako jediným dědicem ze závěti“. Soud prvního stupně uvedl, že „zůstavitel zemřel ženatý a měl dceru V. H.“; že „zanechal vlastnoručně sepsanou listinu – tzv. dopis na rozloučenou adresovaný P. a datovaný dne 20.8.2011“; že „obsahem této listiny je též závěť, kterou zůstavitel odkázal svůj majetek P.“; že „mezi účastníky nevznikla pochybnost o tom, že se jedná o listinu psanou vlastnoručně zůstavitelem“ a že „listina je podepsána příjmením zůstavitele“; dále že zůstavitel „žil asi od března 2011 ve společné domácnosti se svým synovcem P. H.“; že P. H. „dědictví neodmítl a uznal závěť ze dne 20.8.2011 za pravou a platnou“; že V. H. uplatnila své právo neopomenutelného dědice; že Ing. H. H. popřela dědické právo P. H., neboť má za to, že „jazykovým a logickým výkladem závěti lze dovodit, že zůstavitel odkázal svůj majetek jí“, přitom poukázala na „možnou“ neplatnost závěti z důvodu „její neurčitosti ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.“ a z důvodu, že „závěť neobsahuje den, měsíc a rok, kdy byla podepsána“, když tyto údaje jsou uvedeny až za podpisem zůstavitele; a že V. H. popřela dědické právo P. H. „ze stejných důvodů“. Soud prvního stupně vycházel z toho, že „z ustanovení § 476 odst. 2 obč. zák. neplynou jakákoliv pravidla pro umístění data a podpisu na listině obsahující závěť“; že „umístění data v závěti nemá vliv na platnost závěti“ a dovodil, že „posuzovaná závěť je součástí vlastnoručně psané listiny- tzv. dopisu na rozloučenou a tvoří jeden ucelený a logický celek“; že se jedná „o datum, kdy byla závěť podepsána“, a že „podepsal-li zůstavitel závěť alespoň svým příjmením (o čemž nebylo mezi účastníky pochyb), je tím splněna náležitost podpisu závěti“. Ze skutečnosti, že „listina obsahující závěť byla nalezena v domě zůstavitele“, když „byla připevněna lícovou stranou na vstupních dveřích domu zůstavitele“ a z toho, že „obsahuje varování, aby P. nechodil domů a zavolal policii“, soud dovodil, že „listina je koncipována jako jeden celek určený synovci zůstavitele P. H. s tím, že zůstavitel se v ní, zjevně s ohledem na zamýšlené ukončení svého života, vyjadřuje též k jednotlivým členům rodiny (omlouvá se jim, odpouští manželce, děkuje za pomoc)“; že „nelze dovozovat, že by listina byla určena jiné konkrétní osobě či osobě libovolné, která ji jako první nalezne, jelikož v tom případě by zcela jistě neobsahovala oslovení, případně by bylo v oslovení uvedeno jméno jiné osoby“, a že dědické právo P. H. „vyplývá z platné holografní závěti splňující formální náležitosti závěti“. K odvolání Ing. H. H. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23.8.2012, č.j. 18 Co 204/2012-158, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že „s P. H. nebude dále jednáno jako s dědicem zůstavitele ze závěti ze dne 20.8.2011“. Odvolací soud se nejprve ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že „dědické právo P. H. lze vyšetřit prostřednictvím ustanovení § 175k odst. 1 o.s.ř., neboť jde o spor o dědické právo, který má právní povahu – výklad listiny datované 20.8.2011, o které není žádných pochybností, že byla napsána a podepsána zůstavitelem“ a poté dospěl k závěru, že jelikož „listina datovaná dne 20.8.2011 obsahuje také větu: Nevím, jestli to jde, ale odkazuji Ti svůj majetek“ a protože „byla pořízena v den, kdy zůstavitel zemřel“, lze ji považovat za závěť. Se soudem prvního stupně souhlasil také v tom, že „obsahuje-li předmětná listina se závětí podpis zůstavitele jeho příjmením a za ním datum podepsání, jsou splněny náležitosti závěti stanovené v § 476 odst. 1 a 2 a v § 476a obč. zák.