22 Cdo 183/2008 — Nejvyšší soud

22 Cdo 183/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2009 Spisová značka:22 Cdo 183/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.183.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 02.23.2010III.ÚS 534/10JUDr. Vladimír Kůrkaodmítnuto03.23.2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 183/2008 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce JUDr. E. Z., proti žalované JUDr. I. Z., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 179/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2007, č. j. 8 Co 2730/2006-310, ve znění usnesení ze dne 16. srpna 2007, č. j. 8 Co 2730/2006-328, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2007, č. j. 8 Co 2730/2006-310, ve znění usnesení ze dne 16. srpna 2007, č. j. 8 Co 2730/2006-328, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Českých Budějovicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. června 2006, č. j. 30 C 179/2004-215, rozhodl o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků tak, že výrokem pod bodem I. přikázal věci tam blíže označené do výlučného vlastnictví žalobce a do výlučného vlastnictví žalované. Výrokem pod bodem II. žalované přikázal dluh ve výši 761.098,21 Kč z hypotečního úvěru poskytnutého K. b., a. s., na základě smlouvy o úvěru č. 23000240062. Výrokem pod bodem III. žalované přikázal dluh ve výši 108.507,45 Kč z úvěru ze stavebního spoření poskytnutého M. p. S. s., a. s., na základě smlouvy č. 1383631751. Výrokem pod bodem IV. žalované přikázal pohledávku ve výši 41.307,02 Kč ze stavebního spoření u M. p. S. s. a. s., na základě smlouvy č. 1383631702. Výrokem pod bodem V. soud žalované přikázal dluh ve výši 108.543,90 Kč ze stavebního spoření u M. p. S. s., a. s., na základě smlouvy č. 1383632551. Výrokem pod bodem VI. žalované přikázal pohledávku ve výši 31.770,21 Kč ze zůstatku na běžném účtu č. 5978350287 vedeném u K. b., a. s. Výrokem pod bodem VII. žalobci přikázal pohledávku ve výši 5.340,- Kč ze životního pojištění u K. p., a. s., na základě smlouvy č. 3191712721. Výrokem pod bodem VIII. žalobci přikázal pohledávku ve výši 13.063,14 Kč z účtu č. 71222823/0300 vedeného u Československé obchodní banky, a. s. Výrokem pod bodem IX. žalobci přikázal pohledávku ve výši 109,74 EUR z účtu 74921793/0300 vedeného u Československé obchodní banky, a. s. Výrokem pod bodem X. žalobci přikázal pohledávku ve výši 11.514,- Kč z pojistné smlouvy č. 22525707-13 vedené u České pojišťovny, a. s., a ke dni 11. 7. 2004 přepracované na pojistnou smlouvu č. 6781361611. Výrokem pod bodem XI. soud žalobci přikázal „advokátní kancelář JUDr. E. Z., IČ 66215251“, v hodnotě 429.703,77 Kč. Dále soud rozhodl výrokem pod bodem XII., které movité věci je žalovaná povinna vydat žalobci. Výrokem pod bodem XIII. soud rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání podílů částku 560.972,33 Kč ve splátkách po 10.000,- Kč měsíčně vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Pod body XIV. až XVI. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo rozvedeno ke dni 14. 1. 2004 a účastníci se nedohodli na vypořádání společného jmění manželů („SJM“). Za trvání manželství účastníci uzavřeli formou notářského zápisu dne 25. 4. 2001, sp. zn. NZ 258/2001, N 268/2001, smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, na základě které dům čp. 220 na parc. č. 557, parc. č. 557 a parc. č. 558, vše v obci a k. ú. V., okres České Budějovice, vyloučili ze SJM s tím, že nemovitosti se staly výlučným vlastnictvím žalované. Soud proto uvedené nemovitosti nezahrnul do společného jmění účastníků. Do SJM rovněž nezahrnul studnu a vedlejší stavbu na pozemku parc. č. 558 v k. ú. V., když dospěl k závěru, že nejsou samostatným předmětem SJM, ale tvoří součást komplexu nemovitostí, které se staly po zúžení SJM výlučným majetkem žalované. Při vypořádání soud vyšel z rovnosti podílů účastníků. Přihlédl k investicím ze společných prostředků účastníků do nemovitostí vyňatých ze SJM v celkové výši 122.637,- Kč, z nichž polovinu musí žalovaná žalobci vrátit. Mezi účastníky bylo sporné, zda rekreační domek na stavební parcele 1358/2 v obci a k. ú. H. P. je výlučným vlastnictvím žalované (jen jí rozestavěný domek darovali smlouvou z 30. 