22 Cdo 1475/2010 – Nejvyšší soud

22 Cdo 1475/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce V. J., bytem v D., zastoupeného JUDr. Miroslavem Hlavničkou, advokátem se sídlem v Děčíně 7, Plzeňská 1700/9, proti žalované P. K., bytem v D., zastoupené JUDr. Milošem Červinkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 27, o vypořádání společného jmění manželů a o vzájemné žalobě na určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 18 C 69/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. září 2009, č. j. 29 Co 891/2008-106, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. září 2009, č. j. 29 Co 891/2008-106, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. května 2008, č. j. 18 C 69/2007-54, ve výroku I. zamítl žalobu s návrhem, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1.460.225,- Kč s úrokem z prodlení. Ve výroku II. zamítl vzájemný návrh žalované, aby soud určil, že ve společném jmění účastníků jsou nemovitosti specifikované v tomto výroku. Ve výroku III. svého rozsudku pak rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzal v řízení za prokázané, že manželství účastníků bylo rozvedeno k 1. únoru 2005. Dne 2. února 2004 uzavřeli účastníci písemnou dohodu, na základě které měl žalobce žalované vyplatit do konce roku 2005 částku ve výši 1.000.000,- Kč a zajistit v této lhůtě rekonstrukci rodinného domu. Dále bylo zjištěno, že žalobce uzavřel dne 13. července 2004 bez vědomí a souhlasu žalované smlouvu o půjčce na částku ve výši 1.680.000,- Kč s P. S. a dne 19. července 2004 smlouvu o půjčce na částku ve výši 1.000.000,- Kč s J. H. Obě půjčky splatil. Žalobce dále bez vědomí a souhlasu žalované uzavřel společně s J. S. smlouvu o prodeji části podniku s JUDr. M. C., správkyní konkurzní podstaty úpadce Labena, a. s. za kupní cenu ve výši 6.500.000,-Kč. Dne 24. srpna 2004 uzavřeli účastníci podle § 24a odst. 1 zákona o rodině (dále jen ,,z. o. r.“) smlouvu upravující po dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení (dále i jen ,,smlouva podle § 24a z. o. r.“), a to ve formě notářského zápisu. Ve smlouvě byla vypořádána polovina hodnoty podniku úpadce Labena, a. s. tak, že se stala vlastnictvím žalobce. Půjčky, které žalobce uzavřel, v této smlouvě obsaženy nebyly. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobce neprokázal své tvrzení o tom, že mu žalovaná dala souhlas s uzavřením výše uvedených smluv o půjčce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozsah závazků převzatých žalobcem bez souhlasu žalované na základě smluv o půjčce přesahoval přiměřené majetkové poměry manželů. Proto konstatoval, že tyto závazky nejsou součástí společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Soud prvního stupně do SJM nezařadil ani polovinu hodnoty podniku obchodní společnosti Labena, a. s., kterou žalobce koupil na základě kupní smlouvy ze dne 20. července 2004 a která byla zařazena do smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení, uzavřené mezi účastníky řízení. Uzavřel, že podnik byl zakoupen z výlučných prostředků žalobce na základě smluv o půjčce, které nejsou součástí pasiv SJM. Vyšel z toho, že je třeba přihlédnout k závazku, za který byl podnik pořízen a který přesahoval přiměřené majetkové poměry manželů. Soud prvního stupně se neztotožnil s názorem žalobce, že je třeba podnik vypořádat v rámci SJM jako vnos ve smyslu § 149 odst. 2 obč. zák. Svůj závěr podpořil tím, že smyslem vnosu je to, aby manžel, který z něj měl prospěch, se podílel na závazku, za který byl majetek pořízen. Tomu tak ze strany žalované nebylo. Z pouhé okolnosti, že byla polovina podniku obchodní společnosti Labena a. s. zařazena do vypořádání ve smyslu smlouvy ze dne 24. srpna 2004, neměla žalovaná žádný prospěch. Nedostalo se jí žádného plnění, když práva a povinnosti vlastníka vykonával pouze žalovaný, který z nich také měl prospěch. Soud prvního stupně uzavřel, že nebylo skutečnou vůlí účastníků zařadit podnik do SJM. Ze stejných důvodů zamítl soud prvního stupně i vzájemnou žalobu žalované, protože pozemky, vůči kterým se domáhala určení, že patří do SJM, jsou výlučným vlastnictvím žalobce. K odvolání žalobce i žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. září 2009, č. j. 29 Co 891/2008-106, rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. potvrdil a výrokem II. změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Ve výroku III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že závazky vyplývající ze smluv o půjčce uzavřených žalobcem nejsou součástí pasiv SJM, protože oba závazky převzal žalobce bez souhlasu žalované a jejich rozsah přesahoval přiměřené majetkové poměry manželů. Měl však za to, že soud prvního stupně následně dospěl k chybnému závěru, že majetek opatřený z takto získaných peněžních prostředků není součástí SJM. Naopak s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu měl za to, že majetek pořízený za finanční prostředky získané z půjčky je součástí SJM bez ohledu na to, zda jsou z této půjčky zavázáni oba manželé či jde o výlučný závazek jen jednoho z nich. Proto bylo na místě – tak jak účastníci učinili na základě smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení ze dne 24. srpna 2004 – tento majetek vypořádat, a to s přihlédnutím ke vzniklé disproporci jako vnos podle § 149 odst. 2 obč. zák. Odvolací soud však konstatoval, že vyhovění žalobě brání skutečnost, že účastníci uzavřeli smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení podle § 24a z. o. r. Byl toho názoru, že smlouva podle § 24a z. o. r. je specifickou smlouvou, která v oblasti majetkových vztahů umožňuje vypořádání i jiného majetku než toho v SJM, a to podle jiných kritérií než podle ustanovení § 149 obč. zák. Odvolací soud dovodil, že takto uzavřená smlouva ve smyslu § 24a z. o. r. brání tomu, aby bylo vypořádáno SJM po rozvodu manželství podle kritérií § 149 obč. zák. rozhodnutím soudu, a to i ohledně toho majetku, který do této smlouvy zařazen nebyl. Smlouva podle § 24a z. o. r. podle jeho názoru komplexně vypořádává vzájemné majetkové vztahy manželů, a pokud manželé předkládají soudu tuto dohodu v rámci řízení o rozvodu podle § 24a z. o. r., pak tím deklarují, že mezi nimi není dalších sporných majetkových vztahů, včetně toho, že neexistuje žádný další majetek, který by měl být mezi nimi vypořádán. Tím, že manželé takovou smlouvu uzavřou, projevují vůli již nic dalšího nevypořádávat. Pokud pak dojde k rozvodu manželství podle ustanovení § 24a z. o. r., dojde na základě uzavřené smlouvy i k vypořádání SJM a po rozvodu se nelze domáhat vypořádání dalšího majetku podle § 149 a § 150 obč. zák. Pokud se i přesto po rozvodu objeví další majetek či závazky v SJM, na které smlouva podle § 24a z. o. r. nepamatovala, uplatní se zákonná nevyvratitelná domněnka upravená v ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák. Žalobce tak tím, že „závazky ze smluv o půjčce“ do smlouvy podle § 24a z. o. r. nezařadil, projevil vůli svůj vnos z odděleného majetku na majetek společný již nevypořádávat. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“). Otázkou zásadního právního významu je podle jeho názoru posouzení, zda smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů po dobu po rozvodu uzavřená podle § 24a z. o. r. a následný rozvod manželství, od kterého neuplynula lhůta tří let pro vypořádání SJM, tvoří takovou překážku, která brání dodatečně uplatněnému nároku bývalého manžela na vypořádání jeho vnosu z odděleného majetku na majetek společný podle kritérií obsažených v § 149 obč. zák. Dovolatel je toho názoru, že žádné ustanovení hmotného práva nestanoví, že by před uplynutím lhůty tří let od zániku manželství nebylo možné vypořádat dodatečně zjištěný majetek vzniklý za dobu trvání manželství podle ustanovení § 149 obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu. Dovolatel své dovolání doplnil podáním ze dne 18. května 2010, dovolací soud však k němu nemohl přihlédnout, protože již uplynula lhůta k podání dovolání (§ 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel podal rovněž návrh na odklad vykonatelnosti výroků II. a III. rozsudku odvolacího soudu, kterému dovolací soud vyhověl usnesením ze dne 28. dubna 2010, č. j. 22 Cdo 1475/2010-130. Žalovaná se k dovolání vyjádřila s tím, že dovolatelem formulovaná otázka nemá zásadní právní význam a byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Žalovaná zastává názor, že smyslem smlouvy uzavřené podle § 24a z