22 Cdo 1244/2007 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1244/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 6. 2008 Spisová značka:22 Cdo 1244/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.1244.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 126 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 3 odst. 1 předpisu č. 254/2001Sb. § 48 odst. 1 předpisu č. 254/2001Sb. § 63 odst. 1 předpisu č. 254/2001Sb. § 237 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb. § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1244/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. L., s. p., o stanovení povinnosti, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 60/99, o dovolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 4. prosince 2006, č. j. 35 Co 778/2005-148, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 4. prosince 2006, č. j. 35 Co 778/2005-148, pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobci byla uložena povinnost „zamezit v přítoku povrchových vod na parcelu ppč. 457 v k. ú. D. u L. zapsanou na LV č. 410 pro k. ú. D. u L.“, a ve výrocích pod body III., a V., se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobce se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zabránit přítoku povrchových vod na parcely č. 457 a č. 458 v k. ú. D. u L. s odůvodněním, že přes uvedené parcely, které jsou jeho vlastnictvím, protékají vody D. potoka přeložkou zřízenou jako nepovolená stavba asi před třiceti lety. Okresní soud v Liberci („soud prvního stupně“) rozsudkem ze den 25. května 2005, č. j. 18 C 60/99-131, zamítl žalobu „o stanovení povinnosti žalovanému zabránit v přítoku povrchových vod na parcely p.p.č. 457 a p.p.č. 458 v k. ú. D. u L. zapsaných na LV č. 410 pro obec L.“. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemku parcela č. 457 – vodní plocha o výměře 237 m2 a pozemku parcela č. 458 – louky o výměře 3302 m2 v katastrálním území D. u L., které mu byly vydány k uspokojení jeho restitučních nároků v roce 1995 a 1992, a že na pozemku parcela č. 457 protékají vody D. potoka, které sem byly jako dočasná přeložka zavedeny na počátku sedmdesátých let v souvislosti s výstavbou kanalizační sítě. Stavba nebyla provedena správcem toku, ale jiným stavebníkem, který po dokončení prací tok již nevrátil (v rozporu s kolaudačním rozhodnutím) do původního koryta. Soud prvního stupně dále zjistil, že rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 26. října 1994, č. j. 841/52/7906/1994, které nabylo právní moci 31. 10. 1999, byla uložena právnímu předchůdci žalovaného P. L. H. K., a. s. povinnost zamezit přítoku povrchových vod do koryta nepovolené stavby vedoucí po parcele č. 458 v k. ú. D. do 31. 7. 1995 a že ohledně navrácení toku potoka do původního koryta je vedeno další správní řízení. Soud se necítil být vázán rozhodnutími vydanými ve správním řízení a posuzoval věc pouze z hlediska občanskoprávního. Soud vzal za prokázané a mezi účastníky je nesporné, že současné koryto potoka je stavbou nepovolenou a že žalovaný nevypouští vodu na parcelu č. 458, která se nachází pouze v záplavovém území, ale že tok koryta potoka se nachází pouze na parcele č. 457. Ze znaleckého posudku zjistil, že navrácením toku do původního koryta by se zhoršily současné odtokové poměry, to však nepovažoval za rozhodné pro posouzení věci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je třeba vycházet z § 126 občanského zákoníku („ObčZ“), podle kterého má vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva zasahuje. V dané věci žalovaný, který je státním podnikem, jehož předmětem činnosti je podle zákona č. 305/2000 Sb., o povodích, a dalších veřejnoprávních předpisů, jako zákona č. 254/2001 Sb., o vodách („vodní zákon“), správa příslušného povodí, svou činností do vlastnického práva žalobce nezasahuje. Nemá tedy povinnost odstraňovat nepovolenou stavbu na vodním toku, kterou sám nezřídil, a není tudíž pasivně legitimován jako subjekt tohoto sporu. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec („odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. prosince 2006, č. j. 35 Co 778/2005-148, rozhodl tak, že „rozsudek okresního soudu ve výroku I. v části, kterou byla zamítnuta žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zabránit v přítoku povrchových vod na parcelu ppč. 458 v k. ú. D. u L. zapsané na LV č. 410 pro k. ú. D. u L. potvrzuje, a dále se v tomto výroku mění tak, že žalovaný je povinen zamezit v přítoku povrchových vod na parcelu ppč. 457 v k. ú. D. u L. zapsanou na LV č. 410 pro k. ú. D. u L.“. Výrok IV. rozsudku o znalečném ponechal odvolací soud v platnosti a rozhodl znovu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve vztahu k České republice – Okresnímu soudu v Liberci. Odvolací soud uvedl, že ve smyslu § 7 odst. 1 a 3 OSŘ posuzoval daný spor pouze z hlediska občanskoprávních vztahů, konkrétně z hlediska ochrany vlastnického práva podle § 126 a § 127 ObčZ. Zvažoval, zda žalovaný zasahuje do vlastnického práva žalobce k uvedeným pozemkům a zda tak činí neoprávněně. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů, nejsou povrchové a podzemní vody předmětem vlastnictví a nejsou příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Podle § 47 a § 48 uvedeného zákona vykonává stát správu vodních toků prostřednictvím správců vodních toků, kterým je v dané věci žalovaný. Tomu náleží i plnit povinnosti podle § 127 ObčZ, a proto je v tomto sporu pasivně legitimován. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, ve které zamítl žalobu na stanovení povinnosti zamezit přítoku povrchových vod na parcelu č. 458, když vyšel ze zjištění, že koryto D. potoka na tuto parcelu nezasahuje. Ohledně parcely č. 457 zjistil, že přeložka koryta potoka byla na počátku sedmdesátých let vybudována jako dočasná v souvislosti se stavbou kanalizace a po skončení stavby měly být podle kolaudačního rozhodnutí vody vráceny do původního koryta, což se nestalo. Dále konstatoval, že v řízení nebylo tvrzeno ani zjištěno smluvní ani zákonné omezení vlastnického práva k výše uvedenému pozemku v souvislosti s tokem potoka, které mohlo být zřízeno na základě zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, účinném v době zřízení přeložky nebo za účinnosti pozdějších zákonů, zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, a dosud účinného zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů. Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že se žalobce domáhá důvodně ochrany svého vlastnického práva proti žalovanému, který do jeho vlastnického práva zasahuje bez právního důvodu a uložil žalovanému, aby zamezil v přítoku povrchových vod na parcelu č. 457 žalobce . Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobce i žalovaný dovolání. Žalobce podává dovolání do části výroku I., ve které odvolací soud potvrdil výrok, kterým byla soudem prvního stupně zamítnuta žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zabránit v přítoku povrchových vod na parcelu č. 458 v k. ú. D. u L. a dále do nákladových výroků III. a IV. Uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) [správně písm. b)] OSŘ, to je, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, že vlastnické právo žalobce k parcele č. 458 není rušeno vodami D. potoka, neboť koryto potoka nezasahuje na tuto parcelu. Odvolací soud nepřihlédl k té skutečnosti, že koryto D. potoka sice nezasahuje do parcely č. 458, ale jak vyplývá ze znaleckého posudku, při každém větším dešti vody potoka tuto parcelu zasahují. Proto navrhuje, aby dovolací soud výrok I. rozsudku odvolacího soudu v napadené části zrušil a dále, aby zrušil výroky pod body III. a IV. a v tomto rozsahu věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný podává dovolání do výroku I. týkajícího se změny rozsudku soudu prvního stupně a do výroku III. a V. Přípustnost dovolání opírá o § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ a uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Domnívá se, že žalobní petit je neurčitý a rozhodnutí proto není vykonatelné a že soud prvního stupně neměl převzít takový petit do výroku soudního rozhodnutí. Poukazuje na to, že povrchovými vodami jsou podle § 2 odst. 1 vodního zákona vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu, tj. například i vody odtékající po z