21 Cdo 680/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 680/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 4. 2015 Spisová značka:21 Cdo 680/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.680.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Žaloba pro zmatečnost Dotčené předpisy:§ 229 odst. 4 obch. zák. ve znění do 31.12.2012 § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 6. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 680/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lidická č. 405/3, proti žalované A. K., zastoupené JUDr. Jaroslavem Beldou, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lípová č. 1581/7, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 5.10.2012 č.j. 35 Co 377/2012-120, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 35 Co 377/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2013 č.j. 4 Co 125/2013-47, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.12.2013 č.j. 4 Co 125/2013-47 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [v otázce nepřípustnosti žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 6. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2006 sp. zn. 21 Cdo 972/2005, uveřejněné pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.11.2008 sp. zn. 21 Cdo 4706/2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2014 sp. zn. 21 Cdo 2793/2014) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. dubna 2015 JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu