21 Cdo 5600/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5600/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 11. 2017 Spisová značka:21 Cdo 5600/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5600.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5600/2016-72 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. N., zastoupeného Mgr. Michalem Wiedermannem, advokátem se sídlem v Brně, Bauerova č. 491/10, proti žalované Masarykově univerzitě se sídlem v Brně, Žerotínovo náměstí č. 617/9, IČO 00216224, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 137/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. srpna 2016 č. j. 15 Co 112/2016-39, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. února 2016 č. j. 38 C 137/2015-19 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í:Dopisem ze dne 18. 6. 2015 žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Výpověď odůvodnila tím, že rozhodnutím zaměstnavatele č. j. MU-IS/48012/2015/237764/PdF bylo dne 15. 6. 2015 rozhodnuto o zrušení pracovního místa žalobce ke dni 1. 9. 2015, tedy „o snížení stavu zaměstnanců na katedře Občanské výchovy Pedagogické fakulty za účelem zvýšení efektivnosti práce“. Vzhledem k tomuto rozhodnutí se žalobce stal nadbytečným a zaměstnavatel jeho práci nadále nepotřebuje. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 5. 8. 2015 se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 18. 8. 1998 (ve znění pozdějších dohod o změně pracovní smlouvy) pracuje jako akademický pracovník na katedře občanské výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity se zařazením „lektor II. stupně“. S vymezeným výpovědním důvodem nesouhlasí a považuje ho za „zástupný“. Vychází ze skutečnosti, že přes žalovanou prezentované ekonomické důvody snížení stavu zaměstnanců přistoupila žalovaná k ukončení pracovního poměru žalobce, které bylo spojeno s vyplacením odstupného, a naopak prodloužila pracovní poměr Z. H., jemuž končila pracovní smlouva dne 31. 8. 2015, i když při jednání na katedře občanské výchovy konaném dne 18. 6. 2015 bylo jmenovanému sděleno, že jeho pracovní poměr prodlužován nebude. Žalobce proto dovozuje, že skutečným důvodem výpovědi je především věk žalobce, který je nejstarším zaměstnancem katedry, a „osobní důvody ze strany zástupců pedagogické fakulty vzhledem k tomu, že žalobce v minulosti poukazoval na porušování pracovněprávních předpisů ze strany pedagogické fakulty MU, resp. jejích zástupců“; postup žalované tedy porušuje zákaz diskriminace z důvodu věku podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb. Skutečnost, že nadbytečnost žalobce je smyšlená a předstíraná, žalobce dovozuje též z toho, že v nabídce učebního plánu a rozvrhu práce pro I. ročník studijního oboru občanská výchova pro podzimní semestr akademického roku 2015/2016 zůstaly žalobcem vyučované předměty „Základy státovědy“, „Naši prezidenti“ a „Občan a právo“. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 2. 2016 č. j. 38 C 137/2015-19 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že u žalované bylo přijato rozhodnutí o organizační změně, na základě které bylo z ekonomických důvodů (snížení rozpočtu) zrušeno pracovní místo lektora II. stupně na pracovišti žalobce, a že tato organizační změna byla „aplikována a pozice byla zrušena“. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na katedře občanské výchovy byli „v rozhodném období“ zaměstnáni nejméně další tři zaměstnanci, jejichž věk se blížil věku žalobce, a nedošlo k „systematizovanému odstraňování“ těchto osob a jejich nahrazování mladšími (v minulosti docházelo k nahrazování zaměstnanců katedry až na základě odchodů předchozích zaměstnanců do důchodu či jejich úmrtí), učinil soud prvního stupně závěr, že žalovaný se nedopustil „porušení zákazu diskriminace z důvodu věku“. Protože soudu nepřísluší přezkoumávat žalovanou učiněnou volbu nadbytečného zaměstnance, nezabýval se soud prvního stupně tvrzením žalobce, že je „přinejmenším“ stejně kvalifikovaný jako Z. H., ani otevřením předmětů v akademickém roce 2015/2016. Žaloba byla proto soudem prvního stupně shledána nedůvodnou. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 8. 2016 č. j. 15 Co 112/2016-39 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vzal za prokázané přijetí rozhodnutí o organizační změně spočívající ve snížení počtu zaměstnanců v důsledku snížení rozpočtu pedagogické fakulty žalované. Dále vyšel ze zjištění, že na katedře občanské výchovy byla věc projednávána s vedoucím katedry R. R., který s ohledem na navrhované personální změny navrhl rozvázání pracovního poměru s žalobcem a důvody, které ho k tomu vedly, uvedl v přípisech děkanovi ze dne 19. 5. 2015 a 4. 6. 2015, z jejichž obsahu podle odvolacího soudu nelze dovodit, že rozhodnutí o nadbytečnosti žalobce by bylo učiněno z důvodu jeho věku [výhrady k osobě žalobce se netýkaly jeho věku, ale jiných okolností (neoblíbenost u studentů, nízký podíl výukových hodin na stěžejních předmětech akreditovaného programu, neochota se vzdělávat, problematická komunikace se členy katedry), při výběru nadbytečného zaměstnance bylo též přihlédnuto k záměru vytvořit zázemí pro elektronickou formu výuky]. Na závěru o příčinné souvislosti mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností žalobce podle odvolacího soudu nemůže nic změnit skutečnost, že žalovaná prodloužila o jeden rok pracovní poměr Z. H. (rovněž lektora II. stupně), neboť zaměstnavatel byl oprávněn provést výběr zaměstnance, který se stane nadbytečný. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal nesprávnost závěru obou soudů o příčinné souvislosti mezi rozhodnutím o organizační změně (rozhodnutím děkana č. 2/2015, č. j. MU-IS/48012/2015/237764/PdF, o organizační změně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity) a „výpovědí dovolatele“ jako jednoho z předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce (odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4585/2015); oba soudy vyšly jen z listinných důkazů a neprovedly další dovolatelem navrhované důkazy. Uvedl, že jeho pracovní poměr měl na základě výpovědi z pracovního poměru dané mu žalovanou skončit ke dni 31. 8. 2015 a že téhož dne měl uplynutím sjednané doby skončit pracovní poměr Z. H., který pracoval, stejně jako žalobce, na pracovní pozici lektor II. stupně. Přes žalovanou tvrzené ekonomické důvody však došlo k prodloužení pracovního poměru M. H- a k rozvázání pracovního poměru dovolatele, i když „k vyřešení organizačních změn“ mohlo dojít bez rozvázání pracovního poměru dovolatele. Příčinná souvislost mezi „organizační změnou pedagogické fakulty a výpovědí dovolatele“ nebyla proto podle dovolatele prokázána; dovolatel odkázal na závěry soudní praxe, podle kterých nadbytečnost zaměstnance, kterému byla dána výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, není v příčinné souvislosti s rozhodnutím zaměstnavatele o organizačních změnách, jestliže předpokládané (organizační změnou stanovené) snížení stavu zaměstnanců má nastat jinak (bez nutnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí), například v důsledku výpovědi podané jiným zaměstnancem nebo uplynutím sjednané doby pracovního poměru u jiných zaměstnanců (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2006 sp. zn. 21 Cdo 1717/2005). Dovolatel má za to, že postupem žalované došlo k jeho diskriminaci z důvodu věku a osobních antipatií (žalobce byl nejstarším pracovníkem katedry a několikrát žalovanou upozorňoval na pochybení vyplývající z neznalosti právních norem). Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby tento rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl, neboť považuje právní posouzení věci oběma soudy za zcela správné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjiš