22 Cdo 1848/2000 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1848/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 2. 2001 Spisová značka:22 Cdo 1848/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.1848.2000.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1848/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Zemědělského družstva M., zastoupeného advokátem, proti žalované E. K., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 7 C 196/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. května 1999, čj. 13 Co 650/98-116, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení částku 575,- do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce JUDr. P. H. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Plzeň - jih (dále "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 22. dubna 1998, čj. 7 C 196/95-78, určil, "že vlastníkem domu č. 77 se stavební parcelou č. 71/1 a zahrady č. 52, vše zapsané na listu vlastnictví č. 174 Katastrální úřad P., obec M., katastrální území M., je Zemědělské družstvo M., IČO 117 862". Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že dne 24. února 1987 došlo mezi žalovanou jako prodávající a žalobcem jako kupujícím k uzavření kupní smlouvy ohledně označených nemovitostí. Poté, co se žalobci vrátila kupní smlouva podepsaná žalovanou, žalobce zjistil, že ve smlouvě bylo zakotveno věcné břemeno užívání bytu v předmětném domě ve prospěch JUDr. K., otce žalované, který v té době pracoval jako právník pro družstvo a označenou kupní smlouvu vyhotovil. Se zřízením věcného břemene žalobce nesouhlasil a poněvadž ohledně věcného břemene mezi účastníky nedošlo k dohodě, rozhodl se žalobce od kupní smlouvy odstoupit, neboť za tohoto stavu objekt nevyhovoval potřebám a záměrům družstva. Dne 8. dubna 1988 byl žalované odeslán návrh dohody o odstoupení od kupní smlouvy, který ještě v srpnu 1988 odpůrkyní nebyl podepsán. V lednu 1989 žalovaná vrátila žalobci (po jeho předchozí výzvě) z kupní ceny (558 837,64 Kč) částku odpovídající věcnému břemenu (18 455 Kč a předala klíče od domu. Poté žalobce začal provádět úpravy domu. V té době byl žalobce v katastru nemovitostí veden jako vlastník. V roce 1991 žalobce zjistil, že u střediska geodézie je jako vlastnice vedena žalovaná, a to na základě dohody o odstoupení od smlouvy ze dne 9. dubna 1988, podepsané oběma účastníky. Od této doby měl žalobce do domu omezený přístup, postupně žádný. Soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určovací žalobě je dán a nelze jej zpochybňovat tím, že žalobce předmětnou nemovitost nedrží a není ani zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník, když držení předmětné nemovitosti je žalovanou znemožňováno. Dohoda o odstoupení od označené kupní smlouvy je neplatná, neboť nebyla žalovanou přijata bez zbytečného odkladu a byla na geodézii předložena žalovanou až po roku 1991, aniž by se tato dohoda žalovanou podepsaná někdy vrátila žalobci. Žalobce se nikdy nepřestal chovat jako vlastník. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 25. května 1999, čj. 13 Co 650/98-116, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a návrhu na připuštění dovolání nevyhověl. Odvolací soud považoval skutková zjištění soudu prvního stupně za postačující pro rozhodnutí a sám z nich vycházel. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že v dané věci je dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Tvrdí-li žalobce, že je vlastníkem označených nemovitostí a jako vlastník není v katastru nemovitostí uveden, pak je nutno domáhat se žalobou určení tohoto vlastnického práva, poněvadž podkladem pro zápis vkladu vlastnického práva pro žalobce může být pouze rozsudek soudu. Podle odvolacího soudu není prokazatelné, kdy došlo k podpisu dohody o zrušení kupní smlouvy, podepsané právním předchůdcem žalobce dne 8. dubna 1988, žalovanou, která ji však předložila Středisku geodézie P. dne 5. února 1992. Vzhledem k tomu, že k posuzovaným právním úkonům došlo před účinností novely občanského zákoníku, provedené zákonem č. 509/1991 Sb., odvolací soud v souladu s § 868 zákona č. 509/1991 Sb. posuzoval vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé, podle dosavadních předpisů. Pokud jde o dohodu vyhotovenou žalobcem dne 8. dubna 1988, označovanou jako dohoda o odstoupení od smlouvy, je tento právní úkon s ohledem na § 48 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. (dále ObčZ) podle § 39 ObčZ neplatný, neboť možnost odstoupení od smlouvy nebyla v kupní smlouvě dohodnuta. Odstoupení od smlouvy, jakožto jednostranný právní úkon, žádný z účastníků neučinil a jeho učinění ani netvrdil, ani neprokázal. I kdyby byla připuštěna možnost, že dohoda o odstoupení od smlouvy byla uzavřena platně, pak by šlo o smlouvu týkající se převodu, která by podle § 64 odst. 3 v té době účinného notářského řádu, nabyla účinnosti až dnem vydání rozhodnutí, kterým by byla registrována v té době státním notářstvím. Vzhledem k tomu, že žalovaná tvrdí, že dohodu o zrušení kupní smlouvy podepsala dne 8. dubna 1988, ke své účinnosti by potřebovala registraci státním notářstvím, k níž by podle tehdy platných předpisů muselo dojít do 8. dubna 1991. Poněvadž k registraci nedošlo, platí, že účastníci od této smlouvy odstoupili a zůstává tedy v platnosti předchozí kupní smlouva, na jejímž základě přešlo vlastnictví k označeným nemovitostem na žalobce. Pokud žalovaná dodatečně vznesla námitku vydržení, jejíž základní podmínkou je dobrá víra, pak tato dobrá víra byla "přetržena" podáním předmětné žaloby soudu prvního stupně dne 15. června 1995. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když vlastníkem označených nemovitostí určil žalobce, byť na základě odlišného právního hodnocení věci. Návrhu na připuštění dovolání nevyhověl, neboť neshledal žádnou otázku, jejíž řešení by bylo po právní stránce zásadního významu. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodů, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Domnívá se, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, a to v právním výkladu pojmu "nová smlouva" použitého v § 44 odst. 2 nyní platného ObčZ (v tomto řízení dříve platného § 45 odst. 2 obč. zák), dále ve výkladu "zrušení smlouvy", který obsahově koresponduje s pojmem - právním úkonem "odstoupení od smlouvy" (§ 48 odst. 1 a 2, § 49 dříve platného ObčZ), a v právním výkladu pojmu "naléhavý právní zájem" na podání určovací žaloby podle § 80 písm. c/ OSŘ tím spíše, že výkladem tohoto ustanovení jsou u téhož krajského soudu ve dvou rozhodnutích prezentována rozdílná právní stanoviska. Namítá, že "původní kupní smlouva (její návrh z 24. 2. 1987) nebyla s právní účinností vůbec uzavřena, navíc žalobce od projevu uzavřít novou smlouvu prokazatelně ustoupil (§ 45 odst. 3 dříve platného ObčZ), takže žalovaná zůstala i nadále po 2. 3. 1987 až do doby současné výlučným vlastníkem nemovitostí". Poukázala na to, že původní kupní smlouvu podepsala dne 2. března 1987 ve smyslu svého upřesňujícího dopisu z téhož data. Představenstvo právního předchůdce žalobce již dne 28. března 1987 vyslovilo nesouhlas s vymezeným věcným břemenem ve prospěch otce žalované, žádalo bod 4 návrhu smlouvy vypustit. V takovém případě bylo třeba zpracovat novou smlouvu. Právní úkon "zrušení kupní smlouvy" je nutné hodnotit podle obsahu vůle žalobce (jeho právního předchůdce) a nikoliv jen podle formálního názvu. Projevem vůle žalobce bylo kupní smlouvu od počátku zrušit, právně řečeno odstoupit od ní, což také s konečnou platností dne 28. července 1987 učinil. Odvolacímu soudu Vytýká, že nevzal v úvahu usnesení představenstva právního předchůdce žalobce ze dne 28. července 1987 a jeho přípis ze dne 17. srpna 1987 a právně ani skutkově je nezhodnotil. Kupní smlouvu (v návrhu ze dne 24. února 1987), i kdyby byla platná, nebylo třeba registrovat státním notářstvím, a proto ani odstoupení od smlouvy nepotřebovalo takové registrace. Pokud jde o otázku naléhavého právního zájmu na určovací žalobě, namítá, že napadený rozsudek směšuje příčinu (předpoklad) podání žaloby se žalobou samou a opomíjí zcela zákonný pojem "naléhavý právní zájem". Ten může být prokázán v poloze důk