21 Cdo 654/2005 — Nejvyšší soud

21 Cdo 654/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 12. 2005 Spisová značka:21 Cdo 654/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.654.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 107 předpisu č. 99/1963Sb. § 107a předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 654/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně MUDr. I. P., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) Městské části P. a 2) P. s. s. z., o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. a 6 C 19/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2005 č.j. 62 Co 494/2004-385, takto: Dovolání žalobkyně se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 21.11.1986 domáhala, aby jí žalovaný 1) (původně „O. ú. n. z.“, poté „S. a. z.“, a nakonec „Městská část P.“) odškodnil nemoc z povolání - virovou hepatitidu typu A, která u ní byla zjištěna dne 7.2.1985. Na základě podání žalobkyně ze dne 1.2.1994 Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 7.2.1994 č.j. 6 C 112/86-149 „přibral do řízení na straně žalovaného“ jako žalovanou 2) „P. s. s. z.“, vůči níž rozsudkem ze dne 4.7.1994 č.j. 6 C 112/86-160 žalobu „v celém rozsahu“ pravomocně zamítl z důvodu nedostatku její pasivní věcné legitimace v daném sporu. Následně v průběhu řízení před soudem prvního stupně, kterému byla věc vrácena po částečném zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4.7.1994 č.j. 6 C 112/86-160 ve znění rozsudku téhož soudu ze dne 4.4.1996 č.j. 6 C 112/96-188 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.12.1996 č.j. 23 Co 323,324/96-200 ve znění usnesení ze dne 17.12.1996 č.j. 23 Co 323,324/96-204 rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11.2.1999 č.j. 21 Cdo 376/98-237, žalobkyně (její zástupce) u jednání dne 14.7.2004 uvedla, že „žádá, aby soud nadále jednal namísto Městské části P. se žalovaným označeným jako Obec hl. m. Praha, zastoupená Magistrátem hl. m. Prahy se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, s odkazem na zákon o hl. m. Praze“. Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 19.7.2004 č.j. 6 C 19/99-362 rozhodl, že „návrhu žalobkyně, aby v řízení bylo dále pokračováno jako s prvým žalovaným se subjektem: Obec hlavního města Prahy, zast. Magistrátem hl. m. Prahy se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, se nevyhovuje“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že poté, co právním nástupcem původního žalovaného 1) O. ú. n. z. se stala samostatná příspěvková organizace S. a. z. a následně po jejím zrušení Městská část P. jako její zřizovatel, „nebylo prokázáno, že by nastala další právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti žalovaného 1), o něž v řízení jde“. Protože žalobkyně „neprokázala své tvrzení o singulární sukcesi“, nelze jejímu návrhu na rozhodnutí podle ustanovení § 107a o.s.ř. vyhovět. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 3.1.2005 č.j. 62 Co 494/2004-385 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť ani podle názoru odvolacího soudu po zahájení řízení nebyla prokázána („ani žalobkyní konkrétně označena“) existence skutečnosti, s níž je právními předpisy spojován přechod či převod práv a povinností ze subjektu, jenž byl dosud označen jako účastník řízení (Městská část P.), na jiný subjekt, tj. subjekt, jehož vstup do řízení je navrhován. Uvedl, že v průběhu řízení „figuroval“ na místě žalovaného 1) Obvodní ústav národního zdraví, poté S. a. z., jež bylo zřízeno jako samostatná příspěvková organizace Městskou částí P., a následně po jeho zrušení Městská část P. jako zřizovatel a právní nástupce tohoto subjektu, na nějž podle ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 576/1990 Sb. přecházela dnem zániku práva a závazky zrušené organizace. Vzhledem k tomu, že „obdobné ustanovení je obsaženo též v § 27 odst. 3 zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, není zřejmé, z čeho žalobkyně dovozovala podmínky pro procesní nástupnictví Obce hl. m. Prahy“. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně shledal její návrh na rozhodnutí podle ustanovení § 107a o.s.ř. o procesním nástupnictví na místě žalovaného 1) neopodstatněným. V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu žalobkyně namítala, že „přechod práv a závazků ze zrušeného subjektu – tedy Městské části v P., přechází na Obec hl. m. Praha ze zákona“. Zdůraznila, že „procesní úprava nového subjektu (v pořadí dvaceti let trvání tohoto sporu) je již šestou změněnou v pořadí“ a že „bránit tomuto logickému postupu při změně subjektu je v podstatě totéž jako nárok zamítnout a pouze hledat důvody na koho svést nedostatek při výrobě právního názoru“, což „odpovídá ne příliš humánnímu postupu, který však český soud má povinnost uzavřít“. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný (§ 90 o.s.ř.). Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně v projednávané věci žalobu o odškodnění pracovního úrazu dne 21.11.1986 podala proti O. ú. n. z. K návrhu žalobkyně Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 14.4.1993 č.j. 6 C 112/86-119 připustil „změnu názvu žalovaného“ [dále označován - s ohledem na přibrání dalšího účastníka řízení na straně žalovaného - jako žalovaný 1)] na S. a. z., s poukazem na „zřizovací listinu“, z níž „se zjišťuje, že podle § 14 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, a v souladu s ust. § 10 zákona č. 418/1990 Sb., o hl. m. Praze, s účinností ke dni 1.1.92 zřídila Městská část P. svým usnesením samostatnou příspěvkovou organizaci S. a. z.“ (která „přebírá veškerá práva a povinnosti z právních úkonů, které učinil O. do 31.12.1991 v rozsahu, který se tohoto sdružení týká a která nepřebírají ostatní nově vzniklé organizace“ - bod 6 zřizovací listiny). Podle usnesení obvodního zastupitelstva Městské části P. č. 314 ze dne 27.10.1998 byla příspěvková organizace S. a. z. ke dni 31.12.1998 zrušena a podle ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), její práva a závazky přešly dnem zániku na zřizovatele, tj. Městskou část P. Obvodní soud pro Prahu 6 proto dále pokračoval v řízení jako s žalovaným 1) s Městskou části P. Žalobkyně v dovolání namítá, že „ze zákona“ nastal „přechod práv a závazků ze zrušeného subjektu – tedy Městské části v P., na Obec hl. m. Praha“ a že tak došlo ke „změně subjektu“ na straně žalovaného 1). Podle ustanovení § 9 zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, který nabyl účinnosti dnem 24. listopadu 1990, městská část (jako část území hlavního města Prahy – srov. § 2 odst. 2 věty první cit. zákona ve znění účinném od 31.12.1992) v rozsahu stanoveném tímto zákonem, dalšími obecně závaznými právními předpisy a Statutem vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů. Ze zmíněných ustanovení vyplývá, že městské části hlavního města Prahy ode dne 24.11.1990, kdy nabyl účinnosti zákon č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, jsou právnickými osobami ve smyslu ustanovení § 18 odst. 2 písm. d) obč. zák., neboť zákon (přestože je za právnické osoby výslovně neoznačuje) jim přiznává vlastnosti, kterými se právnické osoby charakterizují (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.9.1993 sp. zn. 7 Cmo 33/92, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1995, pod č. 52). Vzhledem k tomu, že ani zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, kterým byl zákon č. 418/1990 Sb. ke dni 12.11.2000 zrušen, na tomto stavu nic nezměnil (jeho ustanovení § 3 odst. 1 a 2 upravují existenci a právní postavení městských částí hlavního města Prahy totožně), nelze sdílet úvahu dovolatelky o „zrušeném subjektu – Městské části v P.“. Protože v daném případě – jak se podává z výše uvedeného - nenastala situace, že by účastník řízení [žalovaná 1) Městská část P.] byl v průběhu řízení zrušen (zanikl) a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení, nepřichází v úvahu postup podle ustanovení § 107 o.s.ř., které upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v souvis