“, avšak neztotožnil se s názorem soudu prvního stupně „o určitosti předmětné závěti zůstavitele ve vztahu k určení dědice P. H.“, neboť jazykovým výkladem listiny dospěl k závěru, že „zůstavitel v listině přímo oslovil dvě osoby“, a to P. v úvodu listiny („P., nechoď domů…“), tj. pravděpodobně P., který v domě bydlel, a H. v závěru první strany listiny („Odpouštím Ti H.!! P.S. postarej se o chlupáčky a rybičky“), tj. pravděpodobně manželku, a že se „nabízí jak varianta, že jde o pokračování textu v závěru první strany určeného H., tak i to, že se zůstavitel vrací k oslovení P. v úvodu první strany listiny“. Vzhledem k tomu odvolací soud uzavřel, že „jde o právní úkon neurčitý“, neboť „listina se závětí zůstavitele vzbuzuje pochybnosti o tom, komu je odkazován majetek“ a „slovy vyjádřenou závěť nelze vykládat podle vůle zůstavitele (jak by to bylo možné např. v případě, že by zůstavitel v listině oslovil pouze P. a bylo by třeba objasnit, kterého P. měl na mysli)“, a že proto je závěť „ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. neplatná“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal P. H. dovolání. Namítá, že žil se zůstavitelem „mnoho měsíců před jeho smrtí ve společné domácnosti“, aby mu „dělal společnost v osamocení“; že mezi ním a zůstavitelem „bylo velké pouto a přátelství“ a že „rodina doufala, že jeho přítomnost odvrátí zůstavitele od myšlenek na ukončení života“; že vztahy mezi zůstavitelem a pozůstalou manželkou Ing. H. H. byly „rozvrácené“, když mezi nimi „probíhala jednání o rozvod manželství a vypořádání SJM“, a že „zůstavitel se cca půl roku před smrtí pokusil o sebevraždu, neboť se nemohl smířit s odchodem manželky“. Domnívá se, že „z obsahu dopisu na rozloučenou je zjevné, že závětní prohlášení je určeno jeho osobě“ a že „jej nelze chápat jako odkázání majetku Ing. H. H.“, neboť „poznámka P.S. se používá vždy až na úplný konec textu pro adresáta, tj. jako jakýsi dodatek k dopisu“, a zůstavitel „touto poznámkou ukončil text adresovaný H. (tj. pozůstalé manželce), která je jedinou H. v jeho okolí, jíž měl důvod odpustit“, když „poslední věta první strany je napsaná nejmenším písmem“; že „druhá strana pokračuje písmem větším, navazuje na text první strany, který je pod oslovením P. (je zde patrná návaznost i po vizuální stránce)“ a že slovem „Tobě“ ve větě na úplném závěru dopisu „je míněno P. H.“, protože „celý dopis je adresovaný jemu (P. H.), zůstavitel pak již v textu nepíše Tobě P., Tebe P., ale píše jen zájmeno (Tě, Ti, Tobě), neboť je zřejmé, že má na mysli právě jeho (P. H.)“; že „je vyloučeno, že by zůstavitel děkoval Ing. H. H., která od něj odešla a s níž poměrně dramaticky řešil rozvod a majetkové vypořádání“. Dovolatel odmítá výklad odvolacího soudu, že „se nabízí dvě varianty výkladu, komu zůstavitel majetek odkazuje“, a že „slovy vyjádřenou závěť nelze vykládat podle vůle zůstavitele“, když „vzhledem ke struktuře celé listiny, i z hlediska logiky věci, je zřejmé, že zůstavitel učinil platnou závěť“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ing. H. H. ve vyjádření k dovolání uvedla, že „listina ze dne 20.8.2011 je svým obsahem dopisem určeným několika adresátům, nikoli je