6 1987 její rodiče Ing. F. a J. R. a spolu se stavbou na ni přešlo i právo osobního užívání pozemku), nebo náleží do SJM, když podle tvrzení žalobce stavbu prováděl sám se svým bratrem a kamarády poté, co se i s žalovanou dohodli s jejími rodiči, že na pozemku v osobním užívání budou stavět a rodiče pak na ně rozestavěný domek převedou. Uvedený rozestavěný domek včetně pozemku byl v době převodu znalcem oceněný částkou 46.960,- Kč. Přestože u Okresního soudu v Českém Krumlově bylo pod sp. zn. 2 C 369/2003 vedeno řízení žalobce proti žalované a společnosti E., s. r. o., o určení vlastnictví k uvedeným nemovitostem, nebyla otázka vlastnictví ke sporným nemovitostem v tomto řízení vyřešena, neboť řízení bylo zastaveno po zpětvzetí žaloby. V řízení o vypořádání SJM soud již neřešil otázku, kdo přesně má uvedené nemovitosti ve vlastnictví ani platnost výše zmíněné darovací smlouvy, ale postačil mu závěr, že nemovitosti nenáleží do SJM. Neshledal totiž žádnou dohodu o tom, že by nemovitosti byly převedeny do společného jmění účastníků, ani jinou skutečnost, na základě které by se nemovitosti staly součástí jejich společného jmění. Z tvrzení žalobce, že rodiče žalované slibovali převést dům a pozemek na účastníky, by se dalo dovodit pouze to, že rodiče žalované chtěli mít alespoň zpočátku výstavbu ve své moci, tudíž tu nemohla být dohoda, že se účastníci jako manželé stanou po vzniku stavby jako věci v právním smyslu jejími vlastníky. Mohlo se jednat o pouhý příslib bez právních důsledků, který si rodiče mohli rozmyslet. Soud přihlédl i k tomu, že žalobce dříve neplatnost darovací smlouvy nenamítal a neměl ani námitek k tomu, že na kolaudačním rozhodnutí byla uvedena žalovaná sama jako stavebník a žalobci dala pro zařízení kolaudace plnou moc. Soud uzavřel, že i když je nesporné, že se žalobce s bratrem a kamarády podílel na stavbě (podle tvrzení žalované byla stavba financována jejími rodiči a podle tvrzení žalobce z prostředků ve výši 70.000,- Kč, které získal od bratra z majetkového vyrovnání mezi nimi), nezískali tím účastníci podíl na nemovitostech a vytvoření nové věci nemohlo být způsobem, jak se nemovitosti dostaly do SJM. Soud dále dovodil, že ani v případě, že by darovací smlouva byla neplatná, nebyla by zde dobrá víra účastníků, že nemovitosti nabyli do SJM, nemohli tedy vydržet vlastnictví k uvedeným nemovitostem. Soud zohlednil investice ve výši 200.000,- Kč ze společného majetku do uvedených nemovitostí. Ohledně dalších investic tvrzených žalobcem ve výši 70.000,- Kč vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že z této částky byla částka 6.500,- Kč použita na zakoupení kožichu pro žalovanou a u zbývající částky 63.500,- Kč uzavřel, že žalobce jejich investici do výše uvedených nemovitostí neprokázal. Soud přikázal žalované „v souladu s dohodou účastníků“ (kterou však blíže neupřesnil) dluh ve výši 761.098,21 Kč z hypotečního úvěru poskytnutého Komerční bankou, a. s., na výstavbu domu ve Včelné, který je v jejím výlučném vlastnictví. Ohledně této nemovitosti bylo sice SJM zúženo, nicméně dluh vznikl za trvání manželství po vzájemné dohodě účastníků a má svůj vlastní režim bez ohledu na osud nemovitosti. Rovněž jí přikázal dluhy ve výši 108.507,45 Kč a 108.542,99 Kč ze stavebního spoření u M. p. S. s., a. s., dále pohledávku ze zůstatku na běžném účtu u K. b., a. s., a pohledávku ze stavebního spoření u M. p. Žalobci pak přikázal pohledávky z účtů u Č. o. b., a. s., pohledávku ze životního pojištění u K. p., a. s., vedeného na jeho jméno ve výši 5.340,- Kč, pohledávku z pojistné smlouvy vedené u Č. p., a. s., ve výši 11.514,- Kč, majetkovou hodnotu advokátní kanceláře žalobce v hodnotě 429.703,77 Kč (ve výroku uvedl, že přikazuje „advokátní kancelář JUDr. E. Z.“) a předměty tvořící součást souboru věcí sloužících k podnikání žalobce. Při stanovení majetkové hodnoty advokátní kanceláře soud vycházel ze znaleckého posudku znalecké