21 Cdo 796/2014 — Nejvyšší soud

21 Cdo 796/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 1. 2016 Spisová značka:21 Cdo 796/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.796.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Pracovní úraz Náhrada za ztrátu na výdělku Náhrada škody zaměstnavatelem Promlčení Zpětná účinnost právních předpisů Mzda (a jiné obdobné příjmy) Dotčené předpisy:§ 187 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. § 190 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. § 364 odst. 1, 4 a 5 předpisu č. 262/2006Sb. § 371 odst. 1 a 3 předpisu č. 262/2006Sb. § 331 předpisu č. 262/2006Sb. § 386 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. čl. 40 odst. 6 předpisu č. 2/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 3. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 796/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce R. D., zastoupeného JUDr. Radko Polednou, advokátem se sídlem v Sokolově, Karla Havlíčka Borovského č. 63, proti žalované HART-PIPE, s. r. o. se sídlem v Praze 7, U Studánky č. 250/3, IČO 648 35 286, zastoupené JUDr. Danou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany č. 129/1, o odškodnění pracovního úrazu, za účasti Kooperativy pojišťovny a. s., Vienna Insurance Group, IČO 471 16 617 se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 15 C 173/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. května 2012 č.j. 12 Co 160/2012-150, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 13.12.2011 č.j. 15 C 173/2010-106 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Sokolově k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaná zaplatila 2.164.900 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu 1.1.2007 - 30.11.2011 a aby mu od 1. 12. 2011 platila pravidelný měsíční peněžitý důchod ve výši 37.457 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 9.2.2006 okolo 14.00 hod. mu byl způsoben pracovní úraz při výrobě a montáži předizolovaného potrubního systému ve výrobní hale žalované v Královském Poříčí zaměstnancem žalované P. Ž., který z nemístného žertu v době, kdy žalobce byl při výkonu práce ohnut a otočen k němu zády, přiložil mu ústí hadice vzduchového kompresoru, který byl v provozu, k análnímu otvoru, čímž došlo ke vniknutí stlačeného vzduchu přes konečník do střevních kliček a proděravění střevní stěny tlustého střeva o průměru 2 cm a k několika menším proděravěním střeva v důsledku působení stlačeného vzduchu. Při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku vycházel z toho, že nebýt předmětného pracovního úrazu, byl by přijat od 31.3.2007 do pracovního poměru na dobu neurčitou s hrubým měsíčním výdělkem 1.700 Eur u firmy E. M., Greifvogelpark Katharinenberg, W., 956 32 SRN, a dále přihlížel k tomu, že žalobci byl přiznán od 24.7.2008 invalidní důchod (který byl postupně zvyšován, až na částku 5.519 Kč), takže jeho měsíční ztráta na výdělku činí od 1.12.2011 37.457 Kč. Okresní soud v Sokolově (v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Šturmy a přísedících I. K. a J. H.) rozsudkem ze dne 13.12.2011 č.j. 15 C 173/2010 - 106 žalované uložil, aby zaplatila žalobci 2.164.900 Kč a aby mu počínaje 1.12.2011 platila „měsíční rentu ve výši 37.457 Kč, vždy do každého posledního dne toho kterého měsíce“, žalované a vedlejšímu účastníku uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně do pokladny Okresního soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 111.300 Kč a „na nákladech zálohovaných státem“ částku 13.980 Kč, jakož i povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 163.380 Kč na náhradě nákladů řízení na účet advokáta JUDr. Radko Poledny. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá žalobci za škodu vzniklou úrazem podle ustanovení § 187 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., neboť k úrazu došlo dne 9.2.2006. Proto také nemohl vycházet z ustanovení § 371 odst. 3 zák. práce a při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku přihlédnout k výdělku ve výši minimální mzdy. I pro případ, že by bylo možné z nové právní úpravy vycházet, je třeba podle názoru soudu prvního stupně přihlížet k tomu, že, „je-li zaměstnanec uchazečem o zaměstnání a nemá žádný současný výdělek, pak se mu jeho ztráta na výdělku počítá jako rozdíl mezi průměrným výdělkem, kterého dosahoval před úrazem a minimální mzdou“. „Žalobce je však v jiné situaci, neboť u něho pracovní poměr skončil, a škodou je u něho výdělek, kterého by dosahoval, kdyby nedošlo k úrazu a k jeho následkům, pro které jej nový zaměstnavatel nehodlá přijmout“. Za těchto okolností by žalobce vydělával 1.700 Eur měsíčně, a toto je jeho škoda. Nebylo možné rovněž přihlédnout ke vznesené námitce promlčení ve výši rozdílu mezi původně uplatněnou výší náhrady škody a postupně navýšenými částkami, neboť žalobce po celou dobu řízení uplatňuje stále stejný nárok, a to nárok na náhradu škody v podobě mzdy, které by dosahoval nebýt pracovního úrazu. K odvolání žalované a vedlejšího účastníka Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2.5.2012 č.j. 12 Co 160/2012-150 změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalované uložil, aby zaplatila žalobci 2.351.810 Kč a aby mu od 1.5.2012 platila „měsíční rentu ve výši 37.364 Kč vždy do 20. dne v měsíci“, aby zaplatila České republice na účet Okresního soudu v Sokolově soudní poplatek 89.673 Kč a 13.980 Kč na nákladech zálohovaných státem, a aby žalobci zaplatila na nákladech řízení před soudem prvního stupně 163.380 Kč k rukám advokáta JUDr. Radko Poledny, vyslovil, že ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 153.842 Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám JUDr. Radko Poledny, advokáta se sídlem v Sokolově. Ve věci samé vyslovil souhlas se závěrem soudu prvního stupně, který posoudil uplatněný nárok podle zákoníku práce účinného do 31.12.2006, „neboť k pracovnímu úrazu došlo dne 9.2.2006 a ustanovení § 364 odst. 4 a 5 zákona č. 262/2006 Sb. výslovně uvádí, že nároky z pracovního úrazu, k němuž došlo před účinností novely, se posuzují podle dosavadních předpisů“. Odvolací soud také přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobce má právo na náhradu za ztrátu na výdělku spočívající v rozdílu mezi předpokládaným příjmem v SRN a invalidním důchodem, který mu byl přiznán v průběhu sporu. Správně také podle názoru odvolacího soudu naložil též s námitkou promlčení, neboť žalobce uplatnil nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 1.4.2007 do budoucna již dne 8.2.2008, tedy ve dvouleté promlčecí lhůtě vyplývající ze zákoníku práce účinného do 31.12.2006. „Právem proto neshledal námitku promlčení části nároku za dobu od 1.4.2007 do rozšíření žaloby jako důvodnou“. Srovnatelným výdělkem tedy mohl být pouze příjem žalobce na dohodnuté práci v SRN, která byla vzdálena od bydliště žalobce pouze 56 km, a „žalobce při odvolacím jednání osvědčil, že již před nástupem k žalované společnosti v SRN v minulosti pracoval v oboru, v němž je vyučen“. Za těchto okolností soud prvního stupně postupoval v souladu se zákoníkem práce účinným do 31.12.2006, když odečetl od předpokládaného příjmu žalobce pouze přiznaný invalidní důchod, a právem žalobě v celém vyhověl. Jen s ohledem na to, že ke splatné náhradě za ztrátu na výdělku přičetl odvolací soud též náhradu za ztrátu na výdělku až do 30.4.2012 s ohledem na změnu žaloby připuštěnou při odvolacím jednání, odvolací soud jinak věcně správné rozhodnutí změnil podle § 220 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž nastolila právní otázku, „podle jakého zákoníku práce posuzovat nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, na kterou vznikl nárok až v roce 2007, když k pracovnímu úrazu došlo před 1.1.2007“, a „zda zaměstnavatel může být zavázán platit náhradu za ztrátu na výdělku vždy do 20. dne v měsíci, tedy hradit rentu dopředu a nikoliv až zpětně po uplynutí měsíce“. Podle názoru žalované se přechodná ustanovení uvedená v § 364 odst. 4 až 9 zák. práce vztahují k přechodu systému odškodňování pracovního úrazu a nemoci z povolání na systém úrazového pojištění zaměstnanců. Tato přechodná ustanovení se tedy nedají přímo použít pro řešení otázky, kdy je třeba pro odškodnění pracovního úrazu či nemoci z povolání použít starý a kdy nový zákoník práce. Při absenci výslovného přechodného ustanovení je nutné aplikovat