21 Cdo 5209/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5209/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 4. 2017 Spisová značka:21 Cdo 5209/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5209.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odporovatelnost Smlouva kupní Cena Dotčené předpisy:§ 42a odst. 1, 2, 3, 4 obč. zák. ve znění do 13.06.2012 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 6. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5209/2016ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce AGRO LEASING J. Hradec s. r. o. se sídlem v Jindřichově Hradci – Jindřichově Hradci II, Sládkova č. 309, IČO 60851252, zastoupeného Mgr. Dušanem Petrlíkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Mánesova č. 11/3b, proti žalované L. T., zastoupené JUDr. Jarmilou Holovčákovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova č. 400/9, o neúčinnost kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 37 C 99/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. června 2016 č. j. 30 Co 177/2016-77, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 30. března 2016 č. j. 37 C 99/2015-59 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v České Lípě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v České Lípě dne 14. 4. 2015 domáhal určení, že je vůči němu právně neúčinná „kupní smlouva z 2. 4. 2012, kterou D. J., převedla spoluvlastnický podíl o velikosti 3/8 k nemovitostem: dům na parcele číslo 697/1, pozemek parc. č. 697/1 – zastavěná plocha nádvoří o výměře 148 m2, pozemek parc. č. 697/2 – zahrada o výměře 910 m2, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném pro obec N. B., kat. úz. A. na LV č. 1130“ žalované. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že vykonatelným směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 5. 2014 č. j. 34 Cm 513/2014-13 ve spojení s vykonatelným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2014 č. j. 34 Cm 513/2014-36 byla D. J. uložena povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 250 000 Kč s 6% úrokem od 16. 2. 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 833 Kč, na náhradě nákladů řízení 35 868 Kč a na náhradě nákladů námitkového řízení 23 329 Kč a že kupní smlouvou ze dne 2. 4. 2012 převedla D. J. spoluvlastnický podíl na uvedených nemovitostech o velikosti „id. 3/8“ do vlastnictví žalované, osoby jí blízké, s právními účinky vkladu ke dni 7. 5. 2012. Vzhledem k tomu, že dlužnice D. J. nevlastní podle údajů z katastru nemovitostí žádný nemovitý majetek a podle výpisu z centrální evidence exekucí jsou „na ni v současné době vedeny již nejméně tři další exekuční řízení“, z nichž nejstarší bylo zahájeno již v roce 2013, nebude možné poté, co se „zbavila“ svého jediného nemovitého majetku, pohledávku žalobce uspokojit v rámci exekučního řízení. Žalovaná namítala, že s D. J., která je její sestra, se již déle než tři roky nestýká a že proto nic neví o jejích majetkových poměrech ani o exekucích, které se proti ní vedou. Uvedla, že D. J. měla u Hypoteční banky, a. s., úvěr, který byl zajištěn zástavním právem váznoucím na společné nemovitosti „domě v N. B. včetně pozemků“ a který řádně nesplácela, a že proto od ní na základě kupní smlouvy ze dne 2. 4. 2012 koupila „3/8“ nemovitostí (sama vlastnila „5/8“) za kupní cenu 980 746,11 Kč, která se rovnala nedoplatku úvěru D. J., která byla vyšší než cena obvyklá a kterou zaplatila na účet, který měla D. J. u Hypoteční banky, a. s. Žalovaná má za to, že uzavřením kupní smlouvy neučinila zkracující právní úkon, neboť za uvedené nemovitosti „skutečně“ zaplatila cenu, která byla dokonce vyšší než jejich obvyklá cena, a poskytla tedy za podíl na nemovitostech „víc než rovnocennou náhradu“. Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 30. 3. 2016 č. j. 37 C 99/2015-59 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 13 552 Kč. Dospěl k závěru, že za situace, kdy cena za převáděný spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech o velikosti 3/8 odpovídala ke dni uzavření kupní smlouvy obvyklé hodnotě 750 000 Kč, byla dohodnutá kupní cena ve výši 980 746,11 Kč, která bezesporu převyšovala obvyklou cenu nemovitostí a která byla v celém rozsahu použita na splacení závazku D. J., jenž vznikl čerpáním hypotečního úvěru v roce 2004, ekvivalentní náhradou za převáděný spoluvlastnický podíl. Zdůraznil, že „se vždy jedná o případné uspokojení věřitele z majetku dlužníka a nikoli z majetku třetí osoby, tj. např. prodejem zástavy, která zajišťuje pohledávku jiného věřitele a nikoli věřitele, který odporuje úkon“. Vyslovil názor, že k okolnosti, že k zajištění pohledávky Hypoteční banky, a. s., byl zastaven, kromě spoluvlastnického podílu, který byl předmětem převodu, ještě „zbylý“ spoluvlastnický podíl na nemovitostech, nelze při řešení otázky zkracujícího právního úkonu přihlížet; přihlížet je nutné „pouze a výhradně“ k tomu, zda by se bez provedení tvrzeného zkracujícího úkonu domohl žalobce uspokojení své pohledávky z majetku dlužnice D. J. Uzavřel, aniž by se zabýval tím, zda žalovaná věděla či musela vědět o úmyslu Daniely Jandové zkrátit žalobce na uspokojení jeho pohledávky, že kupní smlouvou „objektivně“ nedošlo ke zkrácení žalobce ve smyslu § 42a občanského zákoníku. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 27. 6. 2016 č. j. 30 Co 177/2016-77 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 4 574 Kč k rukám advokátky JUDr. Jarmily Holovčákové. Vycházel z toho, že dlužnice žalobce D. J. obdržela odporovaným právním úkonem adekvátní majetkovou hodnotu od žalované, tedy kupní cenu, která podstatně převyšovala obvyklou cenu odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu na nemovitostech, a že tuto částku v celém rozsahu použila na splacení závazku jiného věřitele, tj. nedoplatku hypotečního úvěru získaného v roce 2004 u Hypoteční banky, a. s., který byl jištěn zástavou na předmětných nemovitostech jako celku. Uvedl, že dlužnice žalobce tak uspokojila jen mnohem starší dluh jiného věřitele, aniž přivodila dřívější splatnost tohoto dluhu na úkor žalobce, a v žádném ohledu jej jako svého věřitele neznevýhodnila. Zdůraznil, že dispozičními právy ve vztahu ke svému (nemovitému) majetku není dlužník věřitele nijak omezen a že i kdyby byl „hypoteticky“ takovým úkonem zvýhodněn jiný jeho věřitel, není právním následkem takového právního úkonu dlužníka odporovatelnost ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku. Dovodil, že z pohledu zástavního věřitele se nejedná o vespolné (simultánní) zástavní právo, na němž by mohl žalobce jako další věřitel participovat, neboť vespolné zástavní právo znamená jen, že tatáž pohledávka jediného věřitele může být zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách. Dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že ekvivalent hodnoty spoluvlastnického podílu prodaného dlužnicí žalobce, který byl podle ocenění nemovitostí ke dni prodeje vyšší než obvyklá cena, byl odpovídající náhradou za převáděný spoluvlastnický podíl, a že proto „nemůže být hodnocen jako zkracující právní úkon na úkor žalobce“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval zákonná ustanovení o vypořádání vespolného zástavního práva a stávající konstantní judikaturu a že jeho možnost domoci se uspokojení pohledávky nebyla ekvivalentně nahrazena jinou možností, neboť odporovaným právním úkonem se dlužnice „zbavila“ nejen spoluvlastnického práva na nemovitostech, ale zároveň i dalšího práva, a to, aby její věřitelé byli v důsledku pravidel vypořádání věřitelů při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí uspokojeni i ze spoluvlastnického podílu žalované z titulu vespolného zástavního práva, neboť předmětem vypořádání mezi dlužnicí žalobce a žalovanou nebyl pouze předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitostech, ale též i soubor práv a povinností vyplývajících z postavení zástavních dlužníků vespolného zástavního práva a právě tato skutečnost činí sjednanou kupní smlouvu neekvivalentní převáděné hodnotě mezi dlužnicí věřitele a žalovanou. Má za to, že sjednaná kupní cena „zdánlivě“ převyšovala hodnotu samotného spoluvlastnického podílu, nikoli však hodnotu spoluvlastnického podílu „v součtu se souborem práv a povinností zástavního dlužníka vespolného zástavního práva“. Dovolatel dále namítá, že odvolací soud „reagoval toliko na argumentaci“, kterou vů