22 Cdo 2739/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2739/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:22 Cdo 2739/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.2739.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vypořádání SJM Dotčené předpisy:§ 742 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2739/2025-208 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně Š. B., zastoupené Mgr. Alešem Miklem, advokátem se sídlem v Turnově, Palackého 211, proti žalovanému P. B., zastoupenému JUDr. Alešem Tolnayem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, náměstí Republiky 946, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 107/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 5. 2025, č. j. 25 Co 253/2023-191, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení vedeném u Okresního soudu v Semilech (dále jen „soud prvního stupně“) pod sp. zn. 10 C 107/2022 domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále též „SJM“), které zaniklo ke dni 3. 7. 2019 právní mocí rozsudku o rozvodu manželství účastníků. 2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 10 C 107/2022-122, přikázal ve výroku I specifikované věci do výlučného majetku žalovaného (výrok I) a uložil žalovanému povinnost zaplatit na vypořádání zaniklého SJM žalobkyni částku 155 863 Kč (výrok II). Dále zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vypořádání vnosu finančních prostředků ze SJM do výlučného majetku žalovaného, představovaného souhrnem splátek poukázaných za dobu trvání manželství účastníků na uhrazení úvěru poskytnutého žalobkyni ze strany Modré Pyramidy stavební spořitelny, a. s. na základě úvěrové smlouvy č. XY (dále též jen „úvěr 1“) a na uhrazení úvěru poskytnutého účastníkům ze strany Komerční banky, a. s. na základě úvěrové smlouvy č. XY (dále též jen „úvěr 2“) – (výrok III). Zamítl rovněž návrh žalovaného na vypořádání vnosu finančních prostředků ze společného jmění manželů do výlučného majetku žalobkyně, představovaného souhrnem splátek poukázaných za dobu trvání manželství účastníků na uhrazení úvěru 1, a dále na vypořádání zůstatku úvěru 2, a to ve výši ke dni 3. 7. 2019, jakož i na vypořádání splátek tohoto úvěru uhrazených žalovaným po datu 3. 7. 2019. Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok V). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 3. 7. 2019, do 3. 7. 2022 tak kdokoliv z bývalých manželů mohl podat jak žalobu na vypořádání, tak vznést své nároky – de facto vzájemnou žalobu (viz bod 17 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Zdůraznil, že je možné vypořádat v rámci tohoto řízení ty položky, které se SJM týkají a účastníci – každý z nich (tj. i žalovaný) – je uplatnili do řízení před uplynutím lhůty 3 let od zániku SJM (viz bod 16 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 4. Žalobkyně v žalobě mj. požadovala, aby soud vypořádal vnos finančních prostředků do výlučného majetku žalovaného, což bylo ztotožněno tím, že jde o vnos představovaný souhrnem splátek, které byly poukázány za dobu trvání manželství ze společných prostředků jednak ve výši 294 180,92 Kč (souhrn splátek i jednorázové úhrady) na úvěr 1, a jednak na úvěr 2, který byl poskytnutý – podle tvrzení žalobkyně – pouze žalovanému (viz bod 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Při prvním jednání dne 14. 3. 2023 žalobkyně uvedla, že prostředky z úvěrů jako takových byly vynaloženy na nemovitý majetek žalovaného (viz bod 4 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 5. Soud prvního stupně nicméně dospěl k závěru, že „bylo jednoznačně ověřeno, že závazek z úvěru 1 byl výlučným závazkem žalobkyně převzatým za doby před uzavřením manželství... Ve vztahu k druhému úvěru 2 bylo mezi účastníky shodné, navíc důkazem v podobě příslušné úvěrové smlouvy prokázané, že šlo o závazek společný ...“ (viz bod 21 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 6. Přestože žalovaný požadoval vypořádat vnos ze SJM na úhradu úvěru 1 jako výlučného závazku žalobkyně, soud prvního stupně k tomuto požadavku uvedl, že tento „byl rovněž vznesen až poté, kdy uplynula lhůta 3. 