22 Cdo 2884/2020 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2884/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 12. 2020 Spisová značka:22 Cdo 2884/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.2884.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 1028 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2884/2020-169 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. Z., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Petrem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 5, Xaveriova 2735/11, proti žalovaným 1) M. R., narozenému XY, bytem v XY, a 2) J. R., narozené XY, bytem v XY, zastoupeným Mgr. Petrem Krátkým, advokátem se sídlem v Jeseníku, Dukelská 722/14, o určení průběhu hranic, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 116/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 5. 2020, č. j. 69 Co 41/2020-141, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 5. 2020, č. j. 69 Co 41/2020-141, a rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 5. 9. 2019, č. j. 4 C 116/2017-108, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal určení průběhu hranic mezi pozemky v jeho vlastnictví, tedy pozemky p. č. XY a p. č. XY zvětšenými o části označené v rozsudku Okresního soudu v Jeseníku č. j. 10 C 134/2013-161, jako díly „XY“ a „XY“, a pozemky ve vlastnictví žalovaných, a to p. č. XY a p. č. XY zmenšenými o tytéž díly „XY“ a „XY“, vše v k. ú. XY. Návrh žalobce odůvodnil tím, že mezi účastníky je spor o průběh hranice mezi jejich pozemky. Žalobce nejprve podal žalobu na určení, že je vlastníkem pozemků vymezených tak, že respektovaly jím tvrzenou vlastnickou hranici. Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 4. 6. 2015, č. j. 10 C 134/2013-161, jeho žalobě vyhověl; rozsudek nabyl právní moci. Protože součástí rozsudku nebyl geometrický plán, ve kterém by sporný pozemek vyznačen, Katastrální úřad pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště XY, zamítl návrh na vklad práva na základě tohoto rozsudku do katastru nemovitostí, ve kterém je tak nadále evidován stav rozporný s výrokem rozsudku. Žalobce se před podáním žaloby obrátil na žalované o dohodu o souhlasném prohlášení o shodě na průběhu hranic pozemku, toto žalovaní odmítli. Naléhavý právní zájem na určení průběhu vlastnické hranice mezi dotčenými pozemky žalobce a pozemky žalovaných spatřuje žalobce v tom, že sice již předchozím a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku shora byla postavena najisto otázka vlastnictví k žalobcem vydrženým částem pozemků evidovaných dosud v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalovaných, nicméně uvedený deklaratorní rozsudek vzhledem k absenci jeho nezbytné součásti v podobě technického podkladu - geometrického plánu k provedení příslušných změn v souboru geodetických informací a v souboru popisných informací, není způsobilý k navazujícímu vkladu do katastru nemovitostí. V zájmu právní jistoty účastníků řízení je třeba uzavřít tento sousedský spor. Žalovaní navrhli, aby žaloba byla zamítnuta. Jde o žalobu na určení vlastnického práva, o které již bylo pravomocně rozhodnuto, hranice byla daným rozsudkem objektivně určena, přičemž tohoto nového určení se žalobce domáhá proto, že na základě předchozího rozsudku nedošlo k jím zamýšlené změně hranic v katastru nemovitostí. Předchozí rozsudek Okresního soudu v Jeseníku č. j. 10 C 134/2013-161 zakládá překážku věci rozsouzené; pro rozhodování v téže věci nejsou dány podmínky řízení a pravomocné rozhodnutí v téže věci by bylo zmatečné. Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 5. 9. 2019, č. j. 4 C 116/2017-108, žalobě vyhověl a průběh hranice určil. Uvedl, že žalobce má na určení hranice mezi pozemky naléhavý právní zájem; je zřejmé, že hranice je mezi účastníky nadále sporná, nicméně zjistitelná. Naléhavou potřebu soudního určení průběhu vlastnické hranice mezi dotčenými pozemky žalobce a pozemky žalovaných spatřoval soud v tom, že sice již předchozím rozsudkem shora byla postavena najisto otázka vlastnictví k žalobcem vydrženým částem pozemků evidovaným dosud v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalovaných, nicméně tento rozsudek není způsobilý ke vkladu do katastru nemovitostí; za této situace je pak třeba tento sousedský spor definitivně vyřešit. V tomto řízení nejde o řízení podle ustanovení § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žaloba na určení hranic mezi pozemky je v tomto případě jen zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva žalobce a ten svá tvrzení ohledně průběhu hranice jednoznačně prokázal. K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. 5. 2020, č. j. 69 Co 41/2020-141, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení průběhu hranice mezi pozemky zamítl. Odvolací soud konstatoval, že v dané věci se nejedná o řízení podle § 1028 o. z.; spor mezi účastníky vyplývá z tvrzeného vydržení vlastnického práva k části pozemku, nikoli z neznatelnosti nebo pochybnosti hranice, a takový spor se řeší žalobou na určení vlastnického práva k části vydrženého pozemku. Žalobce požaduje určení průběhu hranice, tedy nikoli určení vlastnického práva, ale právní skutečnosti. Na takovém určení nemůže být dán naléhavý právní zájem, nejedná se o určení práva ani právního poměru ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“). Naléhavý právní zájem na určení průběhu hranice nelze dovodit ani z toho, že nedošlo k zápisu do katastru podle rozsudku vydaného ve sporu o určení vlastnického práva mezi účastníky. Vlastnické právo se požadovaným výrokem neurčuje, určuje se právě jen průběh hranice, z něhož ostatně nelze určit ani konkrétní rozsah vlastnického práva účastníků. Uvedený rozsudek by nemohl být ani podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, neboť neurčuje vlastnické právo, a sporné vztahy mezi účastníky by tak ani z tohoto hlediska nemohl vyřešit. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání; dovolání je podle něj přípustné podle § 237 o. s. ř., protože dovolacím soudem vyřešená právní otázka by měla být posouzena jinak, a protože se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (první z uvedených důvodů přípustnosti však ve skutečnosti neuplatňuje, viz níže). Dovolatel souhlasí s odvolacím soudem potud, že v této věci skutečně nejde o řízení podle § 1028 o. z., ve kterém jde o stanovení objektivně neurčitelné hranice mezi pozemky. To však neznamená, že by nešlo žádat o určení hranice sporné subjektivně, jen mezi stranami sporu. Dovolatel uvádí: „Závěr, že určení průběhu hranice mezi pozemky nemusí být určeno výhradně postupem podle § 1028 OZ, ale že je možno žalovat na určení vlastnického práva i tehdy, je-li hranice pozemků mezi účastníky řízení subjektivně sporná, dovodil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4071/2016, v němž vyložil rozdíl mezi oběma žalobními typy následovně: „Žaloba na „určení sporné hranice“ mezi pozemky, o které žalobce tvrdí, že ji lze objektivně zjistit, avšak existuje spor o její průběh mezi účastníky řízení, je jen zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva žalobce; soud za použití pravidel pro dokazování ve sporném řízení zkoumá, kudy vede sporná hranice, a pokud zjistí, že žalobcova tvrzení jsou správná, žalobě vyhoví, jinak ji zamítne“. „V případě, že žalobce svá tvrzení ohledně průběhu hranice neprokáže, soud nemůže bez změny žaloby hranici určit podle poslední držby či podle svého uvážení, ale musí žalobu zamítnout. Jde o řízení o vydání deklaratorního rozhodnutí, jehož smyslem je určení skutečných hmotněprávních vztahů tak, jak byly zjištěny ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu“. Naproti tomu odvolací soud možnost zvláštního případu žaloby „na určení sporné hranice“ prakticky zcela vyloučil, když v bodech 6 a 7 na str. 5 napadeného rozsudku konstatoval, že nejedná-li se o řízení podle § 1028 OZ, pak na určení průběhu hranic nemůže být dán naléhavý právní zájem. Odvolací soud přitom zcela pominul, že možnost žaloby na určení sporné hranice není omezena pouze na případy výslovně předvídané § 1028 OZ, ale též na případy, kdy hranici objektivně zjistit lze, ale mezi účastníky je spor o její průběh. Přitom přesně o to šlo v této věci od samého počátku. Zásadní potíž spočívá podle dovolatele v tom, že rozsudek soudu prvního stupně z roku 2015 navzdory deklaraci vlastnického práva ve prospěch dov