22 Cdo 2602/2009 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2602/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2009 Spisová značka:22 Cdo 2602/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.2602.2009.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2602/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) M. K., b) A. J., c) L. Š., d) J. Š., e) M. G., a f) Ing. A. S., zastoupených advokátkou, proti žalované J., a. s., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 736/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2008, č. j. 44 Co 170/2008-444, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2008, č. j. 44 Co 170/2008-444, a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. listopadu 2007, č. j. 3 C 736/2003-420, ve znění opravného usnesení ze dne 23. dubna 2008, č. j. 3 C 736/2003-435, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali (původně proti žalované T., a. s. se sídlem v R.) určení, že jsou podílovými spoluvlastníky níže uvedené pozemkové parcely, kterou nabyli v roce 1995 děděním. Parcelu však užívala žalovaná (resp. její předchůdkyně), která se pokládala za její vlastnici; své vlastnictví odvozovala od toho, že sporný pozemek nabyl v roce 1955 její právní předchůdce výměrem bývalého K. n. v. v B. Okresní soud ve Vyškově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. října 1998, č. j. 3 C 1058/96-39, určil, „že vlastníkem parcely ve zjednodušené evidenci – původ grafický příděl parc. č. 3028 zapsané na listu vlastnictví 156 pro katastrální území Č. jsou navrhovatelé 1/ - 6/, každý k ideální 1/6“, a zamítl „návrh odpůrce, aby bylo určeno, že vlastníkem parc. č. 3028 v katastrálním území Č. je obchodní společnost T., a. s. R.“; dále rozhodl o nákladech řízení. Zjistil, že žalobci nabyli vlastnické právo ke spornému pozemku po svých právních předchůdcích děděním. Parcela vznikla v rámci scelovacího řízení podle zákona č. 47/1948 Sb., o některých technicko-hospodářských úpravách pozemků (dále jen „scelovací zákon“), a v tomto řízení ji také právní předchůdce žalobců nabyl do vlastnictví. Právní předchůdce žalované, S. U.P. z., n. p. R., pozemek nikdy nezískal. Pokud mu K. n. v. v B. přidělil rozhodnutím 28. 3. 1955 do vlastnictví pozemky k výstavbě závodu a mezi nimi i sporný pozemek, nemohl vlastnictví k němu nabýt, pokud je původní vlastník nepozbyl. Nedůvodnou shledal i námitku žalované, že došlo k vydržení vlastnického práva k němu; žalovaná neprokázala dobrou víru svých právních předchůdců jako jeden ze zákonných předpokladů vydržení.   Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. listopadu 2001, č. j. 44 Co 223/99-123, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že se „určuje, že žalobci A až F jsou spoluvlastníky a to každý k ideální jedné šestině následujících pozemků: st. p. 185/2 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 264 m2, st. p. č. 188/8 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 7728 m2, st. p. č. 225/1 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 301 m2, st. p. č.  226/1 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 288 m2, parcela č. 113/2 – ostatní plocha o výměře 7 m2, p. č. 113/15 – ostatní plocha o výměře 4234 m2, p. č. 113/29 – ostatní plocha o výměře 9231 m2, vše zapsáno na LV č. 388 u Katastrálního úřadu ve V. pro k. ú. Č., obec R., okres V.“. Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, „že se zamítá vzájemná žaloba, aby bylo určeno, že vlastníkem týchž pozemků je žalovaný“ a rozhodl o nákladech řízení. Ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a dále uvedl, že sporná nemovitost, dnes ve specifikaci jak ji uvádí ve výroku svého rozsudku, byla v evidenci nemovitostí vedena dvojmo, jednou jako nemovitosti ve vlastnictví žalobců,  jednou ve vlastnictví žalované, resp. jejich právních předchůdců. Na tom nic nemění skutečnost, že jde jen o část majetku, kterým žalovaná disponovala. Ze žádného důkazu neplyne, že by žalobci, resp. jejich právní předchůdci, vlastnictví svého pozemku pozbyli. Rozhodnutí o dědictví má sice pouze deklaratorní povahu, prokazuje však nástupnictví žalobců po jejich právních předchůdcích; slouží jako podklad pro aktivní legitimaci žalobců ve sporu. Za nesprávné označil argumenty žalované, že věc měla být posouzena podle restitučních předpisů. Ztotožnil se i s názorem soudu prvního stupně ohledně otázky vydržení vlastnického práva; uvedl, že vedení právního předchůdce žalovaného si muselo být vědomo, že národní podnik není vlastníkem pozemků, které měl jen ve správě. Nejvyšší soud k dovolání žalované rozsudkem ze dne 16. června 2003, č. j. 22 Cdo 1390/2002-164, zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 4. srpna 2005, č. j. 3 C 736/2003-241, žalobě vyhověl a určil, že žalobci jsou spoluvlastníky níže specifikovaných pozemků; současně zamítl vzájemnou žalobu podanou žalovanou. Odvolací soud usnesením ze dne 23. února 2006, č. j. 44 Co 339/2005-261, tento rozsudek zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení s pokynem vycházet z právního závěru odvolacího soudu týkajícího se aplikace zákona č. 217/1997 Sb., kterým se doplňuje a mění zákon ČNR č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách  (zák. č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech) a jeho dopadu na dosavadní skutková zjištění, zejména k obraně žalované tvrdící že sporné pozemky nejsou totožné s původním vlastnictvím právních předchůdců žalobců podle pozemkových knih. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 21. listopadu 2007, č. j. 3 C 736/2003-420, ve znění opravného usnesení ze dne 23. dubna 2008, č. j. 3 C 736/2003-435, výrokem pod bodem I. určil, „že žalobci a) až f) jsou spoluvlastníky a to každý k ideální jedné šestině následujících pozemků: st. 185/2 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 264 m2, st. 188/8 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 7728 m2, st. 225/1 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 301 m2, st. 226/1 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 288 m2, parc. č. 113/2 – ostatní plocha o výměře 7 m2, parc. č. 113/15 – ostatní plocha o výměře 4234 m2 a parc. č. 113/29 – ostatní plocha o výměře 9231 m2, vše zapsáno na LV č. 156 pro katastrální území Č., obec R., v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro J. k., katastrální pracoviště V.“, výrokem pod bodem II. zamítl „žalobu žalované na určení, že žalovaná je vlastníkem“ pozemků specifikovaných pod bodem I. a výrokem pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. Uzavřel, že příslušný katastr nemovitostí vedl k 8. 9. 1997 jako jediné vlastníky sporných pozemků žalobce; šlo o pozemky, které byly návrhem scelovacího plánu určeny jako náhradní pozemky za pozemky v knihovní vložce 46 a 149. Jak uvedl, „žalobě proto podle § 9b odst. 2 zák. č. 284/1991 Sb. ve znění zák. č. 217/1997 Sb. vyhověl a vzájemnou žalobu žalované zamítl“; za situace, „kdy vlastnictví pozemků bylo založeno ex lege zákonem č. 217/1997 Sb., který nabyl účinnosti v průběhu řízení 8. 9. 1997, stala se problematika zkoumání podmínek vydržení vlastnického práva žalovanou bezpředmětnou“. Odvolací soud k odvolání žalované rozsudkem ze dne 3. listopadu 2008, č. j. 44 Co 170/2008-444, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod body I., II. a IV., pod bodem III. jej změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. S právními závěry soudu prvního stupně se ztotožnil. Skutkový stav věci zrekapituloval tak, že předmětné pozemky byly identifikovány z původního projekčního (grafického) přídělu PO 8/72, později p. č. 3028 – role v tamním katastru, kde probíhalo scelovací řízení ukončené vypracováním návrhu scelovacího plánu, které však do nástupu padesátých let minulého stolení, ale ani později, nebylo dokončeno. Před 8. 9. 1997 se ustálil stav katastrálních zápisů tak, že se rovnodílnými spoluvlastníky pozemků stali žalobci děděním po A. H., což jim bylo „soudy ve věcech dědických potvrzeno v roce 1995“. K témuž dni byla žalovaná katastrem nemovitostí zapsána jako vlastnice staveb na těchto pozemcích „nejspíše skutečně vzešlých z přičinění jejího právního předchůdce v přesně nezjištěné době padesátých let, kdy tyto pozemky v poválečném období tehdejší čsl. stát převzal patrně jako konfiskát a přenechal mu je k hospodaření s nimi (k zastavění); odtud a pro další byl