21 Cdo 4677/2010 – Nejvyšší soud

21 Cdo 4677/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny ve věci úschovy částky 51.658,- Kč složené společností FOXTROT 2000 spol. s r.o. se sídlem v Praze 8, Kadaňská č. 839/22, IČO 25764373, za účasti 1) OPZ PLUS, a.s. se sídlem v Praze 1, Hradební č. 3, IČO 45274835, zastoupené JUDr. Lambertem Halířem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kroftova č. 1, a 2) PHL-G.E.N. s.r.o. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1062/58, IČO 28162684, zastoupeného JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká č. 36/5, o připadnutí předmětu úschovy státu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 Sd 87/2006, o dovolání účastníka 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2010 č.j. 24 Co 124/2010-180, takto: Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. prosince 2009 č.j. 20 Sd 87/2006-124 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Na návrh složitele Obvodní soud pro Prahu 8 přijal do úschovy pro "neznámého příjemce" usnesením ze dne 6.10.2006 č.j. 20 Sd 87/2006-29 (které nabylo - podle záznamu ve spise - právní moci dne 25.11.2006) částku 51.568,- Kč a usnesením ze dne 13.2.2007 č.j. 20 Sd 87/2006-48 (které nabylo - podle záznamu ve spise - právní moci dne 15.3.2007) částku 90,- Kč. Složitel svůj návrh zdůvodnil tím, že je podle nájemní smlouvy ze dne 27.2.2006 nájemcem nebytových prostor v budovách č.p.761 a č.p. 766 v k.ú. Staré Město, že si nárok na nájemné činí oba účastníci a že svého skutečného věřitele (pronajímatele nebytových prostor) nezná, když jím může být kromě účastníků 1) a 2) i "jiná právnická či fyzická osoba složiteli neznámá". Účastník 2) podáním ze dne 11.1.2007, které došlo soudu prvního stupně dne 12.1.2007, požádal o vydání předmětu úschovy. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 19.9.2007 č.j. 20 Sd 87/2006-63 žádost zamítl s odůvodněním, že účastník 1) vyslovil "zásadní nesouhlas s vydáním předmětu úschovy žadateli", že složitel navrhl "prozatím předmět úschovy nevydávat" a že, "byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu". Účastník 2) poté podal dne 10.1.2008 u Obvodního soudu pro Prahu 8 žalobu, kterou se domáhal, aby bylo uloženo složiteli, účastníku 1) a správkyni konkursní podstaty účastníka 1) souhlasit s vydáním předmětu úschovy; řízení je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 11 C 12/2008. Podáním ze dne 13.1.2009, které došlo soudu prvního stupně dne 15.1.2009, účastník 2) opět požádal o vydání předmětu úschovy. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 20.10.2009 č.j. 20 Sd 87/2006-121 žádost znovu zamítl. Dovodil, že nejsou splněny podmínky pro vydání předmětu úschovy žadateli, neboť účastník 1) s tím "zásadně nesouhlasí", a že, "byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu". Obvodní soud pro Prahu 8 poté usnesením ze dne 1.12.2009 č.j. 20 Sd 87/2006-124 rozhodl, že "předmět úschovy - 51.658,- Kč - připadne státu, jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do 3 let ode dne vyhlášení tohoto usnesení, nebo jestliže pravomocným usnesením soudu nebude vyhověno", a že "stát nabude vlastnictví k předmětu úschovy marným uplynutím uvedené lhůty". Vycházel ze závěru, že o vydání předmětu úschovy, kterou přijal usnesením ze dne 6.10.2006 č.j. 20 Sd 87/2006-29, "do dnešního dne nikdo nepožádal" a že je proto třeba postupovat podle ustanovení § 185g o.s.ř. K odvolání účastníka 2) Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.6.2010 č.j. 24 Co 124/2010-180 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že "soud prvního stupně postupoval správně podle ustanovení § 185g odst. 1 o.s.ř., když předmět úschovy nebyl ve lhůtě tří let od právní moci usnesení o přijetí vydán některému z účastníků řízení". Žádosti účastníka 2) ze dne 11.1.2007 a 13.1.2009 o vydání předmětu úschovy byly pravomocně zamítnuty a "nyní podanou žádost o vydání úschovy, obsaženou v odvolání, soud posoudí podle ustanovení § 185d o.s.ř.". Vzhledem k tomu, že probíhá řízení o uložení povinnosti souhlasit s vydáním úschovy zahájené žalobou podanou dne 10.1.2008, "jeví se" podle odvolacího soudu "vhodným, aby předmětné řízení o úschově bylo ve smyslu ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušeno do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o žalobě podané podle ustanovení § 185e o.s.ř."; bude-li skutečně "ve sporném řízení tento souhlas nahrazen, bude namístě předmět úschovy žadateli vydat i v případě, uplyne-li tříletá lhůta stanovená napadeným usnesením". Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal účastník 2) dovolání. Namítá, že podal "ohledně předmětné úschovy" žalobu "o nahrazení nesouhlasu" podle ustanovení § 185e o.s.ř. a že řízení o této žalobě nebylo dosud pravomocně skončeno, a dovozuje, že "dnem podání žaloby došlo ke stavení běhu tříleté lhůty, uvedené v § 185g odst. 1 o.s.ř.", a že povinností soudu bylo řízení o úschově přerušit, jakmile zjistil, že je ohledně předmětu úschovy vedeno řízení "o nahrazení nesouhlasu" s vydáním předmětu úschovy ve smyslu ustanovení § 185e o.s.ř. Přípustnost dovolání účastník 2) dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Účastník 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání účastníka 2) odmítl. Uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se stávající soudní judikaturou a že se nejedná o rozhodnutí, které by mělo po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.). Účastník 2) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání účastníka 2) proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst.3 o.s.ř.]. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 8 na návrh složitele přijal do úschovy usnesením ze dne 6.10.2006 č.j. 20 Sd 87/2006-29 částku 51.568,- Kč a usnesením ze dne 13.2.2007 č.j. 20 Sd 87/2006-48 částku 90,- Kč pro "neznámého věřitele". Účastník 2) podáními ze dne 11.1.2007 a ze dne 13.1.2009 požádal soud o vydání předmětu úschovy a soud prvního stupně obě žádosti pravomocně zamítl. Po zamítnutí první z uvedených žádostí účas