22 Cdo 1732/2010 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1732/2010 citace  Název judikátu:Předkupní právo pro nástupce oprávněné osoby Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 2. 2012 Spisová značka:22 Cdo 1732/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.1732.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podílové spoluvlastnictví Předkupní právo Dotčené předpisy:§ 604 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 4. 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 4.6.2012II.ÚS 2064/12JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto1.4.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1732/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce Mgr. et Mgr. V. S., proti žalovaným 1) České republice - Ministerstvu zemědělství se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, a 2) Pozemkovému fondu České republiky se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby 45797072, o určení existence práva a o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 218/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. února 2010, č. j. 28 Co 622/2009-329, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í:Okresní soud v Berouně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. září 2009, č. j. 7 C 218/2007-283, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu na určení, „že existuje a trvá předkupní právo žalobce s věcnými účinky k pozemkům parc. č. 1644/35, 1713/15, 1713/17, 1713/13, 1644/36, 1713/18, 1644/33 a 1713/12 v k. ú. L., zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun na listu vlastnictví č. 3 a k pozemkům parc. č. 1625/4, 1627/14, 1606/31, 1683/26, 1667/13, 1667/18, 1712, 1710/3, 1710/7 a 1713/4 v k. ú. L., zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun na listu vlastnictví č. 10002“. Výrokem pod bodem II. zamítl žalobu „na nahrazení projevu vůle žalovaného České republiky – Ministerstva zemědělství, zastoupeného Pozemkovým fondem ČR tak, že žalovaný Česká republika – Ministerstvo zemědělství uzavírá se žalobcem jako kupujícím kupní smlouvu o prodeji pozemků parc. č. 1625/4, 1627/14, 1606/31, 1683/26, 1667/13, 1667/18, 1712, 1710/3, 1710/7 a 1713/4 v k. ú. L., zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun na listu vlastnictví č. 10002, za celkovou kupní cenu 229.330,- Kč, eventuelně, že žalovaný Česká republika – Ministerstvo zemědělství, zastoupený Pozemkovým fondem ČR, činí nabídku prodeje pozemků parc. č. 1625/4, 1627/14, 1606/31, 1683/26, 1667/13, 1667/18, 1712, 1710/3, 1710/7 a 1713/4 v k. ú. L., zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun na listu vlastnictví č. 10002, za celkovou kupní cenu 229.330,- Kč“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že odevzdací listinou ze dne 29. 1. 1942 odevzdal Okresní soud v Hořovicích pozůstalost po A. F., pozůstalým dětem Ing. J. F. a M. K., a to s poukazem na jejich dohodu. Podle ní M. K. obdržela domek č. p. 6 v K. se stavební parcele č. 261 a hospodářskými budovami a pozemky č. 816, 817, 818 a 819 a Ing. Josef Fencl obdržel nemovitosti zapsané ve vložce č. 408 a 703 pozemkové knihy pro k. ú. L. a z nemovitostí zapsaných ve vložce č. 215 téže pozemkové knihy k domu čp. 6 v K. obdržel role č. k. 826, 839/1, 671, 657 a pastvu č. k. 658 s výhradou předkupního práva k těmto nemovitostem pro sestru M. K. a její právní nástupce. Toto předkupní právo bylo zaknihováno, a to k pozemkům ve zjednodušené evidenci - parcelám původního pozemkového katastru č. 590/9, 576/3, 839/4, 839/5, 843/2, 3125, zapsaným v knihovní vložce pro k. ú. L., a dále k pozemkům č. 826, 839/1, 671, 657 a 658 zapsaným v knihovní vložce č. 819, a k pozemkům č. 828 a 834 zapsaným v knihovní vložce č. 408. M. K. a dědili po ní dědicové ze zákona pozůstalý syn M. S. a pozůstalá dcera S. U., tj. původní žalobci, kteří žili již v době zřízení předkupního práva. Pozemky č. k. 839/1, 839/4, 839/5, 843/2 a 3125 daroval Ing. J. F. dne 6. 6. 1962 státu. Pozemky byly později přečíslovány. V katastru nemovitostí na LV č. 3 a 10002 pro k. ú. L. jsou pozemky vedeny pod parcelními čísly 1627/14, 1644/33, 1644/35, 1644/36, 1710/3, 1710/7, 1713/12, 1713/13, 1713/15, 1713/17, 1713/18 jako vlastnictví České republiky s právem hospodaření pro Ministerstvo zemědělství a pozemky parcelní čísla 1606/31, 1625/4, 1667/13, 1667/18, 1683/26, 1712 a 1713/4 jsou vedeny jako vlastnictví České republiky ve správě Pozemkového fondu ČR. Dne 4. 9. 2006 uveřejnil žalovaný 2) veřejnou nabídku pozemků určených k prodeji podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., ve které nabízel mimo jiné k prodeji parcely pozemkového katastru č. 573/3 (správně 576/3), 671, 828 a 834. Dne 22. 5. 2007 žalovaný 2) prodal uvedené pozemky B. K. Vlastnické právo k uvedeným pozemkům nebylo vloženo do katastru nemovitostí s ohledem na toto probíhající řízení. Dne 18. 4. 2007 uplatnili původní žalobci M. S. a S. U. předkupní právo k pozemkům ve zjednodušené evidenci – parcelám původního pozemkového katastru č. 576/3, 671, 826, 828 a 834 u žalovaného 2), a k pozemkům č. 839/1, 839/4, 839/5, 843/2 a 3125 u Státního statku Jeneč. Téhož dne také požádali Katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Beroun, o zápis jejich předkupního práva k pozemkům uvedeným v žalobě do katastru nemovitostí. Katastrální úřad rozhodl, že opravu v katastru nemovitostí podle jejich návrhu neprovede. Jeho rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze. Žalobkyně S. U. v průběhu řízení zemřela a do řízení vstoupil na její místo M. S. (ten zemřel v průběhu dovolacího řízení a na jeho místo vstoupil do řízení jeho syn - současný žalobce). Soud prvního stupně vzhledem k době zřízení předkupního práva posoudil věc podle § 1072, § 1073, § 1074 a § 881 obecného občanského zákoníku z roku 1811 (o. z. o.). Dospěl k závěru, že předkupní právo pro žalobce M. S. a jeho sestru S. U. nevzniklo, neboť zřízení předkupního práva pro jinou osobu na dohodě nezúčastněnou by bylo obcházením zákona. Předkupní právo mělo být zřízeno ve prospěch dědiců, což zákon vylučoval (§ 1074 o. z. o.). Předkupní právo nebylo v jejich prospěch zřízeno ani na základě smlouvy ve prospěch třetích osob podle § 881 o. z. o., neboť toto ustanovení dopadá na jiné případy. V dědické dohodě bylo zřízeno předkupní právo pro M. K. a její právní nástupce, kteří nebyli blíže specifikováni, tudíž se jednalo o neurčité označení osob. Právní nástupce bylo možné zjistit až po smrti M. K., kdy se jimi stali její dědicové - původní žalobci. Ti však žili již v době zřizování předkupního práva a již tehdy bylo možné je konkretizovat. I jako nezletilí mohli být účastníky dohody a předkupní právo jim mohlo být zřízeno po schválení opatrovnickým soudem. Skutečnost, že do smrti M. K. nebylo možné určit její právní nástupce, znamenala, že nebylo možné zjistit, kdo se takového práva mohl dovolávat a uplatňovat je. Původní žalobci by se takového práva dovolávat nemohli. Žalobce tak své předkupní právo neprokázal, a proto nemohl mít ve věci úspěch. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. února 2010, č. j. 28 Co 622/2009-329, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předkupní právo k předmětným pozemkům M. S. ani S. U. na základě odevzdací listiny ze dne 29. 1. 1942 nevzniklo. Podle dobové judikatury musely být osoby, v jejichž prospěch bylo zřízeno předkupní právo, určeny konkrétně, i když se připouštělo, že třetí osoba nemusí být ve smlouvě určena individuálně, ale postačuje, je-li podle objektivních známek určitelná. Není pochyb o tom, že předkupní právo věcné bylo zřízeno ve prospěch M. K. Odvolací soud zkoumal, zda další osoby označené jako její právní nástupci byly objektivně zjistitelné a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Jestliže M. K. a Ing. J. F. měli při uzavírání dědické dohody v úmyslu ujednat předkupní právo současně ve prospěch tehdy již žijících původních žalobců M. S. a S. U., měli tak učinit jejich jednoznačným označením. Pokud je označili jen jako „právní nástupce“, učinili tak neurčitě a nesrozumitelně. Odvolací soud uzavřel, že z toho důvodu je jejich ujednání v této části dohody neplatné (§ 863 a