22 Cdo 1548/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1548/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1548/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1548.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Nezbytná cesta (o. z.) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1032 odst. 1 písm. a) o. z. § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1548/2025-114 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Matoušem Novosadem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 538/19, proti žalované V. Z., zastoupené JUDr. Edvinem Svobodou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Bílinská 1147/1, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 357/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 12. 2024, č. j. 14 Co 375/2024-89, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5021,50 Kč k rukám zástupce žalované JUDr. Edvina Svobody, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Nejvyšší soud v této věci posuzoval, zda jsou splněny podmínky pro povolení nezbytné cesty odpovídající služebnosti chůze a jízdy přes dotčený pozemek ve vlastnictví žalované. I. Dosavadní průběh řízení 2. Okresní soud v Děčíně (dále jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 2. 2024, č. j. 14 C 357/2022-62, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal povolení nezbytné cesty v podobě služebnosti chůze a jízdy přes pozemek žalované parc. č. st. XY v katastrálním území XY (výrok I). Rozhodl také o náhradě nákladů řízení vzniklých účastníkům (výrok II). 3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 3. 12. 2024, č. j. 14 Co 375/2024-89, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž namítá nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: A) Odvolací soud nesprávně poměřoval výhody, které má nezbytná cesta poskytovat, s újmou, která by povolením nezbytné cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti vznikla. B) Nesprávně vyřešil otázku „pohodlnějšího spojení“ s veřejnou cestou. C) Nesprávně vyřešil i otázku „hrubé nedbalosti“ nebo „úmyslného jednání“. 5. Dovolatel rozsáhle odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a namítá, že odvolací soud nezohlednil všechny okolnosti posuzované věci. Odvolacímu soudu vytýká, že nezohlednil, že nemovitost slouží žalobkyni pouze k rekreaci, zatímco on svoji nemovitost užívá k trvalému bydlení, a že přes pozemek žalobkyně vede přístupová cesta ke garáži na jeho pozemku parc. č. XY. Nesouhlasí s tím, že odvolací soud závěr o nepřiměřeném rozsahu nezbytné cesty a o tom, že by žalobkyně ztratila možnost parkovat na vlastním pozemku, učinil pouze na základě „matematického posouzení rozlohy příjezdové cesty“, aniž zohlednil další relevantní okolnosti. Žalobce přesunutí vchodu do domu realizoval na základě stavebního povolení, ke kterému měla žalovaná možnost se vyjádřit. Domnívá se proto, že jeho jednání nelze považovat za hrubě nedbalé. Odvolacímu soudu vytýká, že se omezil pouze na prostý výpočet vzdálenosti domu žalobce od veřejné komunikace, aniž by zohlednil, že žalobce v domě trvale bydlí, že jeho manželka má zdravotní omezení a on je může mít s ohledem na věk v budoucnu také, a že k domu potřebují mít zajištěn přístup i pro svá vnoučata v dětských kočárcích. 6. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Má za to, že rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl, případně zamítl. III. Přípustnost dovolání 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 10. Podle § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. 11. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. K námitce ad A) ohledně zamítnutí žaloby podle § 1032 odst. 1 písm. a) o. z.: 12. Podle § 1032 odst. 1 písm. a) o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty. 13. Při posuzování rozsahu nezbytné cesty je třeba vždy poměřovat výhodu, kterou má nezbytná cesta poskytovat, s újmou, která by povolením nezbytné cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti vznikla (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5100/2016). Protože povolení nezbytné cesty představuje vážný zásah do práva vlastníka zatěžovaného pozemku, je na místě spíše restriktivní výklad podmínek pro povolení nezbytné cesty (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 22 Cdo 921/2010). Soud může povolit cestu jen v rozsahu zajišťujícím objektivně řádné užívání, byť i nepůjde o užívání komfortní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009). 14. Rozhodnutí o zřízení práva cesty je rozhodnutím konstitutivním, hmotné právo proto v rámci tohoto řízení upravuje podmínky pro vznik, změnu či zrušení práva jen rámcově a dává široký prostor pro úvahu soudu, přičemž v hraničních případech jsou dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit různá řešení. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1774/2019); dovolací soud by pak úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1344/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 912/2019). 15. Odvolací soud při úvaze o tom, zda škoda vzniklá na pozemku žalované převýší zřejmou výhodu nezbytné cesty, zvážil veškeré okolnosti projednávané věci. Zejména zjistil, že povolení nezbytné cesty ve formě služebnosti jízdy brání okolnost, že jejím povolením by s ohledem na rozměry zatížené části pozemku zůstalo žalované pouze „holé vlastnictví“. Pozemek žalované je zčásti zastavěn domem a nezastavěná část pozemku je z naprosté většiny výměry tvořena právě spornou přístupovou cestou. Tato část pozemku, která je (a má být podle geometrického plánu) přístupovou cestou a nachází se mezi domy účastníků