21 Cdo 855/2000 — Nejvyšší soud

21 Cdo 855/2000 citace  Název judikátu:Hmotné zabezpečení pracovníků v hornictví Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 2. 2001 Spisová značka:21 Cdo 855/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.855.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 855/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V., proti žalovanému L. P. zastoupeného advokátem, o 37.524,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 11 C 61/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. srpna 1999 č.j. 11 Co 336/99-60, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 37.524,- Kč s 19% úrokem od 15. 6. 1996 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 29.5.1996 zaplatil tuto částku jako úhradu za mzdové vyrovnání podle vyhlášky č. 19/1991 Sb., které žalovaný poskytl svému zaměstnanci J. Š. za měsíce říjen, listopad a prosinec 1995. "Po hlubším prověření věci" však bylo zjištěno, že J. Š. nevznikl na mzdové vyrovnání nárok, neboť pracovní poměr u žalobce ukončil ke dni 31. 7. 1993 a do evidence uchazečů o zaměstnání u úřadu práce se přihlásil až 20. 9. 1993, tedy nikoliv do jednoho měsíce od ukončení předchozího zaměstnání, jak to ukládá ustanovení § 7 odst. 5 vyhlášky č. 19/1991 Sb. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 11. 1. 1999 č.j. 11 C 61/97-36 žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1.504,- Kč. Dospěl k závěru, že na základě ustanovení § 7 odst. 5 vyhlášky č. 19/1991 Sb. náleží mzdové vyrovnání pouze zaměstnanci, který nastoupí do nového zaměstnání nebo se zaeviduje na úřadu práce nejpozději do jednoho měsíce od ukončení přecházejícího zaměstnání. Nárok na mzdové vyrovnání je koncipován jako nárok na plnění, které má zmírnit negativní důsledky nucené změny zaměstnání, a proto je účelné, aby kompenzace byla okamžitá. Podle názoru soudu prvního stupně je stanoven limit jednoho měsíce z toho důvodu, že po několika letech by tato kompenzace postrádala smysl a neplnila by svůj zamýšlený účel. Protože J. Š. ukončil pracovní poměr u žalobce 31. 7. 1993, ale do evidence úřadu práce se zapsal až 20. 9. 1993, tedy dvacet dnů po vypršení stanovené lhůty jednoho měsíce, mzdové vyrovnání mu nenáleželo a částka 37.524,- Kč, kterou žalobce proplatil žalovanému, představuje bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 451 obč. zák. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 8. 1999 č.j. 11 Co 336/99-60 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci 19% úrok z prodlení od 15. 6. 1996 do 28. 11. 1997 z částky 37.524,- Kč, jinak jej potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že proti jeho rozsudku je přípustné dovolání. Dospěl k závěru, že lhůta jednoho měsíce od skončení předchozího pracovního poměru podle ustanovení § 7 odst. 5 vyhlášky č. 19/1991 Sb. se týká pouze povinnosti nástupu do nového pracovního poměru, že však ani výkladem tohoto ustanovení nelze dovodit, že je pro zachování nároku zapotřebí, aby se zaměstnanec, jestliže nenastoupí do nového pracovního poměru, evidoval ve lhůtě jednoho měsíce od skončení předchozího pracovního poměru u úřadu práce. Podle názoru odvolacího soudu je podstatné, zda zaměstnanec nastoupil do pracovního poměru nejpozději do jednoho měsíce od skočení nároku na hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání. Odvolací soud dovodil, že za situace, kdy pracovní poměr J. Š. skončil k 31. 7. 1993, nárok na hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb. mu vznikl po uplynutí šesti měsíců pobírání odstupného dne 1. 2. 1994 a zanikl po uplynutí šesti měsíců dnem 31. 7. 1994. Přestože byl J. Š. poté účasten rekvalifikace, hmotné zabezpečení podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb. mu již vzhledem k vyčerpání podpůrčí doby nenáleželo. "Není pochyb o tom", že byl hmotně zabezpečen i po 1.8.1994, avšak hmotné zabezpečení podle ustanovení § 16 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb. "již nemůže být hmotným zabezpečením, na které odkazuje ustanovení § 7 odst. 5 vyhlášky č. 19/1991 Sb. právě proto, že je poskytováno podle jiných předpisů než podle zákona č. 1/1991 Sb.". Výklad zastávaný žalovaným by vedl podle názoru odvolacího soudu k tomu, že mzdové vyrovnání by náleželo i těm zaměstnancům, kteří by podmínky pro hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb. vůbec nesplnili. Rozhodnutí o připuštění dovolání odůvodnil odvolací soud tím, že považuje "výklad vyhl. č. 19/1991 Sb. po právní stránce za věc zásadního významu". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že nárok na hmotné zabezpečení, který je součástí práva na zaměstnání ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 písm. c) zákona č. 1/1991 Sb. (jeho "třetí složkou"), "nastupuje a trvá po celou dobu zprostředkování zaměstnání, tj. činnosti úřadu práce k vyhledání vhodného zaměstnání pro uchazeče o zaměstnání, trvá i po dobu rekvalifikace a neskončí před nástupem do zaměstnání". Nárok na hmotné zabezpečení je i po uplynutí podpůrčí doby "jediným a neděleným" nárokem upraveným v Čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a zákonem o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb. a náleží uchazeči o zaměstnání po celou dobu v evidenci úřadu práce. Ustanovení § 16 odst. 6 části věty za středníkem zákona č. 1/1991 Sb., podle něhož je uchazeč zabezpečen podle předpisů o sociálním zabezpečení i tehdy, jestliže mu nárok na hmotné zabezpečení nevznikne, na daný případ ani na okruh vztahů upravených vyhláškou č. 19/1991 Sb. podle názoru dovolatele nedopadá, neboť představuje výjimku z pravidla, že uchazeči o zaměstnání vzniká a poskytuje se hmotné zabezpečení podle zákona o zaměstnanosti. Dovolatel proto dovozuje, že nárokem na hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání rozumí ustanovení § 7 odst. 5 vyhlášky č. 19/1991 Sb. nárok na hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání podle ustanovení § 1 odst. 1 písm. c) zákona č. 1/1991 Sb. Lhůta jednoho měsíce podle ustanovení § 7 odst. 5 vyhlášky č. 19/1991 Sb. plyne od ukončení původního hornického zaměstnání v případě, že zaměstnanec je na trhu práce "zaměstnatelný". Jestliže však ukončení původního pracovního poměru vedlo ke ztrátě "zaměstnatelnosti" zaměstnance, počíná tato lhůta běžet podle názoru žalovaného "obnovením zaměstnatelnosti", tedy nástupem do nového zaměstnání zprostředkovaného uchazeči úřadem práce, eventuelně tehdy, jestliže uchazeč nárok na hmotné zabezpečení zaviněně ztratí. J. Š., jemuž byla v období od 10. 10. 1994 do 21. 6. 1995 poskytnuta rekvalifikace v oboru truhlář, a který byl od 31.7.1994 do 15.10. 1995 hmotně zabezpečen podle předpisů o sociálním zabezpečení, náleželo i po skončení podpůrčí doby právo na zprostředkování zaměstnání, právo na rekvalifikaci a právo na hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání, jako složky jednoho nedílného práva na zaměstnání podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb. Žalovaný navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod č. 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek proti kterému je dovolání přípustné i podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Hmotné zabezpečení pracovníků v hornictví stanovené vyhláškou č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znění změn a doplňků provedených zákonem č.