21 Cdo 4990/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4990/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 1. 2009 Spisová značka:21 Cdo 4990/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.4990.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 7 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 2 odst. 2 předpisu č. 221/1999Sb. § 61 odst. 2 předpisu č. 221/1999Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4990/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva obrany (Vojenského úřadu pro právní zastupování), proti žalovanému Ing. P. P., o 14.652,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 101/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. července 2007 č.j. 22 Co 451/2007-44, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 13.11.2006 u Okresního soudu ve Svitavách, aby jí žalovaný zaplatil 14.652,- Kč s úroky z prodlení, které v žalobě specifikovala. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o ubytování ze dne 12.5.2005 poskytla žalovanému od 1.6.2005 jedno lůžko v pokoji č. 419, nacházejícím se v domě ve vlastnictví žalobkyně na adrese B., který slouží jako ubytovna k přechodnému ubytování vojáků z povolání a zaměstnanců resortu Ministerstva obrany. Ubytování bylo žalovanému poskytnuto úplatně za cenu 79,63 Kč za lůžko a noc (tj. za měsíc ubytování průměrně 2.422,- Kč). Ačkoli byla mezi účastníky sjednána splatnost poplatku za ubytování vždy do 20. dne následujícího měsíce, žalovaný dosud dluží žalobkyni za ubytování v měsících červenec až prosinec 2005 celkem částku 14.652,- Kč. Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 23.5.2007 č.j. 4 C 101/2007-34 řízení zastavil s tím, že „po právní moci usnesení bude věc postoupena ministru obrany k dalšímu řízení“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení úhrady za ubytování žalovaného (v té době vojáka z povolání) v posádkové ubytovně, poskytnutého na základě ustanovení § 61 odst. 5 zákona č. 221/1999 Sb., „se týká služebně právního vztahu“ nepatřícího mezi soukromoprávní vztahy vyjmenované v ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř., v němž zákon č. 221/1999 Sb. dává pravomoc jednat a rozhodovat služebnímu funkcionáři i „ve věcech úhrady za ubytování poskytnuté vojákovi z povolání v souvislosti s výkonem služby“. Z toho je podle názoru soudu prvního stupně zřejmé, že projednání a rozhodnutí o dané věci, které není soudu svěřeno ani podle ustanovení § 7 odst. 3 o.s.ř., „brání nedostatek podmínky řízení (nedostatek pravomoci soudu), kterou nelze odstranit“ (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 19.7.2007 č.j. 22 Co 451/2007-44 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že právní vztah, ze kterého žalobkyně odvozuje svůj nárok, vyplývá ze služebního poměru, v jehož rámci rozhodují služební orgány, a že proto „pro rozhodnutí o tomto nároku uplatněném žalobou na peněžité plnění podle ust. § 80 písm. b) o.s.ř. není dána pravomoc soudu, a tudíž je namístě postup dle ust. § 104 odst. 1 o.s.ř.“. K námitce žalobkyně o nedostatku právní úpravy k vydávání rozhodnutí ve věcech zaplacení úhrady za ubytování odvolací soud zdůraznil, že zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, vedle procesních ustanovení upravujících postup služebních orgánů v rámci řízení služebního poměru obsahuje též hmotněprávní ustanovení o poskytování ubytování za úhradu, a že tudíž „nelze mít za to, že ingerence služebních orgánů (jejich rozhodování) připadá v úvahu jen pouze v zákonem výslovně stanovených případech“. Právní úprava ve zmíněném zákoně „má komplexní povahu, a proto je namístě dovodit i pravomoc služebních orgánů vydávat rozhodnutí ve věcech úhrady za ubytování poskytnuté vojákovi z povolání v souvislosti s výkonem služby“. V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu žalobkyně namítala, že není správný závěr odvolacího soudu, že v předmětné věci není dána pravomoc soudu. Podle jejího názoru ubytování vojáka z povolání není vznikem, změnou ani zánikem služebního poměru a není ani obsahem služebního poměru vojáka z povolání, neboť se nejedná o činnost vojáka z povolání, která by přímo směřovala k plnění jeho služebních úkolů. Ustanovení § 61 odst. 1 a 5 zákona č. 221/1999 Sb. sice obsahuje povinnost žalobkyně zabezpečit za náhradu vojákovi z povolání ubytování v místě výkonu služby, avšak „další práva a povinnosti vyplývající z takto nastíněného právního vztahu již citovaný zákon neupravuje“, přičemž – jak dále zdůraznila – ubytování vojáka z povolání v místě výkonu služby „nemusí být realizováno vždy v ubytovacích zařízeních ve vlastnictví žalobkyně“. Z uvedeného žalobkyně dovozovala, že se tyto právní vztahy „řídí podle ustanovení § 754 a násl. občanského zákoníku“. Kromě toho poukázala na skutečnost, že současná judikatura zastává právní názor, že, pokud zaměstnavatel poskytl svým zaměstnancům ubytování v ubytovně (byť i v jeho vlastnictví), je nutno právní vztah z toho vzniklý posuzovat podle ustanovení o smlouvě o ubytování. Podle názoru dovolatelky „je tomu tak“ i tehdy, je-li ubytování poskytnuto vojákovi z povolání, neboť v případě podpisu smlouvy o ubytování „nevystupuje žalobkyně vůči vojákovi autoritativně, ale jedná se o závazkový vztah, ze kterého vyplývají vzájemná práva a povinnosti“. Opačný názor odvolacího soudu by podle jejího mínění „znamenal fakt, že by byla vyloučena pravomoc soudu rozhodovat o právních vztazích souvisejících s nájmem služebních bytů ve vlastnictví žalobkyně, v případech, kdy je jejich nájemcem voják, a to nejen v otázkách dlužného nájemného, ale i případného vyklizení bytu nebo přivolení k výpovědi z nájmu bytu“. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. V posuzované věci žalobkyně uplatnila žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 13.11.2006 nárok na zaplacení dlužné úhrady za ubytování v období od 1.7.2005 do 31.12.2005, které bylo žalovanému (jako vojákovi z povolání) zajištěno v místě výkonu služby „na dobu trvání služebního poměru u AČR“ v posádkové ubytovně ve vlastnictví žalobkyně. Protože ze žaloby a z obsahu spisu nepochybně vyplývá, že žalobkyně nemíní podávat žalobu proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu ve smyslu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, je pro posouzení věci především významné, jak z toho správně vycházejí rovněž soudy obou stupňů, zda je pro rozhodnutí o tomto nároku uplatněném žalobou na peněžité plnění podle ustanovení § 80 písm. b) o.s.ř. dána pravomoc soudu. Podle ustanovení § 7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle ustanovení § 7 odst. 3 o.s.ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon. Z obsahu spisu vyplývá, že v období, za které žalobkyně vůči žalovanému uplatňuje dlužnou úhradu za ubytování, existoval mezi účastníky služební poměr, jehož právní vztahy z něj vyplývající upravuje zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (který nabyl účinnosti dnem 1.12.1999). Služebně právní vztahy mezi Českou republikou (státem) na straně jedné a vojákem na straně druhé vznikají dnem, který byl stanoven jako den nástupu do služby v rozhodnutí služebního orgánu o povolání občana České republiky (který složil vojenskou přísahu a splňuje další