7. 2022 k vypořádání SJM.“ (viz bod 23 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). „To proto, že jde o požadavek na zohlednění vnosu, který je postaven v jiném skutkovém tvrzení, než bylo žalobkyní v jediném – z hlediska běhu tříleté lhůty od zániku SJM – ze strany účastníků v řízení včas učiněném podání.“ (viz bod 23 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 7. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 25 Co 253/2023-157, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV v části, jíž byl zamítnut návrh žalovaného na vypořádání vnosu finančních prostředků ze SJM do výlučného majetku žalobkyně představovaných souhrnem splátek poukázaných za dobu trvání manželství účastníků na uhrazení úvěru 1, změnil tak, že po přikázání věcí specifikovaných ve výroku I do výlučného majetku žalovaného uložil žalobkyni povinnost na vypořádání SJM zaplatit žalovanému 308 741 Kč (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 8. Žalovaný se v podaném odvolání neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nárok na vypořádání vnosu ze SJM na hrazení úvěru 1 (poskytnutého žalobkyni) uplatnil až po uplynutí tří let od nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Zdůraznil, že žalobkyně v žalobě vymezila okruh majetku, který určila předmětem vypořádání. Správně jej vymezila jako vnos společných prostředků, který je nutno vypořádat, pouze chybně tvrdila, že má být vypořádán vnos do majetku žalovaného (viz bod 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 9. Odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 22 Cdo 968/2021, podle kterého v řízení o vypořádání SJM podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) lze zohlednit pouze to, co bylo navrženo procesně relevantním způsobem k vypořádání ve lhůtě tří let od zániku společného jmění (viz bod 16 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 10. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vnos ze SJM do výlučného majetku žalobkyně představovaný souhrnem splátek poukázaných na uhrazení úvěru 1 byl uplatněn až po uplynutí tříleté lhůty. Uvedl, že žalobkyně chtěla uvedený vnos ze SJM vypořádat, přičemž žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 22. 8. 2022 (po uplynutí lhůty tří let od zániku SJM) požadoval vypořádat tyto prostředky jako vnos ze SJM na výlučný majetek žalobkyně. K tomu odvolací soud zdůraznil, že žalobkyně předmětné splátky učinila ve tříleté lhůtě předmětem vypořádání. Pod bodem 17 odůvodnění rozsudku uzavřel: „Žalobkyně v žalobě stanovila, co má být vypořádáno. Pouze v žalobě tvrdila, že se jedná o vnos do výlučného majetku žalovaného, přičemž žalovaný tvrdil a v řízení bylo prokázáno, že šlo o vnos ze SJM do výlučného majetku (na úhradu výlučného dluhu) žalobkyně. Odvolací soud na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že nelze uzavřít, že se jedná o uvedení zcela nových skutečností, které by ve lhůtě tří let od zániku SJM nebyly v řízení nijak zmiňovány. Jde pouze o právní posouzení tvrzených skutečností, které byly (žalobkyní) uplatněny ve lhůtě stanovené v § 741 o. z.“ Vyšel přitom ze zjištění učiněných soudem prvního stupně v tom směru, že na úvěr 1 byly za trvání manželství uhrazeny splátky ve výši 929 208,69 Kč, přičemž po započtení na hodnotu věcí přikázaných do majetku žalovaného činí částka, kterou má žalobkyně zaplatit jako náhradu vnosu ze SJM do jejího výlučného majetku, celkem 308 741 Kč. 11. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2810/2024, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zdůraznil [s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2537/2013 (uveřejněný pod č. C 12 873 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5852/2016], že řádné uplatnění vnosu k vypořádání podle závěrů konstantní judikatury vyžaduje tvrzení, že k majetkovému přesunu mezi společným jměním a majetkem jednoho z manželů (nebo opačně) došlo a současně, že se některý z manželů domáhá nahrazení vynaložených částek (buď jako vnosu ze společného majetku do výlučného nebo vnosu z výlučného majetku do majetku společného) ve svůj prospěch (případně ve svůj ne