21 Cdo 4521/2011 – Nejvyšší soud

21 Cdo 4521/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. K., zastoupené Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská č. 1255/109B, proti žalovanému Statutárnímu městu Hradec Králové se sídlem Magistrátu v Hradci Králové, Československé armády č. 408, IČO 00268810, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 101/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 2011 č.j. 21 Co 488/2010-153, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavla Střelečka, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská č. 1255/109B. Odůvodnění: Dopisem ze dne 9.7.2009, zn. MMHK/106622/2009 KT2/Kah, žalovaný sdělil žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce. Důvod výpovědi spatřoval ve „snížení stavu o 1 zaměstnance za účelem zvýšení efektivnosti práce zrušením pracovní pozice v odboru stavebním“, přičemž „po vyhodnocení efektivity a racionality činností v rámci tohoto odboru Magistrátu města Hradec Králové je z rozhodnutí zaměstnavatele dnem 1.8.2009 zrušeno žalobkyní zastávané pracovní místo referenta – stavebního technika“ a žalobkyně se tak „stala nadbytečnou ve smyslu shora citovaného ustanovení“. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že rozhodnutí zaměstnavatele, na které se žalovaný v dopise odvolává, „není jednoznačně identifikováno (datum, spis. značka)“, a že žalobkyně s jeho obsahem „nebyla seznámena předem, ani bezprostředně při předání – doručování dopisu ze dne 9.7.2009 zástupci žalovaného“, kteří „na osobní dotaz žalobkyně odmítli tuto skutečnost sdělit, jakož i důvody nadbytečnosti právě žalobkyně, která jako samoživitelka pečuje o nezletilé dítě studující na střední škole“. Kromě toho se žalobkyně domnívá, že žalovaný při zrušení jejího pracovní místa nepostupoval „v souladu s ust. § 102 odst. 2 písm. j) zákona o obcích“, neboť „nebylo učiněno žádné rozhodnutí Rady města, kterým by byla zrušena její pracovní pozice“, a „navíc nebylo vůbec provedeno jakékoli hodnocení efektivity a racionality práce žalobkyně vůči efektivitě a racionalitě jiných zaměstnanců na stejném odboru“. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21.5.2010 č.j. 13 C 101/2009-112, ve znění opravného usnesení ze dne 19.9.2011 č.j. 13 C 101/2009-164, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že „bylo prokázáno“, že „žalovaný dne 7.7.2009 rozhodl tajemnicí magistrátu o zrušení pracovní pozice referent – stavební technik řízený přímo vedoucím stavebního odboru ke dni 1.8.2009“ a že se žalobkyně „jako konkrétní osoba“ stala „v důsledku tohoto rozhodnutí (jeho realizací) u zaměstnavatele nadbytečnou“. Žalovaný přitom podle názoru soudu prvního stupně „postupoval v souladu se zákonem č. 128/2000 Sb., konkrétně § 102 odst. 2“, neboť tajemník obecního úřadu (magistrátu), který v daném případě rozhodnutí o zrušení žalobkyní zastávaného pracovního místa učinil, „plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 102 odst. 2 písm. d) zák. o obcích podle zvláštních právních předpisů vůči zaměstnancům obce zařazeným v obecním úřadu“, a rovněž vzhledem k „ust. § 20 obč. zák. a zákonu č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků“, je „jednoznačné, že úkony, kterými se zakládají, mění a ruší pracovněprávní vztahy, činí tajemník magistrátu města“. Námitky žalobkyně, že rozhodnutí žalovaného o organizační změně neobsahuje číslo jednací a otisk razítka, soud prvního stupně považoval za „irelevantní“. Protože „nebylo zjištěno ze strany žalovaného žádné porušení prvních předpisů při dání výpovědi žalobkyni“, byla jí výpověď „dána v souladu se zákonem“ a je proto platným právním úkonem. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29.6.2011 č.j. 21 Co 488/2010-153 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně 11.440,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 11.440,- Kč, obojí k rukám advokáta Mgr. Pavla Střelečka. Odvolací soud zdůraznil, že rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně jako jeden z předpokladů platné výpovědi podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce je podle judikatury dovolacího soudu tzv. faktickým úkonem a při jeho zkoumání, zda bylo učiněno k tomu oprávněnou osobou, „je třeba vycházet z toho, že ten, kdo je oprávněn činit jménem zaměstnavatele právní úkony, je také jménem zaměstnavatele oprávněn k tzv. faktickým úkonům“. Vzhledem k uvedenému by se proto za situace, kdy z příslušných ustanovení zákona č. 128/2000 Sb. a § 20 odst. 1 obč. zák. „vyplývá, že jedná-li obec (město) v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel, je jejím statutárním orgánem ve vztahu ke všem zaměstnancům obce tajemník obecního úřadu“, který je tudíž „jako statutární orgán oprávněn k právním právní úkonům ve vztahu mezi obcí jako zaměstnavatelem a zaměstnanci obce“, mohlo „zdánlivě jevit, že tajemník je oprávněn za obec činit i všechny tzv. faktické úkony a pro projednávanou věc by to mohlo znamenat, že tajemnice magistrátu byla oprávněna rozhodnout o zrušení pracovního místa žalobkyně“. Odvolací soud se však domnívá, že „tomu tak není“ a že „shora uvedené by platilo pouze obecně, a to tehdy, pokud by chyběla speciální právní úprava, která by stanovila, že ten který faktický úkon organizační povahy je oprávněn za právnickou osobu učinit pouze určitý orgán“. V případě faktického úkonu spočívajícího ve zrušení pracovního místa, je-li zaměstnavatelem obec, je však „touto speciální právní úpravou právě ustanovení § 102 odst. 2 písm. j) zákona č. 128/2000 Sb., podle kterého je radě obce vyhrazeno stanovit celkový počet zaměstnanců obce v obecním úřadu a v organizačních složkách obce“. Podle názoru odvolacího soudu „nelze toto ustanovení vykládat nepřiměřeně restriktivně tak, že by radě obce bylo svěřeno rozhodnout pouze a jen o celkovém počtu zaměstnanců v obecním úřadu, jinými slovy určit číslo, které bude představovat celkový počet zaměstnanců obecního úřadu bez dalšího“, neboť v takovém případě „by nebylo možné plně vykonávat tuto pravomoc“ a „postrádalo by smysl“, aby „nebylo radě obce současně svěřeno i rozhodování o struktuře těchto pracovních míst“, tedy „o tom, zda určité pracovní místo bude zrušeno nebo naopak bude založeno“. Odvolací soud proto uzavřel, že „rozhodnout o zrušení pracovního místa v obecním úřadu je oprávněna pouze rada obce, které je tato pravomoc explicitně svěřena ustanovením § 102 odst. 2 písm. j) zákona č. 128/2000 Sb.“, a že „pravomoc tajemníka obce rozhodnout o zrušení nebo založení pracovního místa na obecním úřadu nezakládá ani žádné ustanovení zákona č. 312/2002 Sb.“. Jestliže tedy v daném případě „faktický úkon – organizační změnu, kterou žalovaný odůvodnil výpověď danou žalobkyni podle § 52 písm. c) zák. práce, neučinil orgán, který k tomu byl oprávněn, pak tímto postupem žalovaný porušil zákon a výpověď daná žalobkyni je z tohoto důvodu neplatná“. V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalovaný namítal, že odvolací soud provedl „nepřípustný rozšiřující výklad zákona o obcích“, jestliže dovodil, že rozhodování rady obce (města) o celkovém počtu zaměstnanců podle ustanovení § 102 odst. 2 písm. j) zákona o obcích zároveň zahrnuje i rozhodování o zřizování a rušení jednotlivých pracovních míst. Podle názoru dovolatele je „dikce zákona zcela jasná a z pohledu teleologického výkladu je zřejmé, co chtěl zákonodárce tímto ustanovením upravit“. Žalovaný zdůraznil, že judikatura dovolacího soudu „přisvědčuje“ názoru, že úkony, kterými se zakládají, mění či ruší pracovněprávní vztahy, činí vždy tajemník magistrátu města, který je nadřízený všem zaměstnancům magistrátu a „je vybaven kompetencemi statutárního orgánu obce (města) jako zaměstnavatele v plném rozsahu, aniž by jeho jednání v pracovněprávních vztazích bylo podmíněno předchozím projednáním s obecní (městskou) radou, resp. jejím předchozím souhlasem“. Podle jeho názoru rada města „dle ust. § 102 odst. 2 písm. j) zákona o obcích rozhoduje o celkovém počtu zaměstnanců žalovaného, a to vždy na příslušný kalendářní rok jako průměrný přepočtený roční počet zaměstnanců“, a „o obsazenosti jednotlivých pracovních pozic pak rozhoduje tajemník magistrátu města, u úřednických pozic postupem dle zákona č. 312/2002 Sb.“. Rozhodování o organizačních změnách tedy „probíhá v rámci schváleného počtu zaměstnanců“, přičemž v daném případě „z doložených důkazů jednoznačně vyplynulo“, že v rámci projednávání počtu zaměstnan