21 Cdo 5469/2007 – Nejvyšší soud

21 Cdo 5469/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Bc. J. K., proti žalovanému označenému jako \"Ing. O. K.,\", o porušení \"povinnosti rovného zacházení\", vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Nc 152/2007-40, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. srpna 2007 č.j. 1 Co 189/2007-51, takto: Usnesení vrchního soudu a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2007 č.j. 25 Nc 152/2007-40 se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 1.3.2007 domáhal \"vydání rozsudku\", jímž by bylo rozhodnuto, že \"žalovaný se svým postupem ve věci řízení o ustanovení na služební místo žalobce ze dne 21.11.2006 dopustil nezákonného postupu tím, že nesprávně aplikoval předpisy upravující řízení ve věci služebního poměru\", že \"svých práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru zneužil k újmě jiného účastníka služebního poměru a přivodil tak žalobci finanční ztrátu a újmu na cti a dobré pověsti, přičemž neprokázal věcný důvod spočívající ve výjimečných požadavcích na výkon služby stanovených pro žalobce, a které se ukázaly být pro pozici zástupce ředitele C. ú. V. neoprávněnými a nepřiměřenými\", že \"rozhodnutí žalovaného o převedení žalobce na jinou pozici k 1.1.2007 se dnem vydání tohoto rozsudku ruší\", že \"žalovaný je povinen zaplatit žalobci finanční ztrátu (tak, jak její výši určí soud) včetně nákladů tohoto řízení, které spočívají v náhradě soudního poplatku\" a že \"žalovaný je dále povinen se žalobci písemně omluvit a tuto omluvu zveřejnit do jednoho měsíce od vydání tohoto rozsudku ve V. C. s. v kategorii informace\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dnem 2.9.1991 se stal \"příslušníkem C. s. ČR\" a že ode dne 1.1.1995 zastával funkci zástupce ředitele C. ú. v. V., pro jejíž výkon \"postupně plnil kvalifikační i ostatní předpoklady\". Dne 21.11.2006 mu žalovaný při projednání \"neplnění kvalifikačních předpokladů předepsaných na služební místo ředitele a zástupce ředitele celního úřadu podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů\" oznámil, že ho od 1.1.2007, kdy nabývá účinnosti \"nový služební zákon č. 361/2003 Sb., na místo zástupce ředitele C. ú. v. V.\" pro nesplnění požadavku na vzdělání nenavrhne, neboť \"je třeba, aby alespoň jeden ze statutárních zástupců jím řízených celních úřadů měl k 1.1.2007 úplné VŠ vzdělání\", a že \"žalobce nahradí Ing. O. na jeho dosavadní pozici, avšak v 7. PT na místo dosavadní 9. PT\". Žalobce se posléze dozvěděl, že \"žádné takové kritérium, které bylo žalovaným uplatněno v jeho případě\", nebylo \"stanoveno na jiných celních úřadech\", na nichž byla \"před 1.1.2007 srovnatelná personální situace a přesto zde nedošlo k personálním změnám a funkcionáři bez VŠ vzdělání byli nominováni do svých pozic k 1.1.2007 s podmínkou jeho doplnění ve lhůtách stanovených v § 215 odst.4 nového služebního zákona\". Žalobce dovozuje, že žalovaný dne 21.11.2006 \"de facto rozhodl o jeho suspendování, aniž měl k tomuto kroku věcný důvod, přičemž porušil ustanovení § 77 odst.1 nového služebního zákona, neboť zneužil výkonu svých práv vyplývajících ze služebního poměru k tomu, aby svým svévolným rozhodnutím přivodil jinému příslušníkovi ve služebním poměru značnou finanční a morální újmu\", a že žalovaný porušil \"zásadu rovného zacházení při dosahování služebního postupu, uzákoněnou v ustanovení § 77 odst. 8 nového služebního zákona, protože stejné kritérium, jaké vyslovil dne 21.11.2006 v řízení ve věci žalobcova služebního poměru, neuplatnil již u žádného z podřízených v postavení ředitele a zástupce ředitele celního úřadu, ač stejná situace byla např. i u C. ú. B. a J.\"; žalovaný \"zahájil a vedl řízení ve věcech služebního poměru podle § 126 dosavadního služebního zákona č. 186/1992 Sb., aniž splnil formální a procesní stránku takového řízení\", řízení vedl bez účasti zástupce odborové organizace, a dne 21.11.2006 \"aplikoval nový služební zákon, ačkoliv nebyl v rozhodném okamžiku účinný\". Podle názoru žalobce jsou \"v daném případě splněny podmínky pro postup podle § 77 odst.9 nového služebního zákona\". Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.5.2007 č.j. 25 Nc 152/2007-40 řízení zastavil s tím, že \"žalobce má možnost podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví dle zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že \"se jedná o věc správního soudnictví\" a že je proto třeba řízení podle ustanovení § 104b odst.1 o.s.ř. zastavit; současně žalobce poučil \"o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví\". K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3.8.2007 č.j. 1 Co 189/2007-51 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení \"potvrdil s tou změnou, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena řediteli C. ř. v B.\"; ve výroku o náhradě nákladů řízení usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu žalobce nemůže \"podat žalobu k soudu podle ustanovení § 77 odst.9 zákona č. 361/2003 Sb., když ten připouští žalobu na soud, pokud k porušení práv spočívajících v porušení práva na rovné zacházení došlo jinak než rozhodnutím služebního funkcionáře, a přitom žalobce právě brojí proti rozhodnutí služebního funkcionáře, které požaduje zrušit\". Žaloba podle svého obsahu představuje \"žádost\" žalobce podle ustanovení § 178 zákona č. 361/2003 Sb. o zrušení rozhodnutí služebního funkcionáře, kterou je třeba \"podat u služebního funkcionáře, který rozhodnutí vydal, tedy ředitele C. ř. v B.\". Protože ve věci není dána pravomoc soudu, muselo být řízení zastaveno s tím, že věc bude postoupena řediteli C. ř. v B. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že je chybné posouzení žaloby jako žádosti žalobce o zrušení rozhodnutí služebního funkcionáře, neboť \"z obsahu žaloby a listinných důkazů vyplývá, že žalobce navrhoval zrušit předpokládaný záměr žalovaného navrhnout takové rozhodnutí\", přičemž žalovaný žádné rozhodnutí o převedení na jinou práci žalobci nevydal a nelze proto \"u žalovaného zahájit a vést řízení o zrušení rozhodnutí, které nikdy neexistovalo\". Překážkou pro vedení řízení ve věci služebního poměru je též skutečnost, že žalobce služební poměr na vlastní žádost ukončil ke dni 28.2.2007, že \"nebyl jmenovaný k 1.1.2007 a na žádné služební místo již ustanoven\" a že tedy \"jsou jeho úvahy o porušení práva vyplývajícího z rovného zacházení pouze hypotetické\"; domníval-li se žalobce, že \"bude na služební místo nezákonně či diskriminačně ustanoven, měl vyčkat vydání takového rozhodnutí a toto rozhodnutí měl poté napadnout řádným opravným prostředkem a mohl také žádat o jeho přezkoumání správním soudem\". Protože žalobci nebylo vydáno žádné rozhodnutí, je k \"soudnímu řízení podle ustanovení § 77 odst.9 zákona č. 361/2003 Sb.\" příslušný v souladu s ustanovením § 4 odst.1 písm.c) soudního řádu správního \"krajský soud správní\". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu \"potvrdil\" a \"věc v části, která se týká odstranění překážek soudního procesu (vydání rozhodnutí ve věci služebního poměru), přikázal žalovanému k novému projednání a doplnění\". Uvedl, že \"žalobou napadá zcela konkrétní postup, jehož výsledkem bylo dne 21.11.2006 ústně vyhlášené rozhodnutí žalovaného o jeho převedení na jiné, méně placené služební místo\", jímž \"zcela evidentně došlo k porušení práva na rovné zacházení\". Smyslem rozhodnutí o postoupení věci řediteli C. ř. v B. je \"náprava stavu, kdy bylo vedeno řízení ve věci služebního poměru bez vydání formálně správného rozhodnutí, proti němuž by bylo možno uplatnit řádný opravný prostředek\", když odvolací soud \"zavázal žalovaného k zahájení nového a bezvadného řízení ve věci služebního poměru podle §§ 169 - 196 služebního zákona, jímž budou odstraněny procesní vady, kterými bylo celé předchozí řízení zahájené dnem 21.11.2006 provázeno\". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné. Podle ustanovení § 7 odst.1