22 Cdo 2380/2007 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2380/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 5. 2008 Spisová značka:22 Cdo 2380/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.2380.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Dotčené předpisy:§ 149 odst. 4 předpisu č. 40/1964Sb. § 705 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2380/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně A. V., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. J., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 225 000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, pod sp. zn. 112 C 148/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2006, č. j. 11 Co 692/2006-174, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově, (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. června 2006, č. j. 112 C 148/2004-90, pod bodem I. výroku zastavil řízení v rozsahu částky 10 000,- Kč a pod bodem II. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku 215 000,- Kč. Pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků zaniklo rozvodem k 16. 7. 1985. Účastníci se za trvání manželství stali členy stavebního bytového družstva a společnými nájemci družstevního bytu č. 3 v 1. podlaží domu č. p. 1337/1 v H. Právo společného nájmu účastníků k tomu bytu bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, z 8. 4. 2004, sp. zn. 110 C 3/2004, který nabyl právní moci 9. 6. 2004, s tím, že byt bude nadále užívat žalovaný jako nájemce a výlučný člen družstva a že žalobkyně nemá právo na náhradní byt ani ubytování. S ohledem na tvrzení žalovaného, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků bylo vypořádáno dohodou, podle níž pod položkou 29 převzal předmětný byt včetně členského podílu a převzal také půjčku, kterou zaplatil, soud prvního stupně provedl důkaz listinou nadepsanou „Dohoda rozvedených manželů J. P. a J. A. o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví“ bez data a bez podpisů účastníků, výslechem účastníků a svědkyně H. J. Z těchto důkazů učinil závěr, že mezi účastníky k vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví dohodou nedošlo. Na podkladě tohoto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že zde nastala fikce vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků podle § 149 odst. 4 ObčZ ve znění účinném do 31. 7. 1998. Pokud však jde o právo na členský podíl, soud prvního stupně uvedl, že podle § 149 odst. 4 věty druhé a třetí ObčZ ve znění účinném do 31. 12. 1991 po dobu trvání společného členství v družstvu se fikce podílového spoluvlastnictví k členským právům a povinnostem neuplatní, a účastníci tak byli společnými členy družstva a nájemci předmětného družstevního bytu až do 9. 6. 2004, kdy došlo k pravomocnému zrušení společného členství účastníků v družstvu a jejich společného nájmu bytu. K tomuto dni obvyklá cena předmětného bytu podle znaleckého posudku Ing. F. H. činila částku 430 000,- Kč. Soud prvního stupně uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil polovinu této částky, s tím, že členský podíl k předmětnému družstevnímu bytu, který je „ostatní majetkové právo manželům společné“, přešel v důsledku fikce podle § 149 odst. 4 věty druhé a třetí ObčZ do režimu podílového spoluvlastnictví a platí tedy, že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné, takže žalobkyně se oprávněně domáhá zaplavení poloviny ceny členského podílu podle zásad vypořádání podílového spoluvlastnictví. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (dále „Nejvyšší soud“), sp. zn. 22 Cdo 2244/99, podle kterého se při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů – hodnoty dříve společných práv a povinností manželů k družstevnímu bytu vychází z obvyklé ceny těchto práv a povinností ke dni zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 22. prosince 2006, č. j. 11 Co 692/2006-174, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé pod bodem II. výroku potvrdil a dále rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud setrval na právním názoru, vysloveném v usnesení z 30. 8. 2005, č. j. 11 Co 195/2005-45, jímž zrušil dřívější rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, že nárok není promlčen, neboť právo společného nájmu k předmětnému bytu a společné členství účastníků v družstvu zaniklo až zrušením k 9. 6. 2004. Po dobu trvání společného členství v družstvu nemohlo dojít na základě tzv. fikce ve smyslu § 149 odst. 4 věta druhá a třetí ObčZ ve znění účinném do 31. 12. 1991 k situaci, že uplynutím tří let se tato členská práva a povinnosti dostala do režimu podílového spoluvlastnictví účastníků. Obecná tříletá promlčecí lhůta začala běžet 10. 6. 1004 a žaloba byla podána 16. 7. 2004. Odvolací soud se zcela ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, které je v souladu s jeho názorem a právními závěry Nejvyššího soudu vyjádřenými v rozhodnutí ze 14. 12. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000. Uvedl, že v souladu s § 853 ObčZ je třeba vypořádat obvyklou cenu členských práv a povinností podle zásad uvedených v § 142 odst. 1 ObčZ. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu z 31. 5. 2004, sp. zn. 22 Cdo 590/2003. S odkazem na odůvodnění tohoto rozhodnutí je žalovaný toho názoru, „že pokud do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů nedošlo k jeho vypořádání dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů u soudu, pak nebylo vypořádání členského podílu jako společného majetkového práva manželů včetně vypořádání jeho hodnoty dovršeno a na jeho vypořádání dopadl režim uvedený v § 149 odst. 4 ObčZ jako tzv. ostatní majetkové právo manželů společné bez ohledu na skutečnost, zda a kdy bylo rozhodováno podle § 705 ObčZ o zrušení nájmu k předmětnému bytu a o tom, kdo bude nadále jako člen družstva nájemcem bytu“. Ustanovení § 705 ObčZ neřeší otázky spadající do problematiky bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Poukázal na to, že podle Nejvyššího soudu „tříletá promlčecí lhůta ohledně práva na zaplacení poloviny hodnoty členského podílu z titulu práva vzniklého uplatněním domněnky vypořádání podle § 149 odst. 4 ObčZ začíná běžet od následujícího dne, kdy nastala ta zákonná domněnka“. Podle žalovaného lhůta začala běžet 17. 7. 1988 (tříletá lhůta od rozvodu uplynula 16. 7. 1988) a skončila 17. 7. 2001. Žaloba byla až v roce 2004, tedy po lhůtě a žalovaný proto důvodně namítá promlčení nároku žalobkyně. Pokud by dovolací soud shledal, že dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), žalovaný má za to, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ pro řešení otázek: 1) zda v případě, že nastala nevyvratitelná domněnka vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů podle § 149 odst. 4 ObčZ ve znění účinném do 31. 7. 1998 včetně k podílu k družstevnímu bytu, „začne běžet tříletá promlčecí lhůta ohledně práva na zaplacení poloviny hodnoty členského podílu z titulu práva vzniklého uplatněním domněnky vypořádání podle § 149 odst. 4 od následujícího dne, kdy nastala tato zákonná domněnka podle § 149 odst. 4 ObčZ, a zda běh této lhůty je či není závislý na tom, zda vůbec došlo, příp. po době 19 let od rozvodu, k rozhodnutí dle § 705 ObčZ, kterým následně, jako v tomto případě, bylo rozhodnuto, kdo bude nadále jako člen družstva i nájemce bytu“. 2) zda v případě nevyvratitelné domněnky vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví podle § 149 odst. 4 ObčZ, pokud jde o vypořádání členského podílu k družstevnímu bytu promlčecí lhůta na zaplacení úhrady hodnoty poloviny členského podílu začíná běžet až po rozhodnutí podle § 705 ObčZ, i když k němu dojde po 19 a více letech. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ, přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Podle § 149 odst. 4 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví m