22 Cdo 2581/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2581/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2581/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2581.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Stavba Stavba, součást pozemku (superficies solo cedit) (o. z.) Spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 § 120 odst. 1 předpisu č. 40/1964 Sb. ve znění od 01.01.1992 do 31.12.2013 § 80 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 § 3054 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 3055 odst. 1 o. z. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2581/2025-697 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Z. J., zastoupené JUDr. Zuzanou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Tomáškova 652/1, proti žalovanému P. P., zastoupenému Mgr. Tomášem Mařatkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 362/2, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 216/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 4. 2025, č. j. 27 Co 70/2025-643, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 070 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zuzany Vaňkové. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 10. 2024, č. j. 10 C 216/2021–567, určil, že žalobkyně je spoluvlastnicí v rozsahu jedné ideální poloviny nemovité věci, a to stavby č. p. XY, postavené na pozemku p. č. st. XY v katastrálním území XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). 2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, č. j. 27 Co 70/2025-643, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Odvolací soud vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění. Účastníci ještě jako manželé vystavěli na pozemku ve vlastnictví žalovaného v době mezi rokem 2010, kdy jim bylo vydáno stavební povolení, a listopadem 2012, kdy proběhla kolaudace, rodinný dům, o jehož vlastnictví je spor. Na výstavbě se žalobkyně aktivně podílela (vařila, připravovala občerstvení, vypomáhala s pracemi, které fyzicky zvládla), v době před začátkem výstavby řešila společně s žalovaným nákup stavebního materiálu, komunikovala se stavebními firmami, spolu s žalovaným zjišťovala informace ohledně vydání stavebního povolení. V srpnu 2011 uzavřeli jako společní dlužníci smlouvu o hypotečním úvěru, splátky hypotéky byly hrazeny z účtu vedeného na její jméno. Žalobkyně hradila i další výdaje související s výstavbou rodinného domu a „vstoupila do výstavby domu s žalovaným s tím, že naspořila finanční částku rovnou hodnotě pozemků, které vlastnil žalovaný“. Žalovaný neprokázal, že by šlo o půjčku, jak tvrdil. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že ze zjištěných okolností lze dovodit, že oba účastníci vystupovali jako společní stavebníci rodinného domu v XY, vůle žalobkyně i žalovaného byla stavět společně. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikla již před započetím stavby rodinného domu konkludentní dohoda o spoluvlastnictví, žalobkyně od počátku stavbu rodinného domu budovala společně s žalovaným s úmyslem v ní společně žít, založit v ní rodinu a společně ji vlastnit. V katastru nemovitostí však byl jako vlastník domu uveden žalovaný, na jehož jméno bylo vydáno kolaudační rozhodnutí; to vysvětloval žalobkyni tak, že je to jednodušší, a sliboval, že na ni polovinu domu převede, což stále odkládal. Podle soudů se měl zamýšlený převod týkat jen zajištění souladu zápisu v katastru se skutečným stavem. Žalobkyně tak nabyla spoluvlastnický podíl na základě společné výstavby prováděné v souladu s konkludentní dohodou uzavřenou s žalovaným. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Napadený rozsudek podle dovolatele závisí na vyřešení následujících otázek procesního a hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: 1) Zda je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ke stavbě, která je dle katastru nemovitostí součástí pozemku, aniž by bylo současně rozhodnuto o tom, že stavba součástí pozemku není. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 537/2010, podle kterého na určení vlastnického práva k součásti věci není naléhavý právní zájem, a poukazuje na to, že podle stavu katastru nemovitostí je stavba domu součástí pozemku. Domnívá se, že bez současného rozhodnutí o tom, že stavba součástí pozemku není, není možné se domáhat určení vlastnického práva k takové stavbě. 2) Zda skutečnosti, které nastaly až po vzniku věci v právním slova smyslu, mohou být relevantní z hlediska originárního nabytí vlastnického práva. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5071/2009 a má za to, že existenci dohody o spoluvlastnictví, resp. existenci vlastnické vůle žalobkyně, je třeba zkoumat k rozhodnému období, kterým je období předcházející tomu, kdy se stavba stala věcí v právním slova smyslu. Stavba jako věc přitom vzniká v okamžiku, kdy je nadzemní stavba vybudována minimálně do takového stadia, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2534/2000). Má za to, že poté, co došlo k vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu, může být vlastnické právo ke stavbě nabyto již jen derivativně (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2447/2016). Odvolacímu soudu a soudu prvního stupně vytýká, že tento okamžik nezjistily a odůvodnění se vztahuje i ke skutečnostem, které patrně nastaly později. 3) Zda může být námitka vydržení vlastnického práva uplatněna až po koncentraci řízení. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 279/2006, kde se uvádí, že „nelze uplatnit námitku vydržení založenou na nových skutkových skutečnostech, které nebyly předloženy už v řízení před soudem prvního stupně,“ a dovozuje, že nejde-li o nové skutečnosti a důkazy, (jak tomu bylo i v této věci) námitku vydržení uplatnit lze. 5. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaná ve vyjádření k dovolání reaguje na dovolací námitky a navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto. 7. Dovolání není přípustné. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K naléhavému právnímu zájmu 10. Dovolací soud již v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) vyslovil, že není-li stavba součástí pozemku, lze se vlastnických nároků ke stavbě domáhat určením vlastnického práva k takové stavbě jako samostatné věci podle § 80 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5002/2017, dostupné, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). Nebyla-li vlastníkem stavby i pozemku, na kterém je stavba umístěna, k 1. 1. 2014 totožná osoba, nebyly splněny podmínky pro sjednocení vlastnického práva k pozemku a stavbě na něm podle § 3054 o. z. a stavba se součástí pozemku nestala (