21 Cdo 5145/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5145/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 11. 2016 Spisová značka:21 Cdo 5145/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5145.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědické řízení Vady řízení Dotčené předpisy:§ 175k odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 229 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 1. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5145/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po Z. M., zemřelém dne 30. listopadu 2011, za účasti 1) Bc. B. M., zastoupené Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 1047/17, 2) K. M., zastoupené Mgr. Jiřím Schüllerem, advokátem se sídlem v Praze 8, U Sluncové č. 666/12a, 3) Dr. Med. M. H., zastoupeného Markem Procházkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2, 4) JUDr. M. F., zastoupené JUDr. Gabrielem Brenkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 653/17, 5) E. M., zastoupené JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická č. 276/20, 6) K. M., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 2782/2011, o dovolání E. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2015, č. j. 24 Co 239/2014-1011, takto: Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. srpna 2014, č.j. 34 D 2782/2011-785, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Řízení o dědictví po Z. M., zemřelém dne 30.11.2011 (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9.12.2011, č.j. 34 D 2782/2011-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla jako náhradnice JUDr. Ondřeje Holuba, notáře se sídlem v Praze 4, který byl odvolán (§ 14 odst. 3 notářského řádu), pověřena JUDr. Jana Kleinová, notářka Společné notářské kanceláře JUDr. Jana Kleinová, JUDr. Ing. Ondřej Klička, notáři se sídlem v Praze 2 (§ 38 občanského soudního řádu). Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 12. srpna 2014, č.j. 34 D 2782/2011-785, uložil E. M., K. M., K. M. a Dr. Med. M. H., aby samostatně nebo společně ve lhůtě 60 dnů od právní moci usnesení podali u tohoto soudu žalobu na určení, že „nikdo nedědí ze závěti ze dne 24.8.2011“ (výrok I.); dále uložil JUDr. M. F. a Bc. B. M., aby samostatně nebo společně ve lhůtě 60 dnů od právní moci usnesení podaly u tohoto soudu žalobu na určení, že „nikdo nedědí ze závěti ze dne 30.12.2009“ (výrok II.); a konečně K. M., aby ve lhůtě 60 dnů od právní moci usnesení podala u tohoto soudu žalobu na určení, že „JUDr. M. F., není dědičkou zůstavitele“ (výrok III.); současně poučil odkázané dědice, že nebude-li podána žaloba dle výroku I. usnesení ve stanovené lhůtě, soud bude na Bc. B. M., JUDr. M. F., E. M., K. M. a Dr. Med. M. H. pohlížet jako na dědice ze závěti ze dne 24.8.2011; dále že nebude-li podána žaloba dle výroku II. usnesení ve stanovené lhůtě, soud bude na Bc. B. M., E. M., K. M., K. M. a Dr. Med. M. H. pohlížet jako na dědice ze závěti ze dne 30.12.2009, a konečně že nebude-li podána žaloba dle výroku III. usnesení ve stanovené lhůtě, soud bude na JUDr. M. F. pohlížet jako na dědičku. Soud prvního stupně uvedl, že „zůstavitel pořídil celkem 6 závětí, poslední z nich pořídil dne 24.8.2011 ve formě notářského zápisu“; že „zůstavitel touto závětí pořídil o veškerých svých příjmech ze svých autorských práv, včetně práv z ochranné známky, splatných i budoucích, jakož i o veškerých svých autorských majetkových právech tak, že ustanovil dceru B. M. dědičkou dědického podílu ve výši 51%, JUDr. M. F. dědičkou dědického podílu ve výši 20%, manželku E. M. dědičkou dědického podílu ve výši 10%, dceru K. L., nyní M., dědičkou dědického podílu ve výši 10% a syna M. H. dědicem dědického podílu ve výši 9%“; že „v rámci jednání konaného dne 4.2.2013 účastníci K. M., E. M., K. M. a Dr. Med. M. H. sdělili soudu, že považují závěť zůstavitele ze dne 24.8.2011 za neplatnou, a to zejména z důvodu, že zůstavitel nebyl ze zdravotních důvodů způsobilý sepsat závěť a že závěť zcela vybočuje z řady závětí předchozích“ a že „účastníci nebyli ani po výzvě soudu schopni odstranit spor dohodou“. Dále uvedl, že „zůstavitel v závěti ze dne 30.12.2009 ustanovil dědici veškerých příjmů z autorských práv, práv z ochranné známky a veškerých svých autorských majetkových práv E. M. s dědickým podílem ve výši 20%, K. M. s dědickým podílem ve výši 20%, B. M. s dědickým podílem ve výši 20%, M. H. s dědickým podílem ve výši 20% a K. M. s dědickým podílem ve výši 20%“; že „závětí ze dne 30.12.2009 dále zůstavitel pořídil o spoluvlastnickém podílu ve výši ½ na rodinném domu a na pozemcích parc. č. 299/1 a parc. č. 299/2, s garáží, příslušenstvím a polovinou vnitřního vybavení, jehož dědičkou stanovil vnučku K. M.“; že „dědičkou spoluvlastnického podílu ve výši ½ na chatě na Slapech s příslušenstvím, na pozemku parc. č. st. 27 a na pozemku parc.č. 103/16, vše zapsané v katastrálním území H., společně s polovinou vnitřního vybavení této chaty ustanovil svou manželku E. M.“; že „závětí ze dne 30.12.2009 také pořídil o veškerých svých úsporách na účtech vedených na jeho jméno tak, že dědici těchto úspor jsou manželka E. M., dcera K. M., dcera B. M., vnučka K. M. a syn M. H. rovným dílem“; že „dceru K. M. a dceru B. M. dále ustanovil v závěti ze dne 30.12.2009 dědičkami knih a publikací s uměleckým zaměřením“; že „JUDr. M. F. svým podáním ze dne 3.2.2013 a Bc. B. M. v průběhu jednání konaného dne 2.9.2013 sdělily soudu, že závěť zůstavitele ze dne 30.12.2009 je neplatná z důvodu, že svědek závěti P. H. je osobou blízkou K. M., neboť s ní v době sepsání závěti ze dne 30.12.2009 sdílel společnou domácnost a újmu, která by se mu stala, by K. M. pociťovala jako újmu vlastní“, a že „účastníci nebyli ani po výzvě soudu schopni spor odstranit dohodou“. Rovněž uvedl, že „K. M. svým podáním ze dne 28.2.2012 popřela dědické právo JUDr. M. F. s tím, že JUDr. M. F. není způsobilá dědit, neboť zneužila svého postavení právního zástupce zůstavitele a vyvinula nátlak na zůstavitele ve vztahu k závěti ze dne 24.8.2011, a tím se dopustila zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitele a stala se tak dle § 469 obč. zák. nezpůsobilou dědit“, a že „tento spor o dědické právo dědici dohodou neodstranili, a to ani po výzvě soudu“. Zároveň všechny odkázané dědice poučil, že „pokud bude každý z nich žalovat samostatně, je potřeba, aby žalující účastník žaloval všechny ostatní dědice ze závěti“, a že „pokud budou žalovat účastníci společně, pak ať žalují ty účastníky řízení, kteří nejsou v jejich procesním společenství“. K odvolání E. M. a K. M. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.3.2015, č.j. 24 Co 239/2014-1011, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v té části výroku I., kterým byla E. M. uložena povinnost podat žalobu na určení, že nikdo nedědí ze závěti ze dne 24.8.2011, a rovněž ve výrocích III., IV., V. a VI. (správně VII.); dále změnil výrok I. usnesení soudu prvního stupně „ve vztahu ke K. M.“ tak, že „se K. M. neukládá povinnost podat žalobu na určení, že nikdo nedědí ze závěti ze dne 24.8.2011“, a rozhodl, že usnesení soudu prvního stupně jinak ve výroku I. a výrocích II. a VI. „zůstává nedotčeno“. Vycházel z toho, že „ze stanovisek E. M. a K. M. tak, jak vyplynula z jednání před soudním komisařem, jednoznačně vyplynulo, že obě tyto účastnice vznesly pochybnosti o způsobilosti zůstavitele pořídit platně závětí ze dne 24.8.2011“; že „soud I. stupně správně dle § 175k odst. 2 o.s.ř. odkázal tyto dědičky k podání žaloby o určení dědického práva“; že „v průběhu odvolacího řízení obě odvolatelky, tj. E. M. a K. M. namítají, že nikdy netvrdily, že by zůstavitel nebyl ze zdravotních důvodů schopen pořídit závěť ze dne 24.8.2011, resp. že nemají o jeho zdravotní způsobilosti v tomto ohledu pochyb“; že „odvolatelky tedy již nenamítají, že by zůstavitel nebyl s ohledem na svůj zdravotní stav způsobilý pořídit závěť ze dne 24.8.2011“; že „je však nepochybné, že E. M. kromě námitky nezpůsobilosti zůstavitele pořídit platnou závěť s ohledem na jeho zdravotní stav při jednání dne 4.2.2013 namítala ještě další důvod neplatnosti této závěti, který spočíval v nepřiměřeném nátlaku na zůstavitele k pořízení této závěti“; že „i když tato okolnost nebyla v napadeném usnesení výslovně zmíněna, je třeba ji při rozhodování o odkazu dle § 175k odst. 2 o.s.ř. zohlednit“, a že „jde totiž o námitku neplatnosti právního úkonu ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., podle kterého právní úkon musí bý