21 Cdo 473/2014 – Nejvyšší soud

21 Cdo 473/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně D. K., zastoupené JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Štěpánská č. 643/39, proti žalovanému AB – CREDIT a. s. se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 1658, IČO 40522610, zastoupenému Mgr. Davidem Štůlou, advokátem se sídlem v Praze 6 - Dejvicích, Pod Beránkou č. 2469/1, o popření pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 271/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2013 č. j. 13 Co 297/2013-85, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. března 2013 č. j. 28 C 271/2011-63 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se (žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 7. 7. 2011 a doplněnou podáním doručeným soudu prvního stupně dne 30. 11. 2011) domáhala, aby bylo určeno, že „pohledávka žalovaného ve výši 4.350.000,- Kč s příslušenstvím z titulu zástavního práva smluvního zapsaného na LV 1205 pro k. ú. Lhotka, vedené Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, pod Z-63578/2006-101 a Z-6200028/2000-101 za povinným, J. D., neexistuje“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že má za J. D., proti němuž je u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 15560/2004 vedena exekuce (pověřeným soudním exekutorem je JUDr. Dagmar Kuželová), vykonatelnou pohledávku v celkové výši 631.975,- Kč s příslušenstvím a že žalovaný v této exekuci uplatňuje za povinným J. D. pohledávku, „když má na nemovitosti povinného zapsané zástavní právo smluvní pro pohledávku ve výši 4.350.000,- Kč, pod Z-63578/2006-101 a Z-6200028/2000-101“, přestože žalovaný nikdy neměl pohledávku za J. D., nýbrž za společností KOFLEX, spol. s r. o., která „byla krátký čas vedena jako vlastník nemovitosti povinného“ (pohledávka původního věřitele České spořitelny, a. s. ze smlouvy o úvěru ve výši 4.350.000,- Kč uzavřené dne 17. 4. 1997 mezi Českou spořitelnou, a. s. jako věřitelem a společností KOFLEX spol. s r. o. jako dlužníkem, zajištěná zástavním právem k nemovitostem J. D. zřízeným zástavní smlouvou uzavřenou mezi Českou spořitelnou, a. s. a společností OCTOPUS s. r. o. jako zástavcem dne 17. 4. 1997, byla Českou spořitelnou, a. s. postoupena Konsolidační bance Praha, s. p. ú., z níž přešla na základě ustanovení § 19 zákona č. 239/2001 Sb. na Českou konsolidační agenturu, která ji smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2003 postoupila na žalovaného). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 9. 2002 č. j. 38 C 131/99-104 však bylo ve sporu mezi J. D. a správkyní konkursní podstaty dlužníka KOFLEX spol. s r. o. určeno, že vlastníkem „exekuované nemovitosti“ (rodinného domu č. p. a pozemků parc. č. 10/4 a parc. č. 10/2 zapsaných na LV 1205 pro k. ú. L.) je J. D., neboť kupní smlouva ze dne 15. 6. 1996, jíž měla společnost OCTOPUS s. r. o. nabýt vlastnické právo k těmto nemovitostem, je absolutně neplatná, a proto společnost OCTOPUS s. r. o. nebyla podle názoru žalobkyně oprávněna zřídit k nemovitostem zástavní právo. Kromě toho má žalobkyně za to, že pohledávka žalovaného, která byla splatná nejpozději ke dni 20. 12. 1998, je promlčená, neboť „nebyla nikdy v nalézacím řízení žalovaným nebo jeho právním předchůdcem uplatněna“ a žalovaný pohledávku uplatnil teprve dne 14. 9. 2006 v exekučním řízení vedeném proti povinnému. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 13. 3. 2013 č. j. 28 C 271/2011-63 zamítl žalobu a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 13.915,- Kč k rukám advokáta Mgr. Davida Štůly. Nejprve dovodil, že žalobkyně nemusí tvrdit a prokazovat svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu, neboť žalobu podala na základě usnesení soudní exekutorky JUDr. Dagmar Kuželové ze dne 11. 8. 2011 č. j. 046 Ex 406/04-272, kterým jí bylo uloženo, aby do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení podala návrh podle ustanovení § 267a odst. 1 občanského soudního řádu. Zjistil, že pohledávka žalovaného zajištěná zástavním právem vznikla ze smlouvy o úvěru ve výši 4.350.000,- Kč uzavřené dne 17. 4. 1997 mezi Českou spořitelnou, a. s. jako věřitelem a společností KOFLEX, spol. s r. o. jako dlužníkem, že její splatnost nastala dne 20. 