21 Cdo 968/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 968/2015 citace  Právní věta:Návrhem na ústavní ošetřování ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce je třeba rozumět doporučení ošetřujícího lékaře k přijetí do ústavní péče není zapotřebí, aby doporučení konkretizovalo zařízení, v němž má ústavní ošetřování probíhat. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 7. 2016 Spisová značka:21 Cdo 968/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.968.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Neplatnost právního úkonu Výpověď z pracovního poměru Dobré mravy Zdravotnictví Pracovněprávní vztahy Dotčené předpisy:§ 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. § 53 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb. § 9 odst. 1 předpisu č. 20/1966Sb. § 23 předpisu č. 48/1997Sb. § 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:27. 9. 2016 Publikováno ve sbírce pod číslem:120 / 2017 Anotace:Nejvyšší soud se v tomto rozsudku zabýval platností výpovědi z pracovního poměru podané na základě ustanovení § 52 písm. c) zák. práce. Posuzoval, zda v okamžiku doručení výpovědi zaměstnanci plynula ochranná doba ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce, přičemž pro řešení této otázky bylo nutné vymezit zákonem blíže nedefinovaný pojem „návrh na ústavní ošetřování“, který se váže k počátku běhu ochranné doby a jeho náležitosti. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 968/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České Republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. R. T. B., zastoupeného Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova č. 614, proti žalovanému Bombardier Transportation Czech Republic a.s. se sídlem v České Lípě, Svatopluka Čecha č. 1205, IČO 499 02 083, zastoupeného Mgr. Davidem Rolným, advokátem se sídlem v Liberci V - Kristiánově, 8. března č. 21/13, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 48 C 15/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. září 2014 č.j. 83 Co 10/2014-177, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Petra Siegmunda, advokáta se sídlem v České Lípě, Jiráskova č. 614. Odůvodnění: Dopisem ze dne 26.10.2011 žalovaný sdělil žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, neboť podle rozhodnutí vedení společnosti ze dne 20.9.2011 „dochází k nadbytečnosti pracovního místa z důvodu organizační změny platné k 31.12.2011“. Žalobce se domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v České Lípě dne 18.6.2012, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že již dne 28.4.2011 předložil žalovanému listinu z Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie z Vysokého nad Jizerou, že od 2.11.2011 bude v tomto ústavu přijat za účelem operace ruky. Uvedeného dne byl také přijat, z ústavního léčení byl propuštěn dne 5.11.2011 a jeho pracovní neschopnost trvala do 19.2.2012. Protože byl podle ustanovení § 53 písm. a) zák. práce od podání návrhu na ústavní ošetření v ochranné době, je výpověď absolutně neplatná. Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 9.4.2013 č.j. 48 C 15/2012-107 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 24.259,- Kč k rukám advokátky JUDr. Kláry Hulswitové. Ve věci samé vycházel ze zjištění, že na základě rozhodnutí prokuristy žalovaného ze dne 20.9.2011 došlo ke snížení počtu plánovačů zakázky střediska 9405 ze šesti na pět. K námitce, že výpověď byla dána v ochranné době, soud prvního stupně zdůraznil, že žalobci nebyl dán žádný návrh na ústavní ošetřování ve smyslu § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce, neboť žalobce se sám objednal na operaci na jím vybrané pracoviště. „Ačkoli v současné době žádný právní předpis neřeší definici pojmu ústavního ošetřování a podávání návrhu na ně, soud, s ohledem na to, že ustanovení o zákazu výpovědi v době od podání návrhu na ústavní ošetřování se vyskytuje v nezměněné formě v zákoníku práce č. 65/1965 Sb., dále v § 114 zákona 99/1948 Sb. o národním pojištění, vycházel z definice ústavního ošetřování v době, kdy se toto ustanovení v zákoně objevilo, tedy z definice v