22 Cdo 1589/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1589/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1589/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1589.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Služebnost (o. z.) Vydržení Dotčené předpisy:§ 1260 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.11.2025I.ÚS 3360/25 Tomáš Langášek Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1589/2025-613 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně A. B., zastoupené JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem v Plzni, Lukavická 2012/22, proti žalovanému P. V., zastoupenému JUDr. Lenkou Kamišovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1, o určení existence práva brát vodu na cizím pozemku a svádět ji na svůj pozemek, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2024, č. j. 18 Co 151/2024 560, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 344,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Lenky Kamišové, LL.M., advokátky se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1. Odůvodnění: 1. Okresní soud Plzeň-jih (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 4. 2024, č. j. 11 C 203/2019-508, zamítl žalobu na určení, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY (dále jen „pozemek žalovaného“) je zatížen služebností opravňující vlastníka pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dále jen „pozemek panující“) brát vodu ze studny na pozemku žalovaného a svádět ji na pozemek panující, a na určení, že pozemek žalovaného je zatížen věcným břemenem ve prospěch vlastníka pozemku panujícího vést vodovodní přípojku v rozsahu geometrického plánu č. 90107/2019, zhotoveného Janem Blažkem (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Soud ve svém rozhodnutí vyšel z následujících zjištění. Žalobkyně po desítky let (a před ní její právní předchůdci) odebírala pro potřeby své nemovitosti vodu ze studny na pozemku žalovaného pomocí vodovodní přípojky, kterou ke studně napojili v 50. letech minulého století právní předchůdci žalobkyně. Studna byla po dlouhou dobu považována za studnu obecní, její vlastnický režim se vyjasnil teprve až rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 3. 2022, č. j. 14 Co 204/2021-616, které postavilo najisto, že předmětná studna je ve vlastnictví žalovaného. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokazovala existenci právního titulu představovaného smlouvou o zřízení věcného břemene uzavřenou buďto s obcí XY nebo s žalovaným. S ohledem na chybějící právní titul zakládající služebnost brát vodu ze studny a vést vodovodní přípojku, soud prvního stupně vyloučil možnost řádného vydržení těchto služebností. Následně vyloučil i možnost vydržení mimořádného, jelikož bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že žalobkyně odebírala vodu ze studny na základě jiného právního důvodu než práva služebnosti, a to na základě dohody s obcí. Soud prvního stupně s odkazem na rozhodovací praxi dovolacího soudu spatřoval nepoctivý úmysl v jednání žalobkyně, která se snažila proměnit v trvalé právo to, co jí bylo povoleno jen výprosou. Proto soudu nezbylo, než návrh žalobkyně zamítnout. 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 10. 2024, č. j. 18 Co 151/2024 560, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém nejprve vytkla odvolacímu soudu vady řízení, které měly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, např. chybějící poučení žalobkyně podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), že soud nijak nereagoval na některá sdělení zástupce žalobkyně, že nijak nehodnotil námitku právního omylu žalobkyně, a řadu dalších námitek (43 bodů). V druhé polovině dovolání rozvedla téměř dvacet námitek k postupu odvolacího soudu, které se v mnohém překrývají s již tvrzenými vadami, čímž se měl odvolací soud odchýlit od různých rozhodnutí Nejvyššího nebo Ústavního soudu, mezi nimiž uvedla také jednu otázku, kterou rozhodovací praxe doposud neřešila. Závěrem žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalovaný se k dovolání vyjádřil tak, že ho považuje za zcela nedůvodné a nemá za splněné podmínky jeho přípustnosti. Oba soudy se případem velmi intenzivně zabývaly a dospěly k závěru, že žalobkyně svůj nárok neprokázala. Byla to právě strana žalující, která do řízení přinesla podstatná tvrzení a důkazy, které „definitivně zpečetily osud její žaloby“. Soudům tedy nezbylo, než žalobu zamítnout. Následně se jednotlivě vyjádřil ke stěžejním argumentům žalobkyně v dovolání. Závěrem zhodnotil, že se soudy obou instancí neodchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a proto navrhl dovolání odmítnout, případně zamítnout. 6. Dovolání není přípustné. 7. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 9. Na úvod dovolací soud předesílá, že dovolání žalobkyně je na samé hraně projednatelnosti, je značně nepřehledné a nejsou v něm jednoznačně formulovány zobecnitelné právní otázky, které by vycházely ze skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem. Vzhledem k množství a rozsahu jednotlivých dovolacích námitek, v nichž se prolínají obecné právní výhrady s námitkami vůči zjištěnému skutkovému stavu věci a hodnocení dokazování, ve spojení s tím, že většina námitek se v různých obměnách opakuje, aniž by polemizovala se skutečnostmi a závěry rozhodnými pro právní posouzení věci odvolacím soudem bez formulace zobecnitelné právní otázky, a často míří mimo podstatu věci, považuje dovolací soud za vhodné na tomto místě odůvodnění shrnout okolnosti rozhodné pro dovolací přezkum. 10. Nalézací soudy se zabývaly žalobou žalobkyně na určení existence práva odpovídajícího věcnému břemenu. Jak vyplývá bez jakýchkoliv pochybností ze samotné žaloby a vylíčení rozhodných skutkových okolností, jakož i z dalšího procesního postupu žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně, ale i řízení odvolacím, je určovací žalobní požadavek jednoznačně spjat s tvrzeným (mimořádným) vydržením práva odpovídajícího služebnosti (věcnému břemenu). Pouze z tohoto pohledu tak byly soudy oprávněny se žalobou věcně zabývat a posoudit její důvodnost. Klíčový závěr, na kterém jsou rozhodnutí nalézacích soudů založena, vychází z toho, že podmínky pro vydržení splněny nebyly již proto, že žalobkyně vůbec věcné právo odpovídající služebnosti nedržela, neboť k čerpání vody ze studny docházelo na základě existujícího obligačního vztahu v podobě výprosy založené v minulosti v roce 1955 ústní dohodou otce žalobkyně s tehdejším předsedou místního národního výboru. Z tohoto důvodu pak nemohly být naplněny předpoklady vydržení práva služebnosti, neboť užívání věci na základě výprosy není výkonem věcného práva služebnosti (věcného břemene). 11. Všechny dovolací námitky, které se míjí s touto klíčovou podstatou zamítnutí žaloby, jsou z pohledu dovolacího přezkumu bezvýznamné. Jinak řečeno, pouze ty části dovolání, které by s těmito klíčovými závěry odvolacího soudu v právní rovině polemizovaly se splněním zákonných náležitostí dovolání, by mohly vést k založení jeho přípustnosti a věcnému přezkumu závěrů odvolacího soudu. Způsobilá dovolací argumentace žalobkyně se však s klíčovými p