22 Cdo 1546/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1546/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2024 Spisová značka:22 Cdo 1546/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.1546.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vodní hospodářství Dotčené předpisy:§ 59a předpisu č. 254/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1546/2024-638 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně N. P., zastoupené Mgr. Renatou Wachtlovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Hořovicích, Pražská 346/33, proti žalovanému městu Roudnice nad Labem, se sídlem v Roudnici nad Labem, Karlovo náměstí 21, IČO: 00264334, zastoupenému JUDr. Vojtěchem Vávrou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Štěpánská 644/35, o zaplacení náhrady, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 39/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 2. 2024, č. j. 95 Co 125/2023-594, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 12 293,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Renaty Wachtlové, LL.M., advokátky se sídlem v Hořovicích, Pražská 346/33. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 8 C 39/2018-511, uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni náhradu za zásah do vlastnického práva ve výši 167 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 167 000 Kč od 16. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně (výrok I). Dále žalobu zamítl v části, ve které žalobkyně požadovala uhradit částku 218 543 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 16. 12. 2017 do zaplacení, (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III–VII). 2. K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 2. 2024, č. j. 95 Co 125/2023-594, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl v části úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 167 000 Kč od 16. 12. 2017 do 1. 3. 2018, jinak jej potvrdil [výrok I písm. a)] a ve výroku II změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni další částku ve výši 218 543 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 3. 2018 do zaplacení, jinak jej v části, v níž byla žaloba zamítnuta co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 16. 12. 2017 do 1. 3. 2018, potvrdil [výrok I písm. b)]. Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II–VI). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Doposud podle jeho názoru nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena otázka, jaké je východisko pro výpočet náhrady za umístění vodního díla podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Dovolatel shledal postup odvolacího soudu, jenž vycházel z obvyklé ceny předmětného pozemku a který po zohlednění okolností případu shledal, že náhrada podle § 59a vodního zákona činí 50 % z obvyklé ceny pozemku, za nesprávný. Východiskem pro stanovení náhrady by podle něj měla být náhrada za věcné břemeno podle § 16b zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Dále odvolací soud vyšel z aktuální ceny předmětného pozemku s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ve věcech zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. S tímto závěrem dovolatel nesouhlasí. Zatímco totiž rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je rozhodnutím konstitutivním, tj. zakládá nová práva a povinnosti, rozhodnutí o stanovení náhrady podle § 59a vodního zákona je deklaratorní, neboť právo na ni vzniklo již k 1. 1. 2014. Napadené rozhodnutí tak závisí na vyřešení otázky, k jakému dni je nutné stanovit přiměřenou náhradu vlastníkovi dotčeného pozemku za povinnost strpět na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání podle § 59a vodního zákona. Tuto otázku sice dovolací soud vyřešil v rozsudku ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2125/2020, ale měla by být vyřešena jinak, a to tak, že obvyklá cena využitá pro výpočet náhrady bude stanovena ke dni vzniku zákonného věcného břemene, tj. ke dni 1. 1. 2014. Odvolací soud měl dále v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 213/2021 přihlédnout ke kritériím, která pro věc nebyla relevantní (např. nutnost strpět vjezd na pozemek a provádění oprav kanalizace, za které žalobkyni náleží samostatná náhrada z jiného právního důvodu), a dále některá kritéria zohlednil nepřiměřeně (např. žalobkyni žádný právní předpis nezakazuje vyvíjet činnost v ochranném pásmu, potřebuje k nim pouze souhlas). V rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5820/2016 odvolací soud nezhodnotil, zda je limitace jejího vlastnického práva k předmětnému pozemku takové intenzity, že si zasluhuje poskytnutí peněžité kompenzace. Odvolací soud podle žalovaného nepřihlédl ke všem okolnostem případu, neboť nezohlednil, že žalobkyně sama předmětnou kanalizaci využívá, kanalizace zvyšuje cenu předmětné nemovitosti a nachází se v klidové zóně zahrady, kde nelze očekávat žádnou další výstavbu či terénní úpravy, neboť žalobkyně již nad ní postavila bazén a jsou nad ní stromy. Dovolatel se proto domnívá, že kanalizace žalobkyni fakticky vůbec neomezuje, případně pouze v minimálním rozsahu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že je považuje za nepřípustné a nedůvodné. Dovolatel podle ní vychází z nesprávných skutkových zjištění. První z dovolatelem vymezených otázek považuje za vyřešenou, neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že stanovení výše náhrady je úvahovou záležitostí a není možné stanovit „určitou základní částku“. Stejně tak není možné vycházet z obvyklé ceny nemovitostí stanovených podle oceňovacích předpisů. K druhé otázce uvedla, že neshledala důvod pro odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se okamžiku, k němuž má být vypočtena výše náhrady za omezení vlastnického práva. Nakonec uvedla, že soud může přihlédnout i k jiným kritériím, než jaké uvádí judikatura. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného pro nepřípustnost odmítl či jako nedůvodné zamítl a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. 5. Dovolání není přípustné. 6. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Žalovaný předložil dovolacímu soudu k posouzení podle jeho názoru doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou otázku, jaké je východisko pro výpočet náhrady za umístění vodního díla podle § 59a vodního zákona. Domníval se, že východiskem pro stanovení náhrady by měla být náhrada za věcné břemeno podle § 16b zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. 9. Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť dovolací soud se jí již zabýval a odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v souzené věci neodchýlil. 10. Podle § 59a vodního zákona, ve znění účinném do 31. 7. 2024, je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání. 11. Podle § 59a odst. 1 věty první vodního zákona, ve znění účinném od 1. 8. 2024, je vlastník pozemku povinen strpět za jednorázovou náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho už