21 Cdo 783/2022 – Nejvyšší soud

21 Cdo 783/2022-199 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci zástavní věřitelky A. K., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Fritzem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční č. 724/7, proti zástavnímu dlužníkovi M. K. M., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 17 C 138/2019, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. října 2020, č. j. 20 Co 191/2020-136, takto: Dovolání zástavního dlužníka se zamítá. Odůvodnění: 1. Zástavní věřitelka se návrhem podaným dne 25. 9. 2019 u Okresního soudu v Mělníku domáhala, aby soud rozhodl, že se nařizuje prodej zástavy, a to k uspokojení pohledávky ve výši 1 846 814 Kč spolu s úrokem ve výši 2 % ročně od 5. 9. 2018 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 4. 2019 do zaplacení, a aby bylo zástavnímu dlužníkovi zakázáno zástavu ode dne doručení usnesení o povolení soudního prodeje zástavy až do realizace prodeje a uspokojení pohledávky zástavní věřitelky převést na někoho jiného a jakkoli ji zatížit. Uvedla, že účastníci uzavřeli dne 23. 3. 2016 smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů po rozvodu manželství, že zástavní dlužník se ve smlouvě o vypořádání mimo jiné zavázal uhradit zástavní věřitelce vypořádací podíl ve výši 2 846 814 Kč s úrokem ve výši 2 % ročně běžícím ode dne právní moci rozsudku, kterým bude jejich manželství rozvedeno, přičemž splatnost závazku byla sjednána do 31. 3. 2019, že dne 1. 9. 2018 uzavřeli účastníci dodatek č. 1 ke smlouvě o vypořádání, v němž se zástavní dlužník zavázal uhradit zástavní věřitelce část vypořádacího podílu ve výši 1 000 000 Kč společně se sjednaným úrokem ve výši 2 % ročně do dne 5. 9. 2018, a to již ke dni 5. 9. 2018, a že částku 1 000 000 Kč zástavní dlužník v uvedeném termínu zaplatil. Závazek zástavního dlužníka z titulu smlouvy o vypořádání byl zajištěn zástavním právem na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 23. 3. 2016, podle níž předmětem zástavy byl pozemek parc. č. st. XY, o výměře 112 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. XY, pozemek parc. č. st. XY, o výměře 35 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p., a pozemek parc. č. XY, o výměře 959 m2, zahrada, to vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec a katastrální území XY. 2. Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 28. 2. 2020, č. j. 17 C 138/2019-97, řízení o návrhu, aby bylo zástavnímu dlužníkovi zakázáno zástavu ode dne doručení usnesení o povolení soudního prodeje zástavy až do realizace prodeje a uspokojení pohledávky zástavní věřitelky převést na někoho jiného a jakkoli ji zatížit, zastavil (výrok I) z důvodu zpětvzetí tohoto návrhu, podle návrhu zástavní věřitelky nařídil prodej zastavených nemovitých věcí ve vlastnictví zástavního dlužníka, a to jednotky vymezené podle občanského zákoníku č. 771/2 (byt), nacházející se v budově č. p. XY postavené na pozemcích parc. č. st. XY a st. XY, včetně k této jednotce náležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech budovy č. p. XY, postavené na pozemcích parc. č. st. XY a st. XY o velikosti 1022/1819, a spoluvlastnického podílu o velikosti 1022/1819 na pozemcích parc. č. st. XY, st. XY a XY, jednotky vymezené podle občanského zákoníku č. 771/2 (byt), nacházející se v budově č. p. XY postavené na pozemcích parc. č. st. XY a st. XY, včetně k této jednotce náležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech budovy č.p. XY, postavené na pozemcích parc. č. st. XY a st. XY, o velikosti 1022/1819 a spoluvlastnického podílu o velikosti 482/1819 na pozemcích parc. č. st. XY, st. XY a XY, jednotky vymezené podle občanského zákoníku č. 771/3 (garáž), nacházející se v budově č.p. XY postavené na pozemcích parc. č. st. XY a st. XY, včetně k této jednotce náležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech budovy č.p. XY, postavené na pozemcích parc. č. st. XY a st. XY o velikosti 1022/1819, a spoluvlastnického podílu o velikosti 187/1819 na pozemcích parc. č. st. XY, st. XY a XY, a jednotky vymezené podle občanského zákoníku č. 771/4 (dílna nebo provozovna), nacházející se v budově č.p. XY postavené na pozemcích parc. č. st. XY a st. XY, včetně k této jednotce náležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech budovy č.p. XY, postavené na pozemcích parc. č. st. XY a st. XY, o velikosti 1022/1819 a spoluvlastnického podílu o velikosti 128/1819 na pozemcích parc. č. st. XY, st. XY a XY, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, pro obec a katastrální území XY na LV č. XY, k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky z titulu zástavní smlouvy ze dne 23. 3. 2016 ve výši 1 846 814 Kč spolu s úrokem ve výši 2 % ročně od 5. 9. 2018 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 4. 2019 do zaplacení (výrok II). Současně rozhodl, že se návrh v části nařízení prodeje zastavených nemovitostí také pro uspokojení náhrady nákladů řízení zamítá (výrok III). 3. K odvolání zástavního dlužníka Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. 20 Co 191/2020-136, změnil usnesení soudu prvního stupně jen ve výroku III tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a jinak je ve výroku II potvrdil v tom správném znění, že spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č. p. XY postavené na pozemcích parc. č. st. XY a XY, náležející k jednotce č. 771/2 (byt) činí 482/1819, náležející k jednotce č. 771/3 (garáž) činí 187/1819 a náležející k jednotce č. 771/4 (dílna nebo provozovna) činí 128/1819 (výrok I usnesení odvolacího soudu). Současně rozhodl o tom, že zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavní věřitelce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč k rukám jejího zástupce s tím, že tyto náklady lze uspokojit jen z prodeje zástavy (výrok II usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud uzavřel, že zastavené nemovité věci podle zástavní smlouvy se neodlišují od nemovitých věci označených v návrhu, a připomněl, že přemění-li se zástava v novou věc, zatíží zástavní právo i věc novou, že při rozdělení zastavené věci zatíží zástavní právo všechny věci vzniklé rozdělením a že budova je součástí pozemku. Nesouhlasil dále s obranou zástavního dlužníka, jenž namítal, že smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů je součástí komplexu rozvodových dohod, jejichž uzavření je podmínkou tzv. nesporného rozvodu, a že zástavní věřitelka dohodu týkající se péče o nezletilé dcery následně porušila tím, že dne 18. 10. 2016 podala soudu návrh na svěření dcer do své výlučné péče. Podle odvolacího soudu upravuje ustanovení § 757 občanského zákoníku pouze formální podmínky, při jejichž splnění soud manželství rozvede, aniž by zjišťoval příčiny rozvratu manželství, a mezi něž patří též dohoda manželů o úpravě poměrů dítěte a úprava majetkových poměrů pro dobu po rozvodu, ovšem tyto dohody jsou jinak zcela samostatné, na sobě nezávislé a ustanovení zákona nezakazuje do budoucna jakékoliv změny jednotlivých dohod (bez návaznosti na ostatní dohody), ať už v dohodě bývalých manželů, či na návrh jednoho z nich rozhodnutím soudu. Z obsahu dohody o vypořádání nadto nevyplývá, že by byl její obsah nějak podmíněn tím, že zástavnímu dlužníku zůstane „střídavá“ péče o obě nezletilé dcery. Vzhledem k tomu se nemůže na straně zástavní věřitelky jednat o porušení povinnosti jednat v právním styku poctivě ani o zjevné zneužití práva. Odvolací soud rovněž uzavřel, že se nemůže jednat o jednání v tísni. Potvrdil tak usnesení soudu prvního stupně (ve správné výši spoluvlastnických podílů odpovídajících katastru nemovitostí), neboť shledal správným závěr, že byla osvědčena pohledávka zástavní věřitelky, jakož i to, že k jejímu zajištění bylo zřízeno zástavní právo na uvedených nemovitých věcech, jejichž vlastníkem je zástavní dlužník. 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v otázce, v rozhodovací praxi dovolacího soudu dříve neřešené, zda jednotlivé dohody podle § 757 odst. 1 písm. b) a c) občanského zákoníku (v daném případě zejména dohodu o společné péči o děti a smlouvu o vypořádání) lze posuzovat samostatně a nezávisle, nebo zda tvoří ze zákona komplex provázaných smluv, u nichž lze dojít k závěru o důsledku podstatného porušení závazku z jedné z nich pro vymahatelnost závazků z ostatních dohod, a zda je v případě takového porušení na místě aplikovat ustanovení § 6 nebo § 8 občanského zákoníku. Odvolací soud měl dále podle dovolatele „náležitě posoudit i zástavním dlužníkem namítanou extrémní nevyváženost práv a povinností obou smluvních stran smlouvy o vypořádání“. Ro