§ 41 zákon ČNR o hlavním městě Praze – Na hlavní město Prahu se použije zákon o obcích
Zákon České národní rady o hlavním městě Praze · 418/1990 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 41 zákona č. 418/1990 Sb. stanoví, že na hlavní město Prahu se použije zákon o obcích, pokud tento zákon výslovně nestanoví něco jiného. Hlavní město Praha se řídí obecnými pravidly pro obce, která jsou stanovena v zákoně o obcích. (§ 41 zákona č. 418/1990 Sb., zákon ČNR o hlavním městě Praze, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 41 odkazují 3 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 418/1990 Sb.
Nestanoví-li tento zákon výslovně jinak, vztahuje se na hlavní město Prahu zákon o obcích.15)
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Hlavní město Praha se řídí obecnými pravidly pro obce, která jsou stanovena v zákoně o obcích.
- Zákon o hlavním městě Praze má přednost před zákonem o obcích, pokud obsahuje specifickou úpravu.
- V oblastech, které zákon o hlavním městě Praze neupravuje, se použijí ustanovení zákona o obcích.
Na co si dát pozor
- Je vždy nutné ověřit, zda zákon o hlavním městě Praze neobsahuje zvláštní úpravu pro danou záležitost, než se použije zákon o obcích.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 41
Jak soudy aplikují § 41
VII. odst. 4 Nájemní smlouvy vyplývá, že „úkol“ schvalovat „aktualizované“ seznamy reklamních zařízení uložila Rada – postupem podle tehdy účinného § 41 zákona č. 418/1990 Sb. ve spojení s § 58 odst. 3 písm. a/ zákona č. 367/1990 Sb. (srov. rovněž ustanovení § 81 odst. 2 věty první nynějšího zákona č. 131/2000 Sb.) – zaměstnanci (vedoucímu odboru obchodních aktivit) Magistrátu hlavního města Prahy, který je za žalobce též podepisoval.
… neřešil ani zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), předtím než byl k 12.11.2000 zrušen zákonem č. 128/2000 Sb., který měl ve vztahu k zákonu č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, toliko subsidiární povahu, neboť se na hlavní město Prahu vztahoval pouze tehdy, „nestanovil-li tento zákon jinak“ (srov. § 41 zákona č. 418/1990 Sb.). Odvolací soud proto za tohoto stavu dospěl ke správnému závěru, že podmínky pro žalobkyní navržené procesní nástupnictví na místě žalovaného 1) nebyly splněny.
Předchozí právní úprava, podle které odpůrce postupoval v daném případě (srov. zákon č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 41 zákona č.418/1990 Sb., o hlavním městě Praze), však souhrnně označovala všechny právní předpisy obcí jako obecně závazné vyhlášky a co do označení nerozlišovala, jak to činí stávající právní úprava, předpisy vydané v samostatné působnosti a přenesené působnosti.