léčebném řádu č. 255/1950, z něhož je zřejmé, že k ústavnímu ošetřování vysílá pacienta lékař, nebo zdravotní pojišťovna v situaci, kdy mu ambulantně nelze poskytnout účelné ošetřování“. „Je zřejmé, že ustanovení § 53 zák. práce má řešit situaci výjimečnou, kdy dopad výpovědi na zaměstnance by byl zvlášť tíživý vhledem k situaci, v níž se zaměstnanec nachází“. Takovou situací však podle názoru soudu prvního stupně není čtyřdenní hospitalizace, kdy první den v poledne pacient na lékařské pracoviště nastupuje a čtvrtý den dopoledně je propuštěn do domácího ošetřování. Nejednalo se tedy o žádnou mimořádnou situaci, která by pacienta vyřadila z běžného života, ale o běžný lékařský zákrok. Mělo-li by se jednat o překážku výpovědi, musel by být dán stejný postup i v případě, jestliže by se jednalo například o estetické operace, „u kterých již rozhodně nelze hovořit o akutnosti či potřebnosti ústavního ošetřování“. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 12.9.2014 č.j. 83 Cd 10/2014 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že výpověď ze dne 26.10.2011 je neplatná a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 23.492,- Kč k rukám advokáta JUDr. Josefa Klofáče. Vycházeje ze zjištění, že dne 14.2.2011 vydal ošetřující lékař „doporučení“, podle kterého by měl žalobce podstoupit operativní zákrok spojený s ústavním ošetřením, že žalobce podal žádost o operativní zákrok dne 15.4.2011 a že ústav rozhodl, že zákrok a hospitalizace proběhne od 2.11.2011, dovodil, že byla naplněna hypotéza ustanovení § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce a že ode dne 14.2.2011 počala u žalobce tzv. ochranná lhůta, která uplynula až dne 19.2.2012 po ukončení pracovní neschopnosti. Jestliže v této době byla dne 31.10.2011 žalobci dána výpověď z pracovního poměru, je tato výpověď neplatná. Úvaha soudu prvního stupně o tom, že za ústavní ošetřování lze považovat pouze to ošetřování, ke kterému byly státními léčebnými a ošetřovacími ústavy přijímány osoby na „písemný poukaz pojišťovny nebo jejího lékaře“ ve smyslu § 198 odst. 1 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, a čl. 29 odst. 1 vyhlášky Ústřední národní pojišťovny č. 255/1950 Ú.l.l., kterou se vydává léčebný řád, není správná, neboť při tomto svém výkladu soud prvního stupně zcela přehlédl legislativní vývoj a aktuální stav předpisů upravující postup při přijímání pacienta do ústavního ošetřování. Za těchto okolností „může mít tedy aktuálně návrh na ústavní ošetřování ve smyslu § 53 odst. 1 písm. a) zák. práce buď formu doporučení, nebo návrhu ošetřujícího lékaře, nebo poukazu na ošetření podle čl. 3 odst. 2 písm. o) přílohy č. 1 k vyhlášce č. 618/2006 Sb. Ošetřující lékař přitom v rámci doporučení (návrhu) nestanoví pacientovi povinnost hospitalizace v konkrétním ústavním zařízení. Zákon tedy umožňuje pacientovi, aby si sám zvolil, jaké ústavní zařízení lékařem doporučený zákrok provede (§ 9 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění účinném do 31.3.2012). Podle názoru odvolacího soudu lze připustit, že za určitých okolností by ustanovení o ochranné lhůtě mohlo představovat natolik nepřiměřenou ochranu zaměstnance na úkor zaměstnavatele, že by se tato dostávala do kolize s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy by bylo možné dovodit například v situaci, kdy mezi návrhem lékaře na ústavní ošetření a výpovědí z pracovního poměru uplynula delší doba, zaměstnavateli by nebylo známo, že ochranná doba běží, přičemž zaměstnanec by běh ochranné doby prodlužoval záměrně, nebo svou liknavostí, avšak o takovýto případ se v posuzované věci nejedná. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že doporučení ošetřujícího lékaře není návrhem na ústavní ošetřování, neboť žalobce se sám objednal na operaci na jím vybrané pracoviště, kdy dal přednost renomovanému pracovišti s dlouhou čekací lhůtou. Žádný právní předpis v žádné době neřeší definici ústavního ošetřování a podávání návrhu na ústavní ošetřování. Ačkoliv odvolací soud upozorňuje na ustanovení § 24 zákona č. 48/1997 Sb., zde se jedná o zcela jiné pojmy, a to pojem „ústavní péče“ a „doporučení