22 Cdo 1231/2024 – Nejvyšší soud

22 Cdo 1231/2024-465 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně H. G., zastoupené Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, proti žalovanému V. G., zastoupenému JUDr. Martinem Rimkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 2165/48, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 21 C 51/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 10. 2023, č. j. 35 Co 13/2023-413, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 000 Kč k rukám zástupce žalovaného JUDr. Martina Rimka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 7. 2022, č. j. 21 C 51/2017-326, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů ze zaniklého společného jmění manželů 244 268 Kč (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům (výrok II) a státu (výrok III). 2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 4. 10. 2023, č. j. 35 Co 13/2023-413, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. S ohledem na obsah a rozsah dovolání jsou pro rozhodnutí dovolacího soudu v této věci významná níže uvedená skutková zjištění a právní závěry odvolacího soudu. 4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli manželství dne 4. 7. 1996. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 2. 2014, č. j. 14 C 111/2012-49, který nabyl právní moci 26. 2. 2014. 5. Za nedůvodný považoval požadavek žalobkyně na vypořádání 330 000 Kč, které podle žalobkyně tvořily součást společného jmění účastníků a které měl žalovaný použít k nabytí akcií společnosti S., a.s. Odvolací soud uvedl, že pokud žalovaný k nabytí akcií použil finanční prostředky tvořící společné jmění, staly se akcie součástí společného jmění manželů na základě § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obč. zák.“). V takovém případě lze vypořádat pouze nabyté majetkové hodnoty, nikoliv finanční prostředky na ně vynaložené. V této souvislosti také zohlednil, že účastníci řízení uzavřeli 7. 6. 2000 smlouvu o zúžení společného jmění manželů, ze které se mimo jiné podává, že shora uvedené akcie se staly výlučným vlastnictvím žalovaného, a proto nemohly být předmětem vypořádání společného jmění manželů. 6. Dovodil také, že nelze vypořádat ani hodnotu „podniku“ společnosti S., a.s., a to za období od jejího vzniku do zániku společného jmění manželů. Podnik totiž náležel společnosti S., a.s., a nikoliv žalovanému (podnikající fyzické osobě). II. Dovolání žalobkyně a vyjádření žalovaného 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právní otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně příslušné právní otázky nebyly doposud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. 8. Předně namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje výroky v souvislosti s požadavkem žalobkyně na „vypořádání nároku plynoucího z nabytého vlastnictví závodu S., a. s.“ a s požadavkem žalobkyně „ve věci vypořádání nároku z vnosu ve výši 330 000 Kč ze SJM k úhradě základního jmění (kapitálu) společnosti S., a.s.“. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. „ÚS 2L 46/19“. Má také za to, že rozhodnutí soudů nižších stupňů nevyhovují požadavkům na přesvědčivost odůvodnění a náležitostem stanoveným v § 157 odst. 2 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud rovněž porušil právo žalobkyně na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 314/2019). 9. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že není opodstatněný její požadavek na zohlednění „vlastnictví závodu jednoho z manželů ve formě náhrady, kterou je povinen podnikající manžel nahradit do společného jmění manželů.“ Má za to, že v souvislosti s účastí žalovaného na činnosti společnosti S., a.s., má právo na zohlednění ceny podniku žalovaného. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 6038/2017, sp. zn. 22 Cdo 2296/2004 nebo sp. zn. 22 Cdo 3371/2015. Toto její právo nevylučuje ani shora uvedená smlouva o zúžení společného jmění manželů. 10. Za nesprávný považuje také závěr odvolacího soud, že není opodstatněný její požadavek na zohlednění 330 000 Kč, které měl žalovaný vynaložit ze společného jmění v souvislosti s nabytím akcií společnosti S., a.s. Poukazuje na skutečnost, že žalovaný měl tyto finanční prostředky vynaložit před uzavřením smlouvy o zúžení společného jmění manželů a na základě této smlouvy nedošlo k zúžení společného jmění manželů o tyto „obchodní podíly“. Podotýká, že neuplatňuje právo na vypořádání akcií ani na výnosy z nich. 11. Žalobkyně má rovněž za to, že odvolací soud měl řízení o odvolání žalovaného zastavit ve smyslu § 218a o. s. ř., jelikož žalovaný ve lhůtě stanované soudem prvního stupně neodstranil vady odvolání. Odvolání tak nesplňovalo náležitosti stanovené v § 205 odst. 1 o. s. ř. Doplnil-li žalovaný odvolání o požadované náležitosti až po uplynutí lhůty stanovené soudem prvního stupně, stalo se tak opožděně (v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 3. 1973, sp. zn. 3 Cz 18/79). 12. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 13. Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Předně poznamenává, že se ze smlouvy o zúžení společného jmění manželů ze dne 7. 6. 2000 podává, že majetková účast žalovaného na společnosti S., a.s., či podnik této společnosti, přestaly být součástí společného jmění manželů. Proto je nelze v tomto řízení vypořádat. V souvislosti s požadavkem na zohlednění 330 000 Kč nevymezuje žalobkyně v dovolání řádně, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Za nedůvodnou považuje rovněž námitku žalobkyně, že odvolací soud měl odvolání žalovaného pro jeho opožděné doplnění odmítnout. Podotýká, že soud mu v této souvislosti stanovil soudcovskou lhůtu a následky jejího nedodržení záleží na rozhodnutí soudu. Má také za to, že odvolací soud se „nedopustil žádného, natož natolik zásadního, procesního pochybení, že by toto zakládalo porušení práva účastníka řízení na spravedlivý proces“. 14. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně „odmítl nebo zamítl“. III. Přípustnost dovolání 15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 16. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 17. Vzhledem k tomu, že společné jmění manželů zaniklo po 1. 1. 2014, projednal dovolací soud dovolání z hlediska vypořádání společného jmění manželů a rozhodl o něm podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014 (uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)]. III.A K namítané absenci výroků rozhodnutí soudů nižších stupňů a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu 18. Žalobkyně namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje výroky v souvislosti s požadavkem žalobkyně na „vypořádání nároku plynoucího z nabytého vlastnictví závodu S