12. 1998, že na majetek společnosti KOFLEX, spol. s r. o. byl dne 31. 7. 2000 prohlášen konkurs, do něhož byla dne 17. 8. 2000 přihlášena pohledávka z uvedené smlouvy o úvěru ve výši 8.924.045,62 Kč, která byla zjištěna, a že po vydání výtěžku zpeněžení v rámci konkursního řízení zůstala neuhrazena část pohledávky ve výši 7.806.293,80 Kč, kterou žalovaný přihláškou doručenou soudní exekutorce JUDr. Dagmar Kuželové dne 14. 9. 2006 uplatnil v exekučním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 15560/2004 (u soudní exekutorky JUDr. Dagmar Kuželové pod sp. zn. 046 Ex 406/04). Dospěl k závěru, že pohledávka žalovaného není promlčena, neboť byla dne 17. 8. 2000 před uplynutím čtyřleté promlčecí doby podle ustanovení § 397 obchodního zákoníku uplatněna přihláškou v konkurzním řízení a její neuspokojená část byla dne 14. 9. 2006 přihlášena v exekučním řízení. „Existencí“ zástavního práva, kterým byla zajištěna pohledávka žalovaného, se soud prvního stupně nezabýval, neboť jednak společnost OCTOPUS s. r. o. byla ke dni uzavření zástavní smlouvy mezi ní a Českou spořitelnou, a. s. (17. 4. 1997) zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník zastavované nemovitosti, a „zástavní právo tedy platně vzniklo“, a jednak byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 12. 2011 č. j. 11 C 76/2011-37, který nabyl právní moci dne 25. 7. 2012, zamítnuta žaloba žalobkyně na určení „neexistence tohoto zástavního práva“. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2013 č. j. 13 Co 297/2013-85 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení „jen tak, že jejich výše činí 9.680,- Kč“, a jinak jej i v tomto výroku potvrdil; současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.356,- Kč k rukám advokáta Mgr. Davida Štůly. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že pohledávka žalovaného z úvěrové smlouvy ze dne 17. 4. 1997 není promlčena, neboť byla před uplynutím čtyřleté promlčecí doby, dne 17. 8. 2000, přihlášena do konkursu na majetek dlužníka KOFLEX, spol. s r. o., čímž podle názoru odvolacího soudu došlo „k zastavení běhu promlčecí doby“, která – vzhledem k tomu, že uplynula v průběhu konkursního řízení (do 20. 12. 2002) – „se prodloužila tak, že neskončila dříve než jeden rok ode dne skončení konkursního řízení“, tj. dříve než dne 8. 3. 2013. Protože však v mezidobí (dne 14. 9. 2006) byla pohledávka uplatněna v exekučním řízení proti povinnému J. D., k jejímu promlčení podle názoru odvolacího soudu nedošlo. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 9. 2002 č. j. 38 C 131/99-104 bylo ve sporu mezi J. D. a správkyní konkursní podstaty dlužníka KOFLEX, spol. s r. o. určeno, že vlastníkem „exekuované nemovitosti“ (rodinného domu č. p. a pozemků parc. č. 10/4 a parc. č. 10/2 zapsaných na LV 1205 pro k. ú. L.) je J. D., neboť kupní smlouva, kterou měla společnost OCTOPUS s. r. o. nabýt vlastnické právo k uvedeným nemovitostem, je absolutně neplatná, a proto společnost OCTOPUS s. r. o. nebyla oprávněna zřídit k nemovitostem zástavní právo. Pohledávka žalovaného je podle názoru žalobkyně promlčena, neboť „nebyla nikdy žalovanému ani jeho právnímu předchůdci přiznána v nalézacím řízení, tedy není vymahatelná“. Přihláškou pohledávky v konkursním řízení vedeném ohledně dlužníka KOFLEX, spol. s r. o. podle názoru žalobkyně nedošlo k uplatnění pohledávky u soudu, neboť konkursní řízení „nemůže nahradit civilní nalézací řízení“, a i kdyby přihlášení pohledávky v konkursním řízení „stavělo promlčecí lhůtu“, začala by tato lhůta znovu běžet po částečném uspokojení žalovaného v konkursním řízení, a žalovaný měl proto svůj nárok uplatnit žalobou u příslušného soudu. Žalobkyně má za to, že „soudní rozhodnutí o tom, zda pohledávka je či není a případně v jaké výši“, nelze „nahradit uplatněním pohledávky v exekučním řízení za zástavním dlužníkem“. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud odmítl, případně zamítl dovolání žalobkyně, neboť rozsudek odvolacího soudu „plně odpovídá dosavadní rozhodovací praxi“ a se všemi argumenty uvedenými žalobkyní v dovolání se soudy „komplexně“ vypořádaly. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní