22 Cdo 1460/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1460/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1460/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1460.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omezení vlastnictví (náhrada) Znalecký posudek Dokazování Dotčené předpisy:§ 59a předpisu č. 254/2001 Sb. ve znění od 01.08.2024 § 132 o. s. ř. ve znění od 01.04.1964 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1460/2024-591 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce R. K., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, proti žalované obci Dolní Břežany, IČO 00241202, se sídlem v Dolních Břežanech, 5. května 78, zastoupené Mgr. Veronikou Zelenkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Seifertova 455/17, o zaplacení 2 520 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 108/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2023, č. j. 21 Co 139/2023-524, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 22 252 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Radka Ondruše, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. V projednávané věci se dovolací soud zabývá otázkou výše náhrady za vodní dílo na pozemku ve smyslu § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 1. 2023, č. j. 4 C 108/2018-489, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2 401 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 401 300 Kč ve výši 8,75 % ročně od 23. 12. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a žalobu co do částky 118 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 118 700 Kč od 23. 12. 2018 do zaplacení zamítl (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. K odvolání žalované Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 21 Co 139/2023-524, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku dovolacího soudu). II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, tedy „zda je soud oprávněn bez dalšího nahradit znalecké zkoumání vlastním názorem za situace, kdy si znalecké posudky provedené k důkazu odporují“. Podle dovolatelky odvolací soud vycházel z pěti znaleckých posudků, aniž by zohlednil, že v závěrech znaleckých posudků jsou značné rozdíly jak ohledně výše náhrady za omezení užívání pozemku, tak co do obvyklé ceny nemovitosti. Jednotlivé znalecké posudky trpí konkrétně v dovolání namítanými vadami při „stanovování“ náhrady či obvyklé ceny (např. nezohlednění plochy ochranné izolační zeleně, nezohlednění telekomunikační kabeláže, posuzování pozemku jako stavebního), s nimiž se odvolací soud nedostatečně vypořádal. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, která se zabývá hodnocením a prováděním znaleckých posudků jako důkazů v řízení (např. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 5820/2016, sp. zn. 22 Cdo 2825/2020, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016, sp. zn. 32 Cdo 1120/2017) a namítá, že se odvolací soud od těchto závěrů odchýlil. 5. Z rozhodnutí odvolacího soudu není podle dovolatelky patrné, z jakého důvodu odvolací soud akceptoval výhradně závěry znaleckých posudků předložených žalobcem. 6. Dále dovolatelka namítá, že znalecký posudek Ing. Hůrky nelze považovat za posudek ve smyslu § 127 o. s. ř., nýbrž toliko za důkaz listinou, jelikož neobsahuje znaleckou doložku o vědomosti následků nepravdivě podaného znaleckého posudku a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1124/2014. 7. Za otázku dosud dovolacím soudem neřešenou považuje „zda je možné za stavební pozemek pro účely stanovení náhrady dle § 59a vodního zákona považovat i pozemek, který je sice územním plánem vymezen jako pozemek zastavitelný, avšak tento pozemek na straně jedné nenaplňuje definiční znaky stavebního pozemku dle zákona o oceňování majetku, na straně druhé podmínky pro zastavění dotčeného pozemku dané územním plánem závisejí na skutečnostech, o nichž není zřejmé, zda v budoucnu vůbec nastanou“. Pozemek žalobce je v katastru nemovitostí evidován jako orná půda a nesplňuje podmínky stavebního pozemku podle § 9 odst. 2 písm. a) bod 2 a písm. c) zákona o oceňování majetku. Nelze jej tak posuzovat jako pozemek stavební pouze dle určení stanoveného územním plánem. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1711/2019, sp. zn. 28 Cdo 1505/2014, sp. zn. 25 Cdo 2700/2020 a na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 202/20. Nadto odvolací soud nepřihlédl při stanovení náhrady za omezení vlastnického práva dle § 59a vodního zákona k vymezené části pozemku jako plochy izolační zeleně a přiznal náhradu jako za pozemek stavební a současně nezohlednil, že plocha zastavitelného pozemku dotčená vodním dílem činí 161 m2, zatímco plocha izolační zeleně je dotčena v rozsahu 488 m2, čímž poskytl náhradu nejen za omezení vodním dílem, nýbrž i za změnu ve využití území. 8. Napadené rozhodnutí dále podle dovolatelky závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda žalovanou realizované bezúplatné zhodnocení dotčeného pozemku ovlivňuje výši náhrady dle § 59a vodního zákona.“ Jak vyplývá z provedených důkazů, vodní dílo bylo vybudováno v roce 1990 na pozemku právních předchůdců žalobce, který byl ornou půdou. Pozemek byl následně rozhodnutím žalované, a to novým územním plánem z roku 2000, vymezen jako pozemek zastavitelný, čímž žalovaná pozemek významně zhodnotila. Tato skutečnost by ji neměla být dávána k tíži. 9. V neposlední řadě dovolatelka namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jelikož je přesvědčena, že se v případě stanovování výše náhrady za omezení vlastnického práva žalobce vodním dílem jednalo ze strany odvolacího soudu o libovůli bez dostatečného zdůvodnění jeho postupu. Odvolací soud nezohlednil množství rozhodných skutečností pro stanovení výše náhrady (odporující si znalecké posudky, jejich rozdílné závěry, rozdílnost využití ploch zasažených vodním dílem, míru intenzity zásahu do vlastnického práva žalobce k různým funkčním plochám pozemku, pouze potenciální zastavitelnost pozemku za splnění podmínek stanovených územním plánem). 10. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 11. Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a řádně, přesvědčivě a logicky odůvodněné. Při stanovení výše náhrady nelze vycházet výhradně ze závěru znaleckého posudku, jak požaduje žalovaná, ale je nutné zohlednit veškeré konkrétní okolnosti. Odkazuje na závěry uvedené např. v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1022/2014 a další. Judikaturu, na kterou odkazuje žalovaná, považuje za značně nepřiléhavou. Pozemek má být jednoznačně oceňován jako stavební i v souladu s § 9 odst. 5 zákona o oceňování majetku a současně platným územním plánem obce Dolní Břežany. Žalobce připomněl, že v tomto řízení žádá výhradně náhradu za omezení vlastnického práva stavbou vodovodu ve smyslu § 59a vodního zákona, nikoliv za změnu v území, jak tvrdí žalovaná. Proto je v dané věci nerozhodné, že část vodovodu zasahuje do plochy izolační zeleně. Podle žalobce obecné soudy dostatečně zohlednily intenzitu zásahu do vlastnického práva a navrhuje dovolání žalované odmítnout, popřípadě zamítnout. III. Přípustnost dovolání 12. Dovolání není přípustné, neboť otázky, které dovolatelka v dovolání nastínila, řešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž nemá dovolací soud důvod se jakkoli odchýlit, a to i otázky, které dovolatelka považuje za dosud neřešené. 13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací p