22 Cdo 1495/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1495/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1495/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1495.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vydržení Řádné vydržení (o. z.) Mimořádné vydržení (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1089 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 1090 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 1091 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 992 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 1095 o. z. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.01.2026III.ÚS 197/26 Milan Hulmák Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1495/2025-173 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce J. B., zastoupeného Mgr. Jarmilou Grumlovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, proti žalované AGRO PODLESÍ, a.s., IČO 25714350, se sídlem v Červených Janovicích 55, zastoupené Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 79/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2025, č. j. 26 Co 298/2024-152, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 345 Kč k rukám zástupkyně žalované Mgr. Petry Hrachy do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 9. 2024, č. j. 8 C 79/2024-118, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. XY, zapsaného na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, č. j. 26 Co 298/2024-152, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud uzavřel, že žalobce (ani jeho právní předchůdci) nemohl nabýt pozemek parc. č. XY (dále také jen „předmětný pozemek“) vydržením (ať již řádným či mimořádným), protože s ohledem na existenci služebnosti („spád dešťové vody a údržba dělicího plotu“) zapsané v katastru nemovitostí i s ohledem na výměry pozemku parc. č. XY, který žalobce zdědil, a sousedního předmětného pozemku si žalobce „musel být vědom toho, že spolu s nabytím vlastnického práva k nemovitostem žalobce na základě dědického rozhodnutí vlastnické právo k (předmětnému) pozemku nenabyl“. Jestliže se přesto ujal jeho držby, „musel při běžné opatrnosti (nahlédnutím do katastru nemovitostí) vědět, že tak činí k újmě jeho skutečných vlastníků či vlastníka“. II. Dovolání a vyjádření k dovolání 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jeho držba pozemku parc. č. XY nemohla být poctivá, neboť minimálně z katastru nemovitostí musel vědět, že pozemek parc. č. XY (ve vlastnictví žalobce) je pozemkem povinným a pozemek parc. č. XY (ve vlastnictví žalované) je pozemkem oprávněným ze služebnosti odvodu dešťové vody a povinnosti udržovat plot, a proto pozemek parc. č. XY nevydržel (řádně ani mimořádně). Žalobce namítá, že uvedená věcná břemena již zanikla, jelikož nedocházelo k jejich realizaci. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2724/2009, sp. zn. 22 Cdo 1646/2018 a sp. zn. 22 Cdo 3387/2021. Dále namítá omluvitelnost svého omylu i pokud se chopil držby sousedního pozemku přesahujícího 50 % výměry nabytého pozemku a odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3079/2014, sp. zn. 22 Cdo 496/2004. Formuluje dvě právní otázky, které dosud, podle jeho názoru, nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a to „zda může být institut vydržení (včetně mimořádného vydržení) vyloučen pouze s poukazem na existenci historického věcného břemene zřízeného k dotčenému pozemku, ačkoliv tento právní institut nebyl v reálu po desítky let vykonáván, pozemek byl fakticky užíván v rámci držby jako celek spolu se sousedním pozemkem, byl oplocen a skutečný vlastník proti tomu nijak nevystupoval“ a zda „lze při posuzování dobré víry držitele přičítat k tíži okolnost, že pozemek, který držel, měl podstatně větší výměru než jeho vlastnický pozemek, a že ve veřejném seznamu bylo zapsáno historické věcné břemeno, přestože tento pozemek byl po desetiletí užíván jako jeden oplocený celek, bez výkonu práv vlastníka a bez jakékoliv námitky z jeho strany“. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalovaná je přesvědčena o správnosti rozsudků nalézacích soudů, jelikož byl jednoznačně prokázán nepoctivý úmysl žalobce i jeho právních předchůdců. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl. III. Přípustnost dovolání 5. Dovolání není přípustné. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Dovolací soud připomíná, že je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15 (dostupné na https://nalus.usoud.cz), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 978/2023 (toto i další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. 9. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce nemohl nabýt vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě řádného ani mimořádného vydržení, a to s ohledem na jeho vědomost o tom, že k němu nenabyl vlastnické právo na základě dědění a že se jeho držby ujal k újmě jeho skutečného vlastníka. K řádnému vydržení 10. Podle § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. 11. Podle § 1090 odst. 1 o. z. se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. 12. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. 13. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. 14. Nejvyšší soud se podmínkami řádného vydržení v režimu zákona č. 89/2012 Sb., zabýval zejména v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 (uveřejněném pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Vyložil, že držba způsobilá k řádnému vydržení musí být podle výslovného znění zákona poctivá (§ 1089 ve spojení s § 992 odst. 2 o. z.) a pravá (§ 993 o. z.); naopak nemusí být řádná ve smyslu § 991 o. z. Držba se musí opírat o právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci. 15. Dobrá víra poctivého držitele je založena na omluvitelném omylu